Klub Garage zažil velkolepou oslavu šedesátin kytarového mága Civopulose

Krátce po sedmé hodině večer už rockový svatostánek Garage pomalu praskal ve švech a ještě stále přijížděla auta a trousili se lidé. Civopulos, architekt celého večera, dokázal skoro nemožné. Koncert trval bez přestávky skoro tři hodiny. Ale žádná únava na něm nebyla znát. Sršel energií a pohodou a hraní si celou dobu neskutečně a přitom pokorně užíval.

První kapela Jammy Jack oslavu kytarového velikána energicky otevřela známými rockovými peckami od skupiny Toto, kytaristy Steva Lukathera a dalších. Dalším hostem byla zpěvačka Markéta Konvičková. Ta si zazpívala svůj největší hit, který (jak nezapomněla dodat) má na youtube už přes milión zhlédnutí. Její lehce infantilní chování naštěstí zmírňoval fakt, že jí to opravdu dobře zpívá.

Pak se objevil muzikant, jehož asi nikdo nečekal. Přišel Phil Collins. Nedělám si legraci. Ten nevidomý kluk a zpěvák kapely Marek Collins Band byl fantastický. S obrovským nasazením ze sebe vydal všechno. Jeho gesta, pohyby a barva hlasu byly velmi podobné originálu a přesto osobité a nenucené.

O tom, že na narozeninové party Civopulose nesmí chybět „nejžádanější party kapela v České republice“, snad není pochyb. Kapela Legendy se vrací mohla dostat víc prostoru, jejich set byl skvělý. Je vidět, že unplugged koncerty skutečně táhnou, byť jsou doprovázeny jen na perkuse nebo jako v případě téhle hvězdné partičky na kachon.

Další formace mnohým vyrazila dech. Původní sestava skupiny Special, to už je skutečně hodně dávno. Petr Němec to však dokázal na pódiu rozjet jako zamlada. Pak už dostala slovo a mikrofon první dáma večera a rockový hlas Ostravy a možná celé ČR – Věra Špinarová. Vystoupení muzikantů Specialu s legendární zpěvačkou bylo jednoznačným vrcholem celého koncertu. Co víc – na pódiu se objevil Petr Bende a zazpíval si s paní Věrkou duet a ještě stihl skvěle improvizovat na foukací harmoniku.

Oslavenec Civopulos celý večer exceloval. S každou partičkou hrál trochu něco jiného. Nejvíc se odvázal v posledním setu se Specialem a já se mu vůbec nedivím. Jeho nádherná práce s tónem, bending, vibráto, zvuk jeho kytar, to jsou všechno témata, o kterých by se daly psát články do Muzikusu. Zkrátka skvělý hudební večírek na počest obdivuhodného muzikanta a člověka.

Na koncertě se ozvalo několikrát zvolání: „Civoš je nejlepší kytarista!“. Po tom tříhodinovém hudebním gejzíru nad tím v tichu noci přemýšlím: A proč vlastně ne?