Student Janáčkovy konzervatoře bodoval v Polsku choreografií s historickým bicyklem

Soutěž v Bytomi je určena pro studenty tanečních škol z Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. V Adamově choreografii měly původně vystupovat čtyři spolužačky. Jedna z nich si ale dva dny před odjezdem podvrtla kotník. „Tak jsem se na poslední chvíli naučil její roli a vyhráli jsme 1. místo,“ vysvětluje Eduard Adam Orszulík, který si zřejmě s ničím neláme hlavu.

Největším překvapením Adamovy pětiminutové choreografie byla neobvykle velká rekvizita – staré cyklistické kolo. „Kromě kola jsem pracoval s originálními pohybovými prvky a namixoval klasickou a moderní hudbu,“ říká oceněný Adam.

Jeho choreografie se zabývá mezilidskými vztahy. Každá ze čtyř tanečnic v ní chce mít kolo jen pro sebe. Tři z nich se touhy po kole nakonec vzdají, jen aby mohly být spolu. Čtvrtá s kolem odjíždí. A zůstává sama. „V tanci samozřejmě nejde o kolo, je to jen přirovnání. Člověk v životě touží po lecčems. Chtěl jsem poukázat na to, že více než věci jsou důležitější vztahy“, zamýšlí se urostlý tanečník a choreograf.

Pedagožka Halina Paszková na konzervatoři učí metodiku tance. „Za školu jsem na soutěž jela už pošesté, ale  teď se náš tanec umístil tak vysoko. Jsem šťastná za studenty,“ říká.

Většinu choreografií si studenti skládali z pohybů, které se naučili při trénincích ve svých školách. „Ta Adamova se vymykala, vytvořil si ji sám. Lidé na soutěži říkali, že máme výbornou školu, když má takové studenty. Obě vystoupení se jim hodně líbila“, dodává Halina Paszková.

Úspěšná byla i druhá choreografie s názvem Nechat sám sebe jít se třemi tanečnicemi. I ona se věnovala vztahům mezi lidmi. „Dostala by se do závěrečného galavečera mezi 11 nejlepších stejně jako ta naše vítězná, i ona má krásné a nevšední pohyby. Organizátoři ale chtěli dát příležitost dalším školám,“ dodává Halina Paszková.

Do závěrečného galaprogramu se probojoval Eduard Adam Orszulík už před dvěma lety, kdy byl na soutěži poprvé. „Tanec studuji sedmým rokem, už dlouho se ale zajímám i o choreografii. Pracuji na ní se spolužáky ze třídy, kteří jsou rádi, že můžou jezdit na soutěže a poznávat. Jsme kamarádi, na druhé straně mě jako choreografa respektují a udělají, co potřebuji. Jsem s nimi spokojený a doufám, že i oni se mnou,“ usmívá se Adam.

V oceněné choreografii kromě něj vystoupily Barbora Rokoszová, Markéta Miencilová, Eliška Pokorná. Spolužačka Markéta Stehlíková do Bytomi jela také, dostala příležitost v druhém tanci.

Eduard Adam Orszulík pochází z Bohumína. Tančí od tří let. Začínal v dětském kroužku, na základní umělecké škole, v moderním amatérském souboru TS Radost. Vždy ho bavilo experimentovat s tělem, vytvářet různé pohyby a zkoušet něco nového, co všechno dokáže. „Všimla si mě má třídní učitelka Helena Hurychová a řekla mi: zkus to s choreografií“, vzpomíná Adam a dodává: „Mou učitelkou hlavního oboru je Olga Borisová – Pračíková, s choreografií mi hlavně pomáhají pedagožky Jana Ryšlavá a Kristýna Slezáková. Hodně mě podporuje také maminka. Živí se jako drobný živnostník. Tatínek už je v důchodu a s radostí sleduje, co dělám. I na konzervatoři mi všichni blahopřáli. Mám radost, že ve škole mají zájem, že sledují, co se kde děje.“