Nylon Jail vyhnal z ghetta mráz. Kapela ale zahrála na romských křtinách

Tak trochu riskantní projekt, kterým měl být odpolední koncert v romském ghettu Kunčičkách, padl kvůli více než desetistupňovému mrazu. „V takové zimě se nedá hrát. Původně jsme chtěli vystoupit venku, ale nemá to smysl, nicméně máme náhradní řešení,“ řekl deníku Ostravan.cz sympaťák Jiří Jirák, frontman velmi uznávané kapely, který má sám romský původ.

Pomyslný akustický koncert u táboráku se konat nebude, ale spontánní vřelost místních Romů na sebe nenechá dlouho čekat. Režie odpoledne se ujímá sám předseda místní Romské demokratické strany Jiří Malar, v jehož bytě nachází Nylon Jail prozatímní útočiště.

Předseda s kapelou uzavírá dohodu, že může vystoupit na nedalekých křtinách. Zdá se, že koncert přece jen bude, a Jiří Malar je momentálně ta nejlepší možná společnost pod mrazivým sluncem.

„Spoluorganizoval jsem 28. října romskou demonstraci, kde se sešlo osm set Romů, byl to spontánní pochod. Takže až bude zase nějaký koncert Nylon Jail, tak vyzvu všechny Romy, nejen tady v Kunčičkách, aby se dostavili,“ hovoří předseda nadšeně do mikrofonu přítomné rozhlasové reportérky, která je zároveň produkční kapely.

Kapela je taky šťastná, a tak v improvizovaném sezení kolem stolu v Malarově bytě vystřihne jeden ze svých hitů. Jiří Jirák zpívá jen za doprovodu kytary a rytmického tleskání spoluhráčů. Vyhráno ale ještě není. Být na křtinách není jen tak a kdo přijde, musí zkrátka zaplatit. „Chlapi, musíte dát dohromady tisícovku. To jsou křtiny. Jinak vás tam nepustí,“ tvrdí předseda.

Kapela je možná trochu zaskočena, ale nenechá se vyvést z míry. Předseda je navíc ochoten slevit na pět set. Ale kapela má trumfové eso: „Domluvme se tak, že my zahrajeme jako za tu tisícovku a tak zaplatíme vstup,“ usmívá se Jiří Jirák. Dohodnuto.

Frontman kapely Nylon Jail Jiří Jirák (vlevo) a ostravský romský politik Jiří Malar. Foto: Martin Jiroušek

Všechno jde jako na drátkách. Někteří jdou pěšky, jiní jedou dodávkou kapely. Nakonec se spěchá, tak se všichni namačkáme do dodávky. Je to o něco méně pohodlnější než v předsedově bytě. Ale cíl má být nedaleko. Kapela smlouvá o další podmínky vystoupení v hospodě, kde už prý netrpělivě všichni čekají včetně další místní kapely. „Musíme mít ještě trochu času, abychom to rozestavěli, tak dvacet minut.“ Odpověď: „ Tam je aparát, tam je všechno, co potřebujete. A chlapi, ne že mi uděláte ostudu, bo už vás nikdy nikam nevezmu.“

Stále jedeme: „Ty baráky, jak vidíš, že jsou spravené, tady bydlí tři tisíce cikánů,“ ukazuje Jiří Malar vlevo i vpravo. Cílem je romská hospoda na romském hřišti. I romský fotbalový oddíl tady prý mají.

Lídr kapely Jiří Jirák je nadšený. Přijíždíme na místo, je přibližně půl druhé, vystoupení má začít ve tři. I když to tak na první pohled nevypadá, vše podléhá přísným pravidlům. „Ale chlapi, neohlížejte se na nás, klidně hrajte svojí muziku,“ upozorňuje předseda.

Nakonec jsou spokojeni muzikanti i Romové. „Byl to vynikající zážitek, začali jsme zkoušet a hned na to jsme hráli. Zahráli jsme dvě písně. Když jsme hráli One World, přišel zrovna otec s dítětem a matkou. Atmosféra byla velmi povedená, až filmová. Pak hrála jejich kapela. My jsme byli pozváni ke stolu, kde nás velmi vřele přivítali a pohostili. Moc příjemná akce, vřelá a velmi štědrá,“ pochvaloval si Jirák a krátce poté zamířil do ostravského Barráku pokřtít album Nylon Jail.