Klavírista Ivo Kahánek hraje v ostravském baletu Návraty domů a chystá tři cédéčka

V baletní inscenaci Návraty domů doprovázíte tanečníky na jevišti hrou na klavír. Je to vaše první účinkování v divadle? A kdo vám tuto možnost nabídl?

Je to druhá podobná příležitost, i když v prvním případě to nebylo přímo pro divadlo, ale šlo o scénické představení Zimní cesta s hudbou Franze Schuberta pro festival Struny podzimu v Praze. Ostravské Návraty domů jsou první ryze divadelně-baletní projekt, kterého se účastním. Tu příležitost mi dal bývalý šéf baletu Igor Vejsada a já jsem mu za to velmi vděčný.

Na rozdíl od koncertů, kde je pozornost posluchače upřena výhradně na muzikanty a na hudbu jako takovou, v tomto případě je hudba pouze jednou ze součástí díla. Není vám trochu líto, že pozornost diváků je zaměřena především na pohyb tanečníků na jevišti a hudba tvoří „jen“ doprovod?

Já to tak rozhodně neberu, vždyť těch sólových koncertních příležitostí mám spoustu, pro mne je naopak velmi zajímavé dělat hudbu v trochu jiném kontextu. Přece jen, když hudba zní osamoceně, je její charakter jiný. Tady jde o spojení hudby s pohybem a je třeba docílit toho, aby obě složky navzájem gradovaly svůj vlastní účinek a aby fungovaly společně. Takže to beru jako určitý druh umělecké spolupráce, rozhodně ne jako sólovou kreaci.

Dva ze tří autorů, jejichž hudbu v představení hrajete, tedy Janáček a Martinů, patří mezi vaše nejmilejší autory. Svědčí o tom skutečnost, že na většině vašich cédéček je právě jejich hudba. Je rozdíl mezi interpretací hudby těchto skladatelů pro nahrávky a koncerty a pro divadelní představení?

Určitě ano, rozdíl je hlavně v tom, že zatímco Janáček svůj cyklus Po zarostlém chodníčku napsal pro klavír, respektive pro harmonium, hudba Bohuslava Martinů je psána jako jednoaktový balet a vůbec se nepočítá s tím, že by se jeho Škrtič hrál na koncertech bez baletu. Součástí je i recitativ a hudba Martinů je daleko pevněji včleněna do baletu, zatímco u Janáčka musíte řešit, jakým způsobem hudbu  přizpůsobíte těm krokům tak, aby tanečníci stihli všechny figury a aby to fungovalo.

A u Smetany, který je autorem jedné z částí baletu, je to podobné?

Ano, u Smetanova Tria g moll se nepočítalo se s baletem, takže i tady se musí člověk přizpůsobit tomu tanci. Zde ovšem toho přizpůsobování bylo o něco méně než u Janáčka, protože Janáčkova hudba je hodně niterná a intimní a více se v ní pracuje s prodlevami a časovými nuancemi, zatímco Smetana je jedna velká romantika.

Inscenace Návraty domů je součástí oslav Roku české hudby 2014. Budete českou muziku, kterou letos žije celá tuzemská hudební scéna, reflektovat i během svých sólových koncertů?

Určitě ano, dokonce už jsem s tím začal už 11. ledna, kdy jsem odehrál sólový recitál ve Dvořákově síni Rudolfina, kde větší polovina programu byla poskládání z hudby českých autorů. Nebyla to náhoda, koncert byl připraven právě k Roku české hudby 2014.  Letos mě kromě toho čeká spousta koncertů výrazně zaměřených právě na české autory.

A co nahrávací aktivity? Poslední CD jste vydal v roce 2010, určitě je načase to dohnat.

Ano, na nejbližší dobu chystám hned několik nahrávek s orchestry i komorních projektů, ale všechny ty projekty jsou trošku náročnější a vždy nějakou dobu trvá než se zrealizují. Bližší detaily zatím nemohu prozradit. První z projektů by ale měl být nahrán na sklonku tohoto roku. Pokud vše dobře dopadne, během následujících dvou let bych mohl vydat tři cédéčka.