Petr Hruška je přesvědčen, že i básníci dokážou udělat pořádnou paseku

Jak vás napadlo pořádat literární večery pod názvem Literární paseka v klubu Les ve Střelniční ulici?

Pořádat v klubu Les literární večery, to je nápad Přemka Bureše, provozovatele klubu a zároveň herce Divadla Petra Bezruče. Ten klub si ale vlastně o taková setkání říká sám, takže jsem výzvu rád přijal, neboť jsem věřil, že v Lese bude literatuře dobře. Domluvili jsme se, že literáti, které považuji za důležité či něčím podstatné, budu do klubu Les zvát každý měsíc. A jedno setkání už proběhlo v prosinci.

A myslím, že bylo docela vydařené. Kdo vymyslel název akce?

To byl můj nápad.

A proč Literární paseka? Myslíte, že je literátům lépe na pasece, tedy ve volném prostoru, než v hlubokém a temném lese?

Všichni, kdo chodí do lesa, ví, co je to za zvláštní pocit, když z temného lesa vyjdou na lesní paseku. Jak se najednou prostor rozsvětlí a v člověku se něco dobrého rozepne. Bloudit lesem je jedna rozkoš, jinou rozkoší je ale vyjít z přítmí lesa na světlinu. O slově světlina jsem mimochodem uvažoval, že by večerům také mohlo dát název, pak mi ale přišlo, že je moc básnické. Paseka má navíc ještě jeden význam.

Rotyka. Bordel. Máte pocit, že zrovna oduševnělí básníci mohou v klubu Les udělat i pořádnou paseku?

Tenhle spodní a negativní význam slova paseka je pro mě dost důležitý. Když někdo udělá paseku, není to asi věc úplně pozitivní, jenže i každý literární večer má jisté rysy nekontrolovatelnosti a nevyzpytatelnosti. Nevíme, co se může stát, i čtení může být záležitost dosti divoká. Paseka je světlinou a zároveň hrozbou, že by se večer mohl do něčeho zvrhnout.

První Literární paseka, na které jste představil staré ostravské bardy, například sebe a Jakuba Chrobáka, říkal jste tomu „večer starých pařezů“, však proběhl v klidu. Nyní jste ale pozval lesní mlází, tedy mladé autory, konkrétně  Matěje Antoše, Romana Polácha a Stanislava Drastíka. Ti mohou udělat paseku?

Nemyslím si, zrovna tahle sestava autorů to nemá v povaze, na rotyku to nevypadá. K té spíše dojde na základě jistých konfrontací, třeba mezi jednotlivými autorskými generacemi. Nebo ve snaze vymezit se nějak vůči předcházejícím večerům a podobně. Ale to vše se bude dít až poté, co se Literární paseky trochu zavedou. Zatím začínáme. Ale samozřejmě, že se už teď ve středu může někdo z autorů rozhodnout, že vystoupení pojme velmi ostře.

Představíte autory, kteří vystoupí ve středu?

Všichni tři mladí autoři jsou spojeni s Ostravskou univerzitou, kterou prošli. Všichni mají v sobě jakousi poučenost a zároveň si myslím, že si do svého díla nechtějí nechat mluvit, třeba akademickými kruhy. Roman Polách bude číst básně, básník Matěj Antoš se tentokrát představí jako prozaik, no a Stanislav Drastík přečte tři povídky. Prozaici tedy budou převažovat, což na literárních čteních není obvyklé. Osobitý zvukově hudební vstup pak bude mít Metoděj Motýl, letošní maturant Matičního gymnázia.

Jsem ale přesvědčen, že Ostrava nemá tolik dobrých či alespoň zajímavých literátů, kteří by celý rok udrželi Literární paseku na dostatečné kvalitativní výši. Nebudete se muset poohlížet i po okolí?

Nepochybně ano. Už teď je mi jasné, že z opravdu kvalitních ostravských autorů už poskládám jen dva tři večery, prostě dojde literární střelivo. Pak se samozřejmě musím poohlédnout i do Opavy, Olomouce nebo Brna, problém je však zatím s úhradou cestovného a honorářem pro přespolní, což ale s majitelem klubu určitě nějak doladíme. Zatím je honorářem pivo.