Herec Jan Fišar: Kultura je základ, ze kterého vyrůstá tvář města

Máš za sebou více než třicet divadelních sezón. Myslíš si, že se sezóny od sebe nějak výrazně liší, ať už z pohledu herce, nebo obecně?

Z pohledu jakoby sobeckého určitě. Jsou sezóny, kdy člověk více hraje a méně hraje, nebo kdy se více daří a méně daří. A tak je to i obecně s divadlem. Některá představení se povedou více, jiná méně, a pak jsou některé sezóny vydařenější a šťastnější než jiné. Ale žádnou sezónu bych určitě nezatracoval. Například teď na festivalu Ost-ra-var zaznělo, že činohra NDM je v krizi. No tak to si rozhodně nemyslím! Žádnou krizí neprocházíme a soubor je v pořádku.

Sám jsi otevřel téma Ost-ra-varu. V jeho průběhu padaly ze strany zejména studentů divadelních vysokých škol tak ostré odsudky, že to vedlo k úvahám o ukončení festivalu jako takového. Co ty si myslíš o budoucnosti tohoto ostravského festivalu činohry?

Já si myslím, že de facto skončil. Já jsem z těch radikálnějších. Pro mne je tu rok od roku klesající úroveň kritiky, a to jak ze strany studentů, tak jejich pedagogů a dalších kritiků.

Čím si myslíš, že to je způsobeno?

Možná jde o generační problém…  Nevím, asi to nebude problém této sezóny, to určitě ne. Na jednom z nedávno minulých ročníků se hrála inscenace hry Blecha v provedení Komorní scény Aréna. Ta inscenace byla odbornou veřejností velmi oceňována. Jezdili jsme s ní na festivaly a úspěšně. Ale při představení v průběhu Ost-ra-varu bylo chování studentů naprosto brutální.

Není to tím, že dorostla generace, která vyrůstala ve svobodě, ve světě bez cenzury, ve světě svobody názoru a projevu?

No dobře. Ale svoboda je jedna věc a chování a slušnost druhá. Tohle už nemá se slušným chováním nic společného. Jestli jsou takto vychovaní generací, která prošla obdobím nesvobody, nebo je to záležitost pedagogů, to nevím.

Vraťme se ještě k poslání Ost-ra-varu. V prvních ročnících bylo cílem zviditelnění ostravské divadelní scény v celorepublikovém kontextu. Ale zároveň se tu rozvíjela platforma, na které mohlo docházet k festivalu budoucí české divadelní teorie, vědy a kritiky. To přece byl také velmi důležitý rozměr…

Tak, jak to bylo vymyšleno, to bylo dobré. Nevím, jestli je šťastné, že se v rámci tohoto festivalu prezentují neprofesionálové. To není nic proti amatérskému divadlu, ale je to stejné, jako by na amatérském festivalu vystoupili profesionálové. Můj osobní názor je takový – ať Ost-ra-var přetrvá, ale ať je kratší, ať se vybere menší počet inscenací ze všech ostravských činoherních souborů. A každém případě, co opravdu nemá smysl, to je ten plátek, který píší studenti ve čtyři ráno a ve kterém jsou opravdu někdy bláboly a s prominutím žvásty. Já vím, že na to mají právo. Ale tohle se bohužel dostává mezi diváky, kteří jsou docela pobouřeni.

Ty jsi před téměř dvaceti pěti lety pomáhal bourat tehdejší režim, byl jsi dost výraznou osobou sametové revoluce v Ostravě. Nelituješ dnes svých tehdejších aktivit?

Tak byl jsem jeden z těch pěšáků, kteří se připojili. Byla to krásná doba a velice rád na ni vzpomínám, zároveň mi to přijde jako před sto lety. Ale bylo to krásné a ničeho nelituji.

A kdybys měl tehdy možnost nahlédnout do křišťálové koule, ve které bys uviděl dnešní realitu…

Tak to mne ani ve snu nenapadlo, kam to může dojít. Zrovna včera jsem vzpomínal na názor snad odněkud z Velké Británie, který jsem četl hned po revoluci a kde zaznělo, že nás čeká snad nějakých šedesát pět let vývoje, než se staneme normální demokracií. No a dneska bych řekl, že to snad bude trvat ještě déle.

Vraťme se k divadlu. Na kterou z tvých nynějších rolí se nejvíce těšíš?

Teď děláme s významným slovenským režisérem panem Ballekem Macbetha. Budu v tom hrát Macduffa. Je to pro mne velmi zajímavá práce a setkání s tímto panem režisérem je velmi zajímavé.

Jan Fišar v jedné z nejnovějších inscenací Veřejné blaho (Foto: Radovan Šťastný)

A z těch inscenací, které jsou teď na programu?

Mám rád Baladu pro banditu a postavu Mageriho, která je mi hodně blízká, neboť mám k židovství a k židům velmi vřelý vztah.

Ve hře Trable s Harrym hraješ postavu poněkud odlišnou od těch, do kterých jsi obvykle obsazován, ale divákům se tvůj komický kapitán Albert Willes velice líbí. Všichni říkají, to je najednou úplně jiný Fišar…

Já jsem velice rád, že jsem se s touto rolí a s tímhle žánrem potkal. Navíc je to pod dalším docela významným slovenským režisérem Jakubem Nvotou. My jsme v NDM jakoby v zajetí slovenských režisérů. Nynější šéf je Slovák, někdejší bývalý šéf byl Slovák a každý něco nového přinesl. Myslím, že tohle představení lidé mají rádi.

Popustíme teď uzdu představivosti. Jsi člověk výrazně politický. Kdybys byl primátorem Ostravy, v čem bys změnil kulturní politiku města?

Já myslím, že obecně by se na kulturu mělo vydávat více prostředků z rozpočtu města, ale to platí i v celostátním rozměru. Ukazuje se, že pohled na Ostravu není úplně lichotivý a kultura je přece jakýmsi základem, ze kterého tvář města vyrůstá.

Mluvíme spolu na začátku roku 2014. Co bys popřál Ostravě a České republice?

Ostravě totéž, co celé zemi – abychom se některým západním zemím, jako jsou například Francie či Anglie, v oblasti chování a morálky přiblížili co nejdříve. Tady nejde o úroveň platů či životní úroveň. Jde hlavně o etiku a morálku.