Osvětlovač a herec z Havlovy Audience: Norbertovi to vždycky morálně vytmavím

Jaké to je, hrát s Norbertem Lichým?

Příjemné. Je vidět, že mu na tom záleží, a já mu to nechci kazit. Navzájem se motivujeme. Při posledním představení jsem měl pocit, že mě nějak zválcoval, tak se připravím na příští a třeba mu to vrátím. Text je daný a Norbert musí táhnout celou hru. Já většinou jenom odpovídám. Takže mě zválcuje prakticky vždycky. Jenže já ve svých krátkých úsečných odpovědích mohu trvat na své morální převaze. Takže mu to stejně vytmavím.

Jak došlo k tomu, že jste se dostal k roli v Havlově Audienci?

My jsme si to s Norbertem Lichým spolu vymysleli. Tady v nedalekém klubu Harley. Už před rokem jsme o tom přemýšleli, vzpomínali na devadesátá léta. Přišli jsme na to, že jsme pro tuto příležitost takřka ideální dvojice. Pak jsme ten nápad načas poslali k ledu, ale nakonec jsme to spíchli.

Vy ale nejste herec začátečník?

Motám se kolem divadla od dvaceti let. Studoval jsem Vyšší odbornou školu hereckou ve Zlíně. Utíkal jsem před vojnou, předtím jsem moc netíhnul k hereckému vyjádření. Když ale člověk vystuduje herectví, tak má potom pocit, že nic jiného neumí, a proto nemůže nic jiného dělat. Takže jsem u toho zůstal. Ale pak jsem zjistil, že to jde i jinak.

Co se týká vašich hereckých zkušeností, tak co už máte za sebou?

Při škole jsem hrával ve Zlíně v Městském divadle. Potom v Prostějově v soukromé divadelní společnosti Hromadná procházka. Potom v Loutkovém divadle v Budějovicích. Sjezdil jsem divadelním tranzitem celou republiku. V kapele Kašpárek v rohlíku jsem drtil akordeon a nakoukl na rockové festivaly. Pak jsem se vrátil do Ostravy jako osvětlovač. Lidé mě tady berou jako neherce, což je výhoda, nemůžu je zklamat. Spíše obdivují, jak to zvládám já jako obyčejný člověk s takovou hereckou osobností.

To znamená, že i osvětlovač u Divadla Petra Bezruče má divadelní školu?

No má, ale on třeba Norbert ji zas nemá. Jak jsem říkal, my se skvěle doplňujeme.

Ano, ale chtěl jsem říct, že u Bezručů nestačí být pouhým osvětlovačem.

No… mi to stačí, mě zase herecké povolání až tak nenaplňuje. Netoužím po nějakém angažmá, ale baví mě občas do toho hrábnout.

Jak byla náročná příprava Audience?

Neměli jsme moc času. Zkoušel se Strýček Váňa, kde hraje Norbert. Když herci zkouší, osvětlovači mívají volno, a když skončí zkouška, tak my pomalu začínáme. Takže to bylo trochu hrr, navíc jsme oba spíš premiérové typy, takže jsme do prvního hraní moc něvěděli, jak to bude vypadat. Naše první Audience byly proto trošku napjatější. Ale já doufám, že děs v našich očích jen dokresloval ducha doby.

Norbert Lichý vypije během audience dvě a půl desítky, vy jste prý abstinent a pijete u toho birela.

Já jsem abstinující alkoholik, za svůj život jsem ho vypil hodně a teď se musím krotit. Ale minule mi Berťa nalil trochu desítky a prolilo se mi to každou žilkou. Ty flašky se nám pletou, jsou stejné. Ale stejně to pivo věčně vylívám do kýble, takže ho moc nevypiju.

V čem se vám Audience líbí?

Na to, že Audience vznikla jako hříčka pro pobavení přátel, je ten text strašně vymakaný. Slyšel jsem, že Havel šel na své hry hodně přes matematiku. Když to čtete po padesáté, zjistíte, že každé zdánlivě nesmyslné opakování nějaké sekvence má své důvody a přesné významy. A to je zajímavé objevovat. Líbí se mi, že obě postavy mají svou pravdu, ale nemohou se střetnout. Líbí se mi hrát s Norbertem Lichým, přeci jen je to živoucí ostravská legenda. Občas mi z osvětlovací kabiny připadalo, jakoby už trochu ztrácel motivaci hrát, ale tady najednou krásně ožil. Jsme na jevišti rádi. Audience se vyvíjí. Režisér Štěpán Pácl nás kontroluje a většinou chválí. To se mi taky líbí.

Můžete specifikovat kvality textu Václava Havla? Na co jste spolu s Norbertem přišli?

No zatím na to pořád přicházíme. Nevím, jak je to čitelné pro diváka, ale pro nás je důležité cítit tah hry. Ze začátku jsme byli trochu klopotní, teď je to lepší. Jednu naši zkoušku mám nahranou na audiofonu a vždycky si ji opakuju posloucháním ve sluchátkách. Když vím, že jsem byl minule slabší, tak zároveň vím, že se do příště zlepším a nedám se zadarmo.

Jak jste se s Audiencí seznámili?

Oba jsme znali desku, na které Audience vyšla, a mysleli si, že to máme v uchu, takže to bude brnkačka. Pak jsme zjistili, že máme v uších jen intonace Pavla Landovského a trochu nám sklaplo.

Jak vnímá představení osvětlovač? Co může vypozorovat?

Všimnete si, v jaké formě je daný večer každý herec. Posledních pět let na ně koukám a poznám to. Všimnete si, v jaké formě jsou ten večer kulisáci. Všimnete si několika holek z publika. A nakonec si všimnete, že jste debil, protože oni jsou už o dvě stránky dál a vy jste měl dávno zhasnout. Teď tady zkouší Martin Františák, a to je vždy zajímavé, protože nás obsazuje do svých inscenací. Vím už třeba, že mě brzy čeká malá role starého skákajícího syfilitika, ale zatím netuším, jak budu v pokročilém stadiu pohlavní choroby stíhat roli osvětlovače.

Je těžké nasvítit herce?

Já nasvěcuji spíše místa na zemi a herci by se do nich měli pak už sami dostat, někteří to zvládnou líp, někteří hůř. Já už je znám, tak ta místa dělám větší.

A jak je to u Strýčka Váni? Tam mi případá, že je to hodně specifické svícení.

Záleží na režisérovi a Štěpán Pácl pro to má hodně velký cit. On věděl dopředu, co chce. Pro nás je nejdůležitější, kolik světel svítí nahoře na stropě, protože žebřík je nejdelší a nejtěžší část naší práce. Takže Strýček Váňa a Pěna dní vedou. Pak jsou jednodušší inscenace jako třeba Pestré vrstvy, Lakomec..

Jak je to tedy u Audience, kdo tam svítí?

Teď to svítí naše rekvizitářka Maruška, já nasvítím scénu, než začneme hrát a ona to spustí. Taky to zvučí a na konci zhasne. A ještě to po nás všecko uklidí.

Jak ji to jde?

Jde jí to dobře, Marie má potenciál. Úplně klidně bych ji vzal někdy večer k sobě domů a nechal ji tam rozsvítit, pustit hudbu a uklidit.

U Bezručů je dlouholetá tradice, že se v epizodních rolích objevují technici, kromě osvětlovačů třeba zvukaři…

Obsazovat technický štáb bylo poslední dobou specifikum především Martina Františáka. Zvukaři se na jevišti většinou neobjevují, protože máme jen jednoho. Až u Správkaře se nám stalo, že jsme vytvořili zabijáckou dvojici. Nejdřív jsme měli jen zabít kolegu Bretta, nicméně pak se to na zkouškách trochu rozjelo. Takže zvukař zvučí zezdola a inspicient za něj občas zaskakuje, pokud zrovna taky nevraždí. Čas od času se to dá zvládnout.