Houslista Roman Patočka: Ostravská filharmonie je pro mne srdeční záležitost

Romane, vzpomněl byste si, kolikrát jste si už zahrál v Ostravě?

Ano vzpomněl a rád. S Janáčkovou filharmonií Ostrava to bude na zdejším pódiu již popáté a celkově včetně ostatních koncertních příležitostí to bude již minimálně po desáté.

Jak přijímá ostravské publikum klasickou hudbu?

Já myslím, že v dnešní době nezáleží tolik na tom, jak publikum hudbu přijme, ale spíše na tom, jestli publikum vůbec na koncert vážné hudby přijde, a to je v dnešní době zásadní otázka. Ale z Ostravy mám s návštěvností spíš velmi kladné zkušenosti! Také se mi stává, že zde za mnou mnozí posluchači po koncertě přijdou a osobně mi děkují, že je to potěšilo a udělalo jim mé vystoupení radost. A to není vůbec samozřejmost.

Janáčkův houslový koncert „Putování dušičky“, který máte ve čtvrtek v Ostravě na programu, nehrajete poprvé. Vzpomínám na vaše provedení s legendárním dirigentem Charlesem Mackerrasem v Brně. Máte tuto skladbu nějak víc v oblibě?

Já mám všechny skladby, které cvičím na momentální koncert, rád. Nemohu říct, že bych tento kus preferoval před ostatními. Ale za dobu několika měsíců příprav si k nim vytvoříte velmi úzký osobní vztah. Ten někdy dokonce přeroste i v to, že se mi po nich po odehraném koncertě stýská a musím si skladbu znovu poslechnout na nahrávce. Rád bych podotkl, že téměř nikdy nejde o moji nahrávku (smích). Janáčkovo Putování dušičky budu hrát potřetí. Poprvé jak jste správně zmínil, jsem skladbu nastudoval pro festival Janáčkovo Brno. Nabídka přišla krátce po mém vítezství na soutěži Pražského Jara v roce 2003. Byla to tenkrát pro mne obrovská zkušenost, jednak díky tomu, že jsem do té doby ještě s orchestry pravidelně nevystupoval, pak také osobností pana dirigenta Mackerrase a také proto, že struktura skladby je zcela jiná než u klasických romantických koncertů. Zde má houslista též hodně výplňových motivů a spoustu komplikovaných míst, například unisono s fagotem, absentují zde dlouhé fráze. Podruhé to bylo v Berlíně na mém závěrečném koncertě v rámci uzavření postgraduálního studia. To bylo v nádherném sále berlínského Konzerthausu s Konzerthausorchester Berlin.

Letošní rok 2014 je ve znamení české hudby. Když se ve světě zmíní nejslavnější čeští skladatelé, obvykle jsou jmenováni v tomto pořadí: Dvořák, Janáček, Martinů, Smetana. Souhlasíte? Koho máte nejraději?

Já myslím, že na pořadí vůbec nezáleží. Každý z nich je velmi osobitý, unikátní a dohromady krásně vykreslují české hudební cítění a tradici a dělají obrovské jméno našemu národu. Mám rád každého z nich. Pouze ta cesta k lásce k hudbě Martinů a Janáčka je možná o trošku složitější, ale o to více hlubší a napínavější.  Ne vždy je ta láska na první pohled ta pravá, nemyslíte?

Určitě souhlasím. Hrál jste někdy něco od ostravského skladatele?

Mám tu čest se osobně znát s vaším skladatelem, profesorem Leonem Juřicou, kterému jsme s mými kolegy natočili pro Český Rozhlas Klavírní trio.

Jak se těšíte na vystoupení s Janáčkovou filharmonií a dirigentem Försterem? Je ostravský orchestr něčím specifický?

Ostravský orchestr je pro mne takovou srdcovou záležitostí. Tuším, že to bylo v roce 2006, kdy jsem s nimi absolvoval dlouhé turné po Španělsku společně s dirigentem Jakubem Hrůšou. Na tento čas dodnes vzpomínám velmi rád a od té doby jsem s několika členy orchestru v dobrém kontaktu. S panem dirigentem Försterem vystoupím poprvé. Na spolupráci se pochopitelně těším. On je dirigent s mnohaletou praxí u výborných orchestrů, má bohatou zkušenost i s dirigováním české hudby a jeho náhled na interpretaci tohoto Janáčkova díla mi může přinést úplně nové podněty.