Principálka souboru Aureko: Divadlo se má vyjadřovat ke společenským problémům

Aureko prošlo od roku 1976 mnoha proměnami od autorského divadla přes divadlo poezie a nejrůznější alternativní směry až ke klasické činohře. Na kterou éru vzpomínáš nejraději? A proč?

Nedá se říct, že bych na nějakou éru vzpomínala více nebo méně. Vzpomínám spíše na lidi, kteří Aurekem prošli v těch různých dobách. S mnohými se v rámci možností setkávám dodnes, i když žijí vesměs v Praze nebo v Brně, například Petr Meissel, Míťa Dudík, Petr Lokaj, Jirka Ovečka. Nejvíce však vzpomínám na Petra Bohma, který bohužel odešel navždy v lednu 2009 a který nám všem velmi chybí. Ta éra, kdy byl s námi, byla podle mne nejlepší. Pokud jde o práci na inscenacích, tak asi nejlépe se mi osobně dařilo u tzv. Andělů (Andělů na zem spadlých dotýkati se zakázáno, premiéra 1998), které jsem si napsala a společně jsme si je upravili a kolektivně zrežírovali.

Kdo tvoří soubor Aureka dnes?

Aktivními členy jmenovitě jsou Dušan Zakopal, Lea Dokupilová, Iva Konečná, Radim Kačmarský, Vláďa Šmehlík, Petr Repčík, Antonín Dvořák, Petr Verner a já, spolupracuje s námi i René Šmotek.

Jste souborem uzavřeným, nebo hledáte a rádi byste přijali i nové členy? A jaké?

Rádi bychom přijali nové členy, hlavně mládež, protože náš věkový průměr je vysoký, ti nejmladší mají přes 30. Ale uvítáme kohokoliv, kdo má zájem.

Kde a jak zkoušíte?

Momentálně ve Staré Aréně na Masarykově náměstí, kde také hrajeme. Nejbližší termín představení je 15. ledna v 18.30 hodin, budeme hrát naši nejnovější inscenaci Divadlo bez zvířat, což jsou čtyři povídky vybrané ze stejnojmenného souboru současného dramatika Jeana-Michela Ribese. Perličkou je, že právě tuto inscenaci jsme nazkoušeli z větší části u mne doma a vlastně až při generálkách jsme se přizpůsobovali prostoru Atlantiku, kde byla loni v dubnu premiéra. Toník Dvořák tohoto autora pro nás objevil, a protože je nám blízký jemný humor, tak jsme se na to vrhli.

Byla léta, kdy se Aureko vyjadřovalo i k zásadním společenským problémům. Platí tyto ambice i dnes?

Mám za to, že každé divadlo, které má diváky, se vyjadřuje ke společenským problémům. Já nevím, které z nich jsou zásadní. Nebo máme nějaké méně zásadní problémy? To se neodvažuju hodnotit. Hlavní je oslovit diváka. Nemyslím si, že je důležité, abychom opakovali televizní zprávy nebo zjevovali zřejmé pravdy o tom, že někteří politici lžou, kradou, obcházejí zákony a většinou jim to projde. Dnes se soustřeďujeme hlavně na to, aby se pobavil jak divák, tak i my.

Co pokládáš z hlediska dneška za důležitá témata, ať už pro tebe, nebo obecně, případně můžeš-li mluvit o názoru souboru Aureka jako takového?

Nevím, zda mohu hovořit o nějakém jednotném názoru souboru. To by bylo dost zlé, kdybychom v tak kreativním oboru, jakým divadlo bezesporu je, všichni stejně mysleli. Důležitá témata pojmenoval přesně Milan Uhde, který se o současnosti vyjádřil jako o „době chamtivé arogance“, a to je přesně to, s čím se potýkáme nejen u nás, ale celosvětově.