Michal Zych, tajemný kazeťák a poslední letošní vernisáž v Jámě 10

Galerie Jáma 10 žije. To je nejlepší vánoční dárek pro příznivce nezávislé výstavní síně, která naproti Dolu Jindřich sídlí už od roku 1998. Od letošního jara se totiž Ostravou nesou zprávy, že projekt definitivně přišel o finanční podporu z veřejných zdrojů a galerie míří k bankrotu.

„Nejméně dvakrát už to letos vypadalo, že na Nádražní opravdu skončíme. Odpovídaly tomu i názvy výstav, které měly být poslední: Začátek konce. Adieu,“ vysvětluje Denisa Fialová, jedna z kurátorek Jámy 10.

Kurátorům se ale nakonec projekt v klinické smrti vždy podařilo na další a další měsíc rozdýchat. „A teď to vypadá, musíte nám ale držet palce, že galerie bude žít i po celý příští rok. Snad to nezakřiknu,“ vzkazuje kurátorka příznivcům výstavní síně.

Rodokmen Galerie Jáma 10 je přitom mimořádně zajímavý a ukazuje na její pokrevní příbuznost s prvními nezávislými galerijními projekty, které v Ostravě vznikly po pádu komunismu. Rodný list galerie je datován k roku 1998, kdy Jiří Surůvka rozvinul v nových prostorách naproti Dolu Jindřich aktivity svých blízkých přátel Stanislava Cigoše a Petra Lysáčka.

Cigoš s Lysáčkem už totiž o dva roky dříve založili u přívozského náměstí Galerii 761, jejíž úvodní vernisáž patřila Adrieně Šimotové, legendě domácí výtvarné scény. Jenže ostravský galerijní život se tehdy nesl v duchu oblíbené dětské hry Škatulata, hejbejte se! Časem se totiž Galerie 761 přesunula do klubu Fiducia, kde dnes působí pod názvem Galerie Dole, zatímco Jáma 10 pod názvem Nová Jáma opět zamířila do Přívozu. A hra pokračovala. Škatulata, hejbejte se! V Přívoze dnes sídlí Galerie Rubrum a z Nové Jámy je opět Jáma 10 u Dolu Jindřich.

Nejnovější výstava v dočasně zachráněné Jámě 10 dostala název Jinak to ani neumím a její autor Michal Zych je letošním absolventem ateliéru Nových médií Fakulty umění Ostravské univerzity: žák intermediálního umělce Jiřího Surůvky a již citované Denisy Fialové.

Co tedy Zych vlastně umí? A proč to neumí jinak? „Umí toho docela dost. V našem ateliéru se zabýval hlavně objektovou tvorbou a tvořil převážně objekty většího formátu, často určené do veřejného prostoru,“ říká Fialová. Zych některé takové práce předvedl například na festivalu Kukačka, věnuje se ovšem i performanci a videoartu. Nezapomenutelný je třeba jeho snímek Jarní únava, v němž se aktér pod vlivem jara neustále kácí k zemi.

Pozvánka na páteční vernisáž je přitom hodně lakonická a tvoří ji poněkud záhadný snímek kazetového magnetofonu z počátku devadesátých let minulého století. „Michal Zych se nesnaží dělat příliš komplikované věci, spíše se pokouší posunovat významy něčeho, co už bylo vytvořeno. A diváky v galerii jen lehce navádět k tomu, jak mají ten posun vnímat,“ přemítá Denisa Fialová.

I kazeťák se tedy má stát uměleckým poselstvím až na samotné vernisáži, tedy pokud vůbec bude součástí expozice. „Původně jsem ho sice do výstavy zakomponoval, rád ale věci měním i krátce před vernisáží,“ podotýká trochu záhadně Michal Zych.

Budiž tedy, umělec má právo být tajemný. Internetovému deníku Ostravan.cz nicméně Zych prozradil, že část jeho instalace v Jámě 10 bude i určitou reakcí na právě uplynulé Vánoce.

„Vánočnímu stromečku, který návštěvníci galerie uvidí, jsem dal název Vánoční stromek na oko, teda vlastně úplně na hovno,“ řekl Zych.

Dílo to tedy bude zřejmě vhodné hlavně pro ty z nás, které takzvaná vánoční pohoda nakonec vyčerpala více než všednodenní pracovní hukot a kmit. Halelujá!