S herečkou Pavlínou Kafkovou o Vánocích, oslavách Silvestra a italštině

Vždycky jste vnímala Vánoce jako duchovní záležitost?

Vánoce souvisejí s vírou, pokud je tedy člověk věřící. Víra je ovšem tak intimní záležitost. Když se snažím o mé víře mluvit, tak mám vždycky pocit, že všechno dostává zvláštní patos a vyznívá to skoro tak, že vlastně  nevěřím. Víra se nedá popisovat slovy.

Jak prožíváte frmol kolem shánění dárků?

Není to nic příjemného a myslím, že ten shon je až zdraví škodlivý a v tu chvíli zřejmě nesmyslný. Za těchto podmínek si k Vánocům z obchodu nepřeji nic, protože vím, že vše bylo koupeno s velkým vypětím. Jen se v obchodech rozhlédněte kolem sebe a přestanete toužit po dárcích pod stromečkem. Raději si přeji obdarovat a být obdarována klidem, pokojem a láskou. A pro tyhle věci do obchodu nemusíte. V tom shonu je tam nenajdete. Mám pocit, že je to rok od roku horší. Nepřeji si, aby členové mé rodiny tento stres podstupovali kvůli dárku pro mě. Proto si na Vánoce nechci nic přát.

Takže letošní Vánoce jsou u Vás ve znamení změny?

Přijde na to v jakém slova smyslu. Vše probíhá tradičně. Většinu máme připravenu den předem. A na Štědrý den jsme si se synem Jindřichem užívali klid, zapálené svíčky, pohádky, zdobení stromečku.. K večeři pak tradičně rybí polévku, bramborový salát, kapra, jablečný závin, cukroví, tradičně jsme rozkrojili jablíčko, ve skořápkách pustili svíčky po vodě. Ano, jenom radost , koledy, svíčky, večeři a stromeček. To jsou podle mě ideální Vánoce. S mou sestrou a bratrem a vůbec s celou  rodinou jsme se dohodli, že pro sebe dárečky  kupovat nebudeme. Kupujeme je pouze pro děti. A je to velká úleva.

A co Nový rok a Silvestr?

Chudák Silvestr. Tam je skoro nařízeno slavit a když by šel někdo spát stejně jako každý jiný den, tak je asi trochu zvláštní a zřejmě nespolečenský. Mám raději spontánní setkání,  řízené oslavy v oblibě moc nemám. Nedělá mi problém vnímat  Silvestr jako každý jiný den a chovat se podle toho například tak, že jdu spát. Nejsem typ, co si řekne: Je Silvestr a jdeme se bavit. Ovšem není to tak, že navzdory Silvestru se chovám jinak než se očekává. Záleží na okolnostech, jestli mám chuť někam jít, nebo ne. Nijak se do oslav nenutím, ale pokud se naskytne dobrá situace s radostnou společností, tak si to samozřejmě velmi ráda užiji. Letos mám v plánu  zastavit se na chvilku v Divadelním klubu, kde budou mí kolegové, a pak bychom mohli se synem Jindřichem a jeho přítelkyní na chviličku ven na náměstí bouchnout šampus.

Jaký byl pro vás právě končící rok?

Rok 2012 byl pro mě emotivně složitější, a tak jsme ráda, že se vše během roku 2013 uklidnilo. A pro rok 2014 mám tak trošku plány. Ráda bych se zdokonalila v italštině – zjistila jsem, že v Opavě na univerzitě otevřeli jednooborovou italštinu pro dálkové studium. Tak uvažuji, jestli si podám přihlášku. Jediné, co mě trochu zastavuje, je časové vytížení v divadle. Moc bych si přála to dát nějak dohromady a do studia italštiny se pustit. Myslím si, že bych ji mohla dále využít pro překlady, tlumočení a podobně. Ráda bych rozšířila své možnosti a schopnosti. Ať to ale není chápáno jako příprava k opuštění divadla. Ne, to ne! Miluji divadlo, potřebuju tvořit! Proces zkoušení, hledání a pak samotné představení, vazba s diváky – vše je tak osvěžující a dobrodružné… Opravdu jedinečné a mě to uspokojuje. V divadle jsem ráda.