Boris Urbánek slaví Vánoce dvakrát do roka a novoroční předsevzetí si nikdy nedává

Jak je to s vámi a Vánoci? Co pro vás tyto svátky znamenají?

Vánoční svátky pro mě znamenají celý život jedno a totéž.  Je to svátek, na který se člověk těší, už od dítěte, protože je spojen s kouzlem. Ono kouzlo nám sice bylo časem odtajněno, ale s o to s velkou radostí jej posíláme dál skrze své děti. Třeba tím, že si hrajeme na Ježíšky. Když to shrnu, tak Vánoce jsou nejvýjimečnější den v roce, je to dáno tradicí. Vždy se na ně těším, ale je tady i jistá obava, aby se Vánoce nestaly svátkem povrchnosti a konzumu. Ale člověk má největší radost, když udělá radost svým dětem, tak se jim to snad bude líbit.

Který okamžik vánočních svátků je pro vás nejradostnější?

Nejvíce se těším na dopoledne, kdy je klid, hraje muzika a potají se chodí na bramborový salát. V rodině máme tradici, že po poledni chodíme ve velké rodině asi třiceti lidí na procházku, popíjíme z plaskaček kalvádos a slivovici. Tato rodinná sešlost patří k mým největším svátkům. Dokonce se na ně sjede i rodina ze zahraničí.

Dodržujete nějaký výjimečný vánoční zvyk?

Jako, že bychom se chodili koupat do řeky, tak to ne.

Neodléváte třeba olovo?

To ne, ale krájíme jablka a sledujeme hvězdičky, vždycky jsou krásné. Jsem původem z města a výjimečné zvyky se spíše pěstovaly na venkově. Jestli výjimečný zvyk, tak jedině ta naše rodinná procházka. Máme tu výhodu, že bydlíme u lesa. Bohužel většina těchto procházek je na blátě.

A co Silvestr a Nový rok, jak je budete slavit?

Letos po mnoha letech nehraji, takže budu spíše doma nebo možná pojedeme do Štramberku, kde je to už můj druhý domov. V klidu, bez stresu.

Dáváte si do nového roku předsevzetí?

Nikdy jsem si žádná nedával. Sice si v duchu něco přeji, ale nedemonstruji to. Samozřejmě vždycky si po Vánocích říkám, že se přestanu přejídat, ale to už je taková rutina, co k Vánocům patří. Letos chci zhubnout a daří se mi to. Jinak hlavně ať jsme všichni zdraví.

Jaký pro Vás byl letošní rok?

Vezmu to zeširoka. Když se ohlédnu dvěma dekádami, zřetelně si uvědomím sinusoidu, kdy to jde nahoru a kdy zase dolů, kdy s tím člověk neudělá nic. Prostě to tak je. Letošek je spíše na spodnější sinusoidě, ale beru to s nadhledem, ne že bych si stěžoval. Neznamená to, že když to nejde tak, jak já si představuji, že je to špatné. V zásadě to byl klidný rok. Hodně hraní. Podařilo se mi udělat osmý ročník jazzového festivalu. S Michalem Žáčkem jsme vydali desku, z toho mám velkou radost. Vstoupil jsem do trvalejší spolupráce s Vojtou Dykem, což je v běhu a příští rok budeme točit desku. Chystáme společný projekt se známým scénografem Šimonem Cabanem a dramatikem Tomášem Vůjtkem. A teď si vlastně uvědomuji, že už jedenadvacet let prožívám dvojí Vánoce. Ty první už v létě, kdy jezdím na letní jazzovou dílnu ve Frýdlantě v Čechách, kde vyučuji.