Poetické Vánoce s deníkem Ostravan.cz: Přečtěte si nejlepší vánoční básně

Básník PETR HRUŠKA (1964), jediný ostravský nositel Státní ceny za literaturu, svého času pravidelně před Štědrým dnem zabíjel kapry společně se spisovatelem Janem Balabánem. A u té mordýřské práce se pil rum. Pak už stačilo ty „zlaté rybky“ připravit na večeři. Nebo spálit. Prostě nějak dramaticky završit předvánoční shon. Uvedená báseň je vybrána z Hruškovy prvotiny Obývací nepokoje z roku 1995.

Petr Hruška: Vánoční přání

Časem jsem Ježíška dostal
do rámu
renesančních obrazů
a rámce
předvánočního prodeje

Ale to vůbec nemá nic společného
s tím čmoudem
na chodbě domu
když zaskočená sousedka
připaluje zlatou rybku
i s jejími návrhy

Básník M. KURT (1877–1960), vlastním jménem Maxmilián Kunert, býval před I. světovou válkou finančním úředníkem v Ostravě, autorem divadelních her a žurnalistou. Po vydání jediné knihy poezie ho literární kritik F. X. Šalda označil za epigona Bezruče a Kurt už další sbírku nevydal. Leoš Janáček nicméně jeho verše alespoň zhudebnil. Následující sociální vánoční drama Ostravská ballada bylo sepsáno v roce 1908.

M. Kurt: Ostravská ballada

Na šichtu jdu, ráno vrátím se;
spinkej jen, synáčku můj.
Neboj se – bude se modliti
za tebe ten táta tvůj.

Vánoční stromek si rozžhneme,
až ráno vrátím se zpět;
máma se s nebe k nám podívá,
jak budem pod ním si pět. –

řek‘, – dítě v světnice uzamkl,
za dveřmi udělal kříž.
Smutná dnes do práce cesta je,
na srdci studená tíž.

Vysoká pec žárem kolotá,
nahých kol dělníků řad;
myšlenky tíživě vlekou se
v úporný roboty chvat.

Snad spí můj synáček malinký, –
slabý v ryk práce vzdech ston.
Z dálky v tom sladce cos ozve se;
slyš: jitřní vyzvání zvon …

Táta se v modlitbě křižuje …
V peci cos bouchlo tu v ráz.
–Uhni! – Však marno, už zasáhnul
chudáka ohnivý plaz .

Půlnoční zvony dál zvonily;
mrtvolu nesou již ven …
Sirotka doma tam ve spánku
objímá radostný sen:

stromek že v světýlkách plápolá,
táta že k němu ho ved,
a máma taková bělounká –
na klín že hned si jí sed –

a všichni zpívají radostně:
Narodil se Kristus Pán …

– – – –

Ráno pak lidé ho vzbudili:
Sám jsi teď, sirotku, sám …

Básnířka NATÁLIE PATEROVÁ (1991) dokončila loni soukromé gymnázium v Ostravě-Zábřehu a nyní studuje filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Větší část dětství a dospívání prožila po ostravských, pražských i jiných nemocnicích, kde viděla hodně smutku i hodně umírajících. I o Vánocích. Uvedená báseň je vybraná ze sbírky Uvnitř kosti duha z roku 2012.

Natálie Paterová: Vánoční

Za chvíli nenahmatáš
provazce žil na spáncích a nenalezneš

smysl

malých životů
a menších vydechnutí

uvnitř nedozrálých jablek

Další z ostravských básnířek SOŇA ZÁCHOVÁ (1961) je hrdinkou proslulého Nohavicova songu Mladičká básnířka. „On byl knihovník, já knihovnice. A občas brnkal na kytaru v baru U Waldemara kousek od rozhlasu,“ vyprávěla nedávno pro časopis Týden. K Waldemarovi od počátku osmdesátých let opravdu nosila rozepsané rukopisy, takže rum nemůže chybět ani ve vánoční básni z poloviny osmdesátých let.

Soňa Záchová: Napsala jsem ti dopis

(Drahý
velmi po tobě toužím)

A to už jsem byla doma
v kuchyni s červenou lavicí a
s modrými kanafasovými závěsy
na oknech
a taky na dveřích
Matka
dělala bramborovej salát
já pila rum
a zdobila stromek
Omotávala jsem stříbrný řetězy
kolem zelených větví
a lamety
lamety padaly mně do vlasů

Ach
Cingrlátka vánoční / Lásky mé
(Holčička
v televizi odhodila zlatý jablko
a mně to přišlo jaksi líto)
Malý princ
jak tam v písku ležel
a vrátit se chtěl na svoji planetu

Tak jsem sedla a napsala ti dopis

(Drahý
velmi po tobě toužím)

Básník a novinář GÜNTER MOTÝL (1940) připravil prvotinu už v roce 1969, sbírku redigoval význačný poeta Petr Kabeš, její vydání ale zastavila nastupující normalizace, kterou Motýl strávil jako dělník na plynojemu v ostravské Nové huti Klementa Gottwalda. Sbírku nakonec vydal až v roce 2011 pod názvem Ještě tak aby oči slzel.

Günter Motýl: Zima 126

Vrabčáci hladují Prosinec
Sníh zarazil jim život ze dne na den
a my ne a ne vyhrát ve sportce

Spřádáme krátké úvahy o Vánocích
Copak kdybychom se pokusili
o skutečný projev lásky

Nasypeme si zrní?

Básník JAROSLAV ŽILA (1961) je kantorem na zvláštní škole v Ostravě-Mariánských Horách i dřevorubcem v Beskydech.  Ostravákem i horalem, který část roku tráví v dřevěnici bez elektrického proudu na rodinném gruntu s kusem lesa na Morávce. Uvedená báseň je vybraná z jeho sbírky V hrudi pták z roku 2010.

Jaroslav Žila: ***

Bylo sněhu
že jsem procházel
korunami stromů.
A zlomená jabloň
po dědovi,
z doby před válkou
Ta jablka zlatá
s rudými líčky
už nebudou.

A nakonec malý výhled až k Silvestru v temné ostravské básni LEPOLDA BENY (1904-1978), učitele, kreslíře a filozofa, jenž se zaobíral Spinozou. Uvedená báseň vznikla za velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. Vánoční čtení Ostravanu.cz sice skončí chmurně, čtenářům ale přejeme pěkné Vánoce a hodně dobrých knih pod stromečkem.

Leopold Bena: Pogrom

Před posledním soudem poslední Silvestr
jak za šachtou šachta utichá za orchestrem orchestr
špinavé a růžové ostravské ráno
už dopito domilováno dolíbáno
po železných mostech ještě nevyhození robotníci jdou
opilci skřehotají pod lucernou
chlap bez jídla se potácí a pes kost jí
revoluční mlčení ranních tramvají
chleba sádlo cukr lakotí obchody
voní pudr haldy cigarety záchody
lyzolovým acherontem pár převez Charon do rána služek
podpatky havířů zní jak pažby pušek
o lásce pohřebné milencům vyhrávají opilé muziky
a marné nápoje lásky míchají lokály a bary
šedivými ulicemi rachotí s králi popravní káry
černý had řeky se svíjí pod růžovou patou oblohy
z olejových skvrn z koksoven se šklebí ďábel k pláči ubohý
a nikde nevstávají a nepospíchají kolonie
bez lásky dá se žít ale horší bez práce je
na vracích hald chachar k nové zemi alkoholem pluje
s vesly rudých praporů vztek šíleně do plachet novin duje
pluhy demonstrací marně přeorávají lakomé ulice
strašlivý hledal jsem rým a našel jen příjice

plížím se Ostravou a se mnou pes stín