Hradišťan s ostravskou filharmonií zboural hranice mezi lidovou a klasickou hudbou

Jiří Pavlica – umělecký vedoucí legendárního Hradišťanu – má s hudebními fúzemi nejrůznějšího druhu bohaté zkušenosti. Vzpomeňme na jeho spolupráci s multiinstrumentalistou Vlastou Redlem, ze které vzešlo podle mého soudu dodnes nepřekonané album nazvané Vlasta Redl AG Flek + Jiří Pavlica Hradišťan (1994).

Vystoupení s filharmonií nebylo pro Hradišťan tedy žádnou kuriozitou – jedná se o logické vyústění skladatelského vývoje Pavlici, který se po fascinaci etnickou písní různých zemí v posledních letech vrátil k tradici moravské, ryze duchovní a kompozičně čerpající z klasické motivicko-tématické práce. Během koncertu zazněly instrumentální Pastorely, tradiční vánoční písně i dvě ukázky z Pavlicovy Missy brevis. Tato slavnostní mše je doslova nabitá elektrizující vzrušenou a radostnou hudbou. Večer měl však ještě další, nejen vánoční dimenzi.

Ve druhé části koncertu umělci zahráli tři písně věnované 1150. výročí příchodu soluňských bratří Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, které jsme si letos připomněli. Tyto skladby byly protkané stejnou upřímností a něhou jako předešlé, přesto však měly jedinečné vyznění, způsobené vědomým navázáním na tradici byzantského liturgického zpěvu. Melodická linka těchto zpěvů měla silně východní charakter, obsahující některé nezpěvné intervaly a melodické skoky. Taktéž harmonie byla neočekávaná a pozoruhodná.

Zvuk Janáčkovy filharmonie šel Hradišťanu na ruku, ladilo jim to spolu výtečně. Stejně tak skvělé byly vokální party obou sborů večera, Ostravského dětského sboru a Ženského pěveckého sboru Duha. Rád bych však vyzdvihl i některé další účinkující: pokornou zpěvačku Hradišťanu Alici Holubovou za andělskou čistotu jejího hlasu, Davida Burdu za úžasné sólo na fujaru a dirigenta Stanislava Vavřínka, který tak náročné seskupení obrovského počtu hudebníků zvládl oddirigovat skutečně par excellence! Vyjmenovat i všechny ostatní, kteří se o koncert zasloužili, je nad možnosti článku.

Jiří Pavlica celý večer doprovázel krásným mluveným slovem, jež v sobě obsahovalo vše, co takový vánoční koncert má mít – humor (rozesmál Gong hned v úvodu, kdy se mile přeřekl a nazval ostravský orchestr Janáčkovou filharmonií Olomouc), vlídná slova o radosti, naději a víře. Z počátku trochu apatické publikum na konci aplaudovalo vstoje a povstáním i po přídavku poděkovalo všem účinkujícím za mimořádně hluboký zážitek.