Edith Piaf sestoupila z šansonového nebe v podobě ostravské zpěvačky Hany Fialové

Pro rozsáhlejší projev pěveckých a hereckých schopností má vinou scénáře postava Marlene Dittrich mnohem menší prostor než představitelka Edith Piaf. A také díky tomu v celé inscenaci dominuje Hana Fialová.

Její Edith Piaf téměř nesejde z jeviště, které je v podstatě místem jejího koncertu. Je však třeba stejně ocenit i její herecký výkon, neboť Edith Piaf v podání Hany Fialové na jevišti žije jakoby sestoupila zpět na svět ze šansonového nebe. Hana Fialová si svým výkonem výrazně řekla o další cenu Thálie.

Režisér inscenace Janusz Klimsza tentokrát ke své první spolupráci se souborem operety-muzikálu přistoupil s jistou režijní zdrženlivostí, která je však ku prospěchu věci. Velmi působivá je například scéna prvního dialogu Edith a Marlene skrze zrcadlo v herecké šatně. Režisér vystavěl pravdivé situace a velmi živé dialogy, ve kterých za ženskou částí účinkujících o něco zaostávají představitelé mužských rolí, kteří jsou místy bohužel poznamenaní operetními manýrami.

Velmi dobře se svého úkolu zhostil autor scény David Bazika. Jeho šikmá plocha černobílé klaviatury, po které zpěvačky nastupují na pódium k mikrofonu je velmi působivým podtržením světa music hallu a šoubyznysu.

Co je také hodno vskutku mimořádného ocenění, to je práce, kterou odvedl Vlastimil Ondruška jako korepetitor a autor hudební úpravy a instrumentace. Orchestr řízený dirigentem Markem Prášilem zní velmi věrně dobově i stylově, a to jak v souhře, tak ve výkonech sólistů.

Tomáš Kypta coby autor kostýmů se doslova vyřádil v šatech pro postavu Marlene Dittrich, jejíž kostýmy jsou oslňující.

V inscenaci hry Edith a Marlene má Národní divadlo moravskoslezské na repertoáru kus, který může dosáhnout rekordu v počtu repríz, neboť lze předpokládat, že diváci se do této inscenace doslova zamilují.