Nový ostravský muzikál Edith a Marlene očima jeho tvůrců

Petráková: Jde o komorní muzikál, hru se zpěvy. Na pravdivé bázi napsala maďarská autorka Éva Pataki vykonstruovaný příběh o setkání dvou žen – jedné velmi disciplinované a ukázněné a druhé velice spontánní. Diváci se dozvědí, co ty dvě holky byly vlastně zač. V titulních rolích vystoupí Hana Fialová a Eva Zbrožková. Právě Eva o své roli řekla: Hana pořád zpívá a já se pořád převlékám. Obě hrají své role bez alternací, což je velmi náročné. Je pravda, že kostýmy, ve kterých Eva Zbrožková hraje Marlene Ditrich, jí všechny dámy vskutku závidí… Co se režie týká, je to první spolupráce Janusze Klimszy, činoherního režiséra, se souborem operety a muzikálu. A musím říci, že na diváky čeká opravdu velké překvapení. Velmi důležité je zmínit se o práci Vlastimila Ondrušky, který odvedl opravdu neuvěřitelnou práci. K písním, které zazní, nebyly k dispozici žádné noty a partitury. Měli jsme pouze dobové nahrávky, podle kterých Vlastík udělal klavírní výtah a pak celou instrumentaci.

Fridrichovský: Čerpal jsem z knih, filmů, z internetových údajů. Obě dámy jsou symbolem žánru, který se jistou formou vyvinul z kabaretního vystoupení, při kterém zpěváci zpívají do cinkotu skleniček a zvuků jídelních příborů. Prosadit se v takovém prostředí vskutku nebylo jednoduché. Chceme nejen představit obě největší hvězdy svého žánru, ale také chceme představit šanson jako píseň, ve které zpěvák během tří minut prožije kus svého života. Edith Piaf je vskutku největší umělkyní tohoto žánru, vždyť nosičů s jejími písněmi se prodala téměř jedna miliarda, a to nemluvím o těch písních, které si posluchači stáhli zadarmo z internetu.

Petráková: V inscenaci zazní všechny nejslavnější písně obou dam a všechny v originálním znění, takže diváci uslyší písně ve francouštině, v němčině i v angličtině.  Obsah všech písní pak najdou v textech přeložených do češtiny, které budeme publikovat v programu k inscenaci.

Fridrichovský: Marlene Ditrich, tu jsem musel opravdu nastudovat, o té jsem toho moc nevěděl. Byla to vlastně první světoobčanka zábavního průmyslu. Protiklad jejího života a života Edith Piaf je zřejmý. V době, kdy sklízela největší slávu v Americe, Edith ještě zpívala ve Francii na ulici. Zatímco Edith velmi ráda tvrdila, že se narodila vlastně na ulici, Marlene pocházela z velmi vážené a dobře situované rodiny. Věnovala se studiu filozofie a umění, i když ne na vysoké škole, ale spíše samostudiem. Byla velmi vzdělaná a sečtělá. A byla to opravdu krásná žena – když se objevila spoře oděná ve filmu Modrý anděl, muži po ní šíleli. Pohybovala se uprostřed berlínské smetánky, zatímco Edith zpívala pařížské spodině, než se i ona stala slavnou a než i ji začala vyhledávat tzv. lepší společnost.

Petráková: Zajímavé je, že Edith učila své následovníky…

Fridrichovský: Ano, měla své žáky, a mnozí ji předčili v popularitě, zejména ve Spojených státech amerických. Šanson je svým způsobem herecká etuda. Edith Piaf vychovala skvělé následovníky a šansoniéry. Mezi její žáky patřil Yves Montand a také Charles Aznavour. Ten začínal jako její řidič, nosič kufrů, pak jí psal písně, jezdil s ní po turné, naučil se tam všechno, co si žádá šoubyznys, a pak se nakonec osamostatnil a stal se zejména v Americe hvězdou větší než Edith Piaf samotná.