Bílé divadlo nadělovalo ve Stodolní ulici vánoční dárek v podobě básnické sbírky

Jak je u Bílého divadla téměř zvykem, inspiraci pro svoji vánoční hru Betlém hledalo opět v lidových písních s vánoční tématikou. Betlém Bílého divadla je v podstatě jevištní ilustrací několika méně známých koled, vánočních i tříkrálových.

Pokud v téměř všech předchozích opusech Bílého divadla v hlavní roli vystupuje sám principál souboru Jan Číhal, tentokrát tomu tak nebylo a jednotlivé role i co do rozsahu hereckých příležitostí byly rovnoměrně vyváženy. Typické osobnostní herectví, které je základem poetiky Bílého divadla, v Betlému nabídli divákům především bratři Luděk a Petr Jičínští a také Rostislav Holman.

Křest básnické sbírky Tady je Klátivý Klátil byl obohacen o autorské čtení. Vladimír Machek je „introvert umocněný na druhou“, o jehož poezii nositel ceny Jaroslava Seiferta básník Miloslav Topinka napsal: „ Poezie nemá nic společného s tzv. literaturou. Umění v tom klasickém významu slova dneska ztratilo smysl. Aby se poezie stala novou, jinou řečí, takovou, co odpovídá dnešní senzibilitě, musí jít jinou cestou. To, čemu jsme si navykli říkat poezie, se musí proměnit. Ano, jde o něco jiného, co je a zároveň už není poesií. Tohle všechno Vladimír Machek dávno ví. Jeho verše vznikají jakoby na okraji literární kritiky, jakoby v ústraní jižních Čech, kde Vladimír Machek žije. Ne, není to žádné outsiderství, a pokud ano, pak lze za outsidery považovat třebas i Demla, Weinera, či Ladislava Klímu.“

Docela symbolicky se v závěru večera přítomným nadělovala sbírka Machkovy poezie přímo z vánočních jesliček.