Nylon Jail chystá koncerty v ostravských ghettech, pak pokřtí v Barráku cédéčko

Ještě před koncertem v ostravském klubu Barrák prý chystáte vystoupení v ostravských romských ghettech. Můžete upřesnit, o co půjde a kde koncerty proběhnou?

Ano, je to tak. Pravděpodobně půjde o Přívoz a Kunčičky. Zatím nevím, jak to přesně v ghettech proběhne. Bude to spíš takové společné dílo vytvořené na místě. Romové jsou od přírody skvělí hudebníci a cítím, že nebude třeba to moc šroubovat, abychom si společně zahráli. Hlavně nejde o to se předvádět před lidmi v ghettech, ale ukázat jim, že jsou tu lidé, kteří na ně jen neplivou, ale chtějí se s nimi normálně pobavit.

Proč jste se k tomuto gestu rozhodli?

Chceme poukázat na to, že jsou i jiné způsoby a možnosti řešení problémů vzniklých prostřednictvím rasismu než vykřikovat, že někdo něco dělá špatně nebo je špatný a myslet si, že je vše vyřešeno.  Tím nechci říct, že zahrát si s lidmi v ghettu několik písní je řešením situace. Jde o to zaujmout k této problematice jiný postoj a pak řešení možná přijdou.

Zahrajete stejný repertoár jako pak večer na koncertě v klubu Barrák?

Určitě ne, bude to spíše akustické a spontánní jako u táboráku.

Myslíte, že vaše hudba může Romy oslovit?

Myslím, že ano. Naše hudba má energii a emoce – Romové mají také velmi zajímavou energii a emoce, které když nejsou negativně stimulovány, vytváří skvělou auru všude okolo. Stejně jako to mají třeba Afroameričané, co hrají jazz nebo blues.

Cítíte se s romskou komunitou nějak propojení?

Ano. Kytarista Roman o sobě říká, že by si přál být cikán. Je jím, i když není černý nebo hnědý nebo rudý. Každý jak chce. V podstatě nám ani nejde o problematiku jen a pouze romskou, ale o problematiku rasismu jako takovou. Problematiku vytváření si příběhů dřív než se stanou. Já sám jsem z romského těsta a vím, co to znamená jít do obchodu a muset hned ve dveřích dát ve vteřině jednoznačně najevo: Neboj, nic ti neukradnu. Celý život musím vynakládat obrovské množství energie k přesvědčování těch, co si vytvářejí příběhy v hlavě, jen co mě uzří. Ano, můžeme se pak bavit o tom, že se to stává – krádeže či cokoliv. Jde o to, že rasové předsudky a negativní podněty předem vytváří situaci samotnou. Nebo pak čteníchtivá média. Ze strany romské pak musím říci, že není jednoduché se nebránit dříve než jsi napaden, když už několik desítek let máš zkušenost, že nejsi vítán a hlavně přijímán společností. Tím samozřejmě nechci cokoliv omlouvat, ale jen poprosit o nešíření nepravd a bludů o Romech.