Bezejmenná skupina připomene v Atlantiku ďábelský odkaz klasika expresionismu Edvarda Muncha

Společně s Bezejmennou skupinou připravujete v ostravském Atlantiku večer na počest proslulého výtvarníka Edvarda Muncha. O co vlastně půjde? Tuším, že v názvu zmiňujete jeden biblický verš, který Munch cituje…

Pokud jde o genezi základní ideje, na níž chceme náš autorský večer postavit, dalo by se s trochou nadsázky říct, že jsme postupovali numerologicky. Nemohli jsme si nevšimnout, že termín, na který náš pořad připadl – a nutno dodat, že opravdu zcela náhodou – je v tomto směru zajímavý. Dvě dvanáctky. To už člověka provokuje. A tak jsme začali přemýšlet a hledat. Volba Edvarda Muncha pro nás byla povinností. Nejen že dílo tohoto norského malíře svorně obdivujeme, jde o něco víc. Existenciální tematika jeho díla, stejně jako Munchovy expresivní postupy, jsou nám velmi blízké. Jakmile jsme si uvědomili, že právě 12. prosince uplyne 150 let od Munchova narození, bylo téma večera nezpochybnitelné. Pokud jde o onen verš z Apokalypsy, který jsme zvolili jako symbolický název pořadu, princip je stejný. Zjevení Janovo vnímáme jako velmi vděčný a nesmrtelný inspirační zdroj. Když jsme pak byli konfrontováni s veršem 12:12, s úžasem jsme se shodli na tom, že jeho obsah a atmosféra přímo zázračně korespondují, souznějí s náladou a poselstvím Munchových obrazů. Vnímali jsme to div ne jako znamení a potvrzení toho, že zvolené téma může být nosné a silné.

Jaký je cíl Vašeho večera?

Možná bych měl jako gymnaziální učitel – češtinář odpovědět v didaktickém duchu a akcentovat určitou vzdělávací rovinu, kterou by měl čtvrteční pořad rovněž zahrnovat. Je nesporný fakt, že připomenout lidem osobnost tak výjimečného umělce, jakým Munch byl, nemůže nikdy škodit. Ale ruku na srdce, pokud mají autoři Bezejmenné skupiny nějaký prvořadý cíl, pak strávit příjemný a tvůrčí společný večer. Tak jako vždy v uplynulých více než pěti letech naší existence. A snad také ostravskému publiku připomenout, že jsme stále tady a že by naši letošní dubnovou oslavu pátého výročí neměli chápat zároveň jako tryznu.

Kdo je to Bezejmenná skupina?

Stručně a jasně jsme nezávislé, volné seskupení ostravských tvůrců zabývajících se poezií, prózou, dramatem, hudbou i filmem. Bezejmenná skupina byla založena v roce 2008 a u jejího zrodu stáli tehdejší studenti porubského Gymnázia Olgy Havlové. Já, jako zdejší kantor, jsem tenkrát spíše přihlížel a maskotil. Dodnes je vlastně určitým stigmatem všech členů skupiny, že svůj život nějak propojili právě s „Havlovkou“.  Nikdy jsme na tom netrvali, ale pokaždé se tak stalo. Dnes má za sebou Bezejmenná skupina desítky vystoupení, autorských pásem a tvůrčích experimentů všemožného charakteru. Jako ostravští autoři jsme logicky propojeni zejména s tímto městem, nikdy jsme však neopomíjeli ani příležitost představit svou práci v jiných českých městech. Jeden z našich autorských večerů hostil například známý pražský klub Krásný ztráty. Počet členů skupiny byl během posledních let proměnlivý, existuje však několik autorů, kteří si bezesporu zaslouží, abych o nich mluvil jako o pevném jádru.

Kdo se bude na večeru podílet?

Ze současných tvůrců Bezejmenné skupiny se mohou diváci těšit na básníka Karla Čížka, prozaiky Honzu Ostřanského a Daniela Ševečka, z dalekého Walesu zaslal své povídky také Martin Müller. Jejich interpretace se zhostí Jana Balcarová. Něco málo básní inspirovaných Munchovým obrazem Dívky na mostě přisypu i já.

Zmiňoval jste promítání diapozitivů s Munchovými obrazy. Bude jich více? A divák se může těšit i na další audiovizuální zpestření?

Naše představa o čtvrtečním večeru je založena na propojení naší nové, autorské tvorby s konkrétními výtvarnými díly Edvarda Muncha. Veškeré prózy a básně, které na pořadu zaznějí, vznikly tedy jako přímá či nepřímá inspirace Munchovými malbami či kresbami. Z tohoto důvodu nám připadá logické a vhodné, aby měl divák možnost konfrontace, srovnání vizuálního a verbálního zážitku. Pokusíme se proto během večera promítnout elektronické verze alespoň těch Munchových obrazů, které sehrály v interpretovaných textech nějakou inspirační úlohu. O přehlídku Munchovy výtvarné produkce tedy nepůjde. Věřím také, že diváci ocení i hudební zpestření pořadu, o které se postarají muzikanti mladých ostravských kapel Just Plane a Žlutý sníh s akustickými verzemi svých písní.

Much má v českých zemích dlouhodobé zastání a tradici, zejména v oblasti dekadence na přelomu století, upozorníte na to nějak?

Jednou z linií vinoucích se čtvrtečním večerem bude také postupné rozkrývání a připomínání některých významných životních mezníků Edvarda Muncha. Dlouho jsme přemýšleli nad tím, zda tuto edukativní, biografickou složku do programu vůbec zakomponovat. Nakonec zvítězil určitý pocit zodpovědnosti za téma, které jsme si zvolili. Alespoň částečná informovanost o osobnosti umělce, jemuž celý večer zasvěcujeme, je podle mého názoru nespornou výhodou pro kvalitnější prožitek toho, co hodláme našim hostům nabídnout. Přesto nechceme tvůrčí a snad i zábavný večer proměnit v akademickou přednášku. Proto se v naší tendenci poučovat hodláme upřímně krotit. Pokud jde o Munchovo propojení s českým prostředím, nezapomeneme se zmínit o úspěchu jeho pražské „mánesovské“ výstavy v roce 1905.

V čem vy osobně vidíte Munchův přínos?

Munchův přínos pro světové moderní umění má mnoho aspektů. Osobně jej považuji za jednoho z prvních malířů, který se natolik výrazně odklonil od deskriptivního přístupu k umění, a místo snahy zachycovat vnější, tzv. objektivní realitu, zaměřil svou pozornost na vnitřní univerzum člověka, třebaže to formálně znamenalo radikální a ve své době těžko akceptovatelné rozžehnání s uměleckými konvencemi a zvyklostmi. Munchovo otevírání třináctých komnat lidské duše, jeho schopnost vtáhnout nás do chladného, nehostinného světa bděle prožívaných nočních můr a nepřiznaných, vytěsněných děsů, považuji za jeden z nejinspirativnějších, a dovolím si říct i nejmoudřejších činů v dějinách světového umění – a zdaleka nejen výtvarného.