Nové album Rudy Horvat Group přináší portrét jazzmana evropského formátu

Nové album Rudy Horvat Group je žánrově pestré. Především bych ocenil vynikající instrumentální výkony všech aktérů. Tady můžeme opravdu hovořit minimálně o evropské třídě. Na albu hostuje řada vynikajících hráčů – Boris Urbánek, Roman Vícha, Radek Pastrňák, Ruda Březina, Jiří Zabystrzan, Dalibor Mráz, Marcel Buntaj, Pavel Sotoniak… Všichni konsekventně dotvářejí Rudyho hudební portrét.

Někdy už obligátní basový groove, nad nímž se konají obvyklé hráčské výstupy, táhne spíš k zemi. Naštěstí je podíl těchto songů vyvážen dalšími inspiracemi, které sahají od poctivého rocku, hard rocku až k přesahům a fusion. Rudyho kytara má originální sound, nejpěknější je v čistém nebo lehce overdrive nakreslení. Jeho práce s dynamikou, ozdobami a celkový feeling jsou na tuzemské kytarové poměry mimořádné.

Úvodní Composition 4 je docela temná věc. Epicentrem skladby je rytmicky zajímavý basový model, který stojí na sestupné kvartě.

Vynikající bicí hostujícího Romana Víchy (Toxique, Farna) a naprosto parádní sólo Borise Urbánka na hammondky z této drsnější skladby dělají stravitelnou introdukci. Rudyho kytara vykoukne občas v rychlých bězích, jinak zatím spíš dobarvuje.

Little Sparrow, druhá věc, je založená na ostinátním chromatickém vzestupu baskytary. Na jeho podkladu se odvíjejí improvizace tenorsaxofonu i kytary. Kytarové sólo je kořeněné bluesrockovými linkami. Saxofonové hrátky Jana Tenglera v závěrečné gradaci už mne baví méně. Jakoby místy neví, kudy kam. Za bicími opět famózní Roman Vícha. Rudy o spolupráci se skvělými hosty alba říká: „Byla to pro mě obrovská inspirace, hodně to moje písničky změnilo a obohatilo“.

Následuje skladba Trial Fall, první kompozice, která zřetelně ukazuje na Rudyho hudební kořeny: „Deep Purple nebo Led Zeppelin ve mě zanechali nesmazatelnou stopu. Samozřejmě jsem se dostal později k jazzu nebo klasické hudbě a rád čerpám z celého spektra. Proto je deska docela rozmanitá. Neuznávám škatulky, ale k jazzu vždy přistupuji z té rockové strany,“ tvrdí Rudy. Skladba začíná nádherným rockovým riffem.

Jeho opakováním vzniká prostor pro další nástrojové kreace, až po tonální vybočení. Trial fall má nádherné Rudyho sólo, které právě slučuje všechny jím zmíněné inspirace do osobité podoby.

The Time Beyond, první balada, začíná krásným posmutnělým kytarovým motivem, který přebírá saxofon.

Na piano hostuje Jiří Zabystrzan. Něžná píseň posléze vybočí do g – moll, v další části hraje Jan Tengler velmi zdařilé saxofonové sólo. Náladu perfektně podporuje bezpražcová basa Jennyho Krompolce. Nádherný song.

V následující kompozici Famous převažují jazzové inspirace a svěží rytmus à la latina. Urbánkovy vyhrávky jsou prostě jedinečné. Co však z Famous dělá ještě větší pecku, je sólo hostující legendy – saxofonisty Rudy Březiny. V komplikované, takt po taktu se měnící harmonii se mu daří čarovat. Na jeho kreaci navazuje Rudy, který je v podobných situacích jako ryba ve vodě. Naštěstí to příliš nepřehání s chromatikou, což je dost časté klišé některých kytaristů.

The Myths je velmi invenční záležitost. Hned úvodní kytara začíná neotřelými melodickými rozklady. První akord obsahuje velkou septimu a zní dost zajímavě.

Píseň se klube do nádherného tématu, které jde pořád dál a dotváří se v průběhu. Tahle skladba má příjemnou náladu, kterou dobře podporují kreativní perkuse Dalibora Mráze. Když jsem se zeptal Rudyho, kde bere inspiraci, řekl mi: „Hodně dlouho trvá, než ze mě něco vyleze. Je to táhlý proces a vždycky mě něco napadne na tom nejhorším místě, například v tramvaji nebo restauraci. Takže si to musím třeba tři hodiny zpívat, abych to nezapomněl, pokud u sebe zrovna nemám papír a tužku nebo kytaru.“ Takový nápad jako The Myths není na tramvaj vůbec špatná věc.

Midnight School má výborný rozjezd v krásném tématu, jež hrají saxofon s kytarou.

Ve druhé části se opět nad basovým groovem a přebohatými perkusemi dějí různé instrumentální hrátky. Tahle pecka má moc příjemný rytmus i harmonii, pumpuje neklidně v žilách a nutí vás houpat se do rytmu. V 3:25 vás ještě překvapí Rudyho e-bow, pak už se vrací úvodní téma. Moc dobrá věc!

Puss In Boots je lehce erotická věc. Trochu mi z počátku vadí perkuse, možná by jednodušší rytmický podklad vyzněl lépe než neustálý beat. Jinak je to nádherná píseň. Na kytaru si zde zahraje Radek Pastrňák a od čtvrté minuty se blýskne v tom nejlepším světle, přenádherným pokorným sólem, které nijak neční, spíš podporuje celkovou náladu. Na klávesy v této písni hostuje Pavel Sotoniak. Bezpochyby jeden z vrcholů alba. Dohrávka v podobě doznívajícího osamoceného sága jakoby odkazovala k Redlově desce Na výletě.

Missing Base je rychlejší skladba založená na nepříliš výrazném chromatickém motivu. Naštěstí ve druhé atmosférické části se to mění. Jinak mě moc tato věc neoslovuje. Chybí mi zde nosnější melodie a harmonické postupy se už začínají trochu oposlouchávat. Kytara à la Metheny tady sice exceluje, ale celkově je skladba méně výrazná.

Thank You Lord je ale opravdová pecka na závěr. Začíná pozvolna a vážně, jakoby chrámově v synťácích. Pak se kvintovým postupem přidává Rudy s tématem, které zní jako starodávný chorál.

Nádherná melodie kytary se objevuje i v nových tóninách. Kytara tady zní děsivě naléhavě, plačtivě. Skutečně silný závěr alba.