Famózní Citron rozbombardoval Garáž, kotel vřel jako za mlada

Citron jako by chytil druhou mízu. Ti, kteří skupinu zažili už bez Standy Hranického na Noci plné hvězd nebo Rockové Ostravě, museli zírat, jak se chlapci na stará kolena dokážou odvázat. Zpěvák Funny Michalík překonával sám sebe, neboť to byl zejména on, kdo celý orchestr vedl s vlajkovou lodí neustále vpřed.

„Nevěřil jsem tomu, že vás přijde opravdu tolik, prohrál jsem sázku,“ vyřvával a radostně bláznil. Atmosféra houstla riff od riffu, Jarda Šperl a Jaroslav Bartoň předvedli nervy drásající struny své kytary a basy, Vlasák démonicky křepčil a Pařízek mlátil do bicích jak o život. Možná to byl stejně nezapomenutelný výstup jako před lety, když Citroni zazářili jen jako předkapela Judas Priest – vložili do toho všechno.

Písně měly neskutečnou šťávu a zapřažení kapely s publikem bylo skoro jako jedna nekončící rocková smršť. Velkolepá show plná světel a barevných reflektorů neskončila jen u obyčejného aranžmá, přelévala se v kabaretní rockové drama s ostravským podtextem. Nejdříve to odnesl Radegast, obrovská nafukovací socha vstoupila na pódium od samého začátku a hned byla pošťuchována Michalíkem a jeho stojanem od mikrofonu, který ten večer létal do vzduchu až příliš často. O něco méně se máchalo vlajkou s logem kapely, ale to skutečné rockové představení přišlo až v okamžiku hitů jako Hon na Bluda nebo Plni energie.

Šperl se proměnil v démona s rozšklebenou maskou – nebo spíše doslova obludnou držkou. Vlasák zase mluvil záhrobním hlasem schovaný pod kápí jako nějaký hororový elektrický inkvizitor. Nechyběl souboj Bluda s rytířem na koni, kdy byl nakonec obávaný zlosyn mečem proboden.

Korunu všemu dodal legendární Revizor. Song, který už nechtěl hrát ani Hranický, se konečně zaskvěl v celé své kráse a patřičném dramatickém provedení. A na Hranického se také dostalo, kapela mu jako ostatně vždy vyšvihla poklonu a obdiv, dokonce prohlásila, že s nimi pokaždé stojí stejně i tak navzdory osudu na pódiu. Možná patetické, ale v tu chvíli tak akorát, prostě kolegiální. Nechyběla strhující a okázalá Zahradní slavnost nebo Standův oblíbený ploužák Když couvám. Povzbuzené strhující rockovou palbou, aplaudující a nadšené publikum se dočkalo neméně vydatného přídavku, ale deset minut po půlnoci byl konec. Legendární Citron je zpět, má fůru energie a nezbývá než se těšit na některé z jeho dalších vystoupení.