Renáta Huserová: Poetika Komorní scény Aréna vznikala průběžně dvacet let

Čemu podle tebe vděčí Komorní scéna Aréna za obrovský úspěch na letošním Ost-ra-varu?

Určitě je za tím vším taková ta malá, drobná mravenčí práce dramaturga Tomáše Vůjtka, uměleckého šéfa Ivana Krejčího a samozřejmě práce, kterou už léta letoucí i sami na sobě dělají herci.

Zmínila jsi dramaturga…

Ano, vím na co narážíš, byla jsem na semináři na Ost-ra-varu, kde o tom byla řeč. Dramaturgický plán u nás sestavuje dramaturg s uměleckým šéfem, já jim do toho moc nemluvím, ale nechám se informovat a říkám, co si o těch věcech myslím. Zatím jsem nemusela praštit pěstí do stolu, protože se vždycky domluvíme na tématu, které bude obsahovat ta které sezóna, od toho se odvinou plány na stěžejní inscenaci a stěžejního režiséra. Pak k tomu přistoupí další hlediska – aby byli všichni herci obsazeni a aby dostali svoje příležitosti.

Herecký soubor Arény je dobře sestavený a v podstatě herecky vyzrálý. Máte plány na další rozvoj souboru?

Zřizovatel, tedy statutární město Ostrava, nám stanovil určitý počet hereckých míst. V tuto chvíli máme dvě až tři volná herecká místa. Potřebovali bychom muže ve věku kolem padesáti let a dále pro vývoj souboru potřebujeme i nějaké mlaďochy – jak mladou herečku, tak mladého herce. To už je na uměleckém šéfovi Ivanu Krejčím a ten zase určitě řekne dramaturgovi Tomáši Vůjtkovi, který učí na ostravské Janáčkově konzervatoři, a zeptá se ho, zdali tam není nějaký výrazný talent.

Vyhraněnou poetiku může dnes tomuto divadlu kde kdo závidět. Jak vznikala?

Poetika Arény? Já to vlastně nevím. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy Ivan Rajmont tady u nás režíroval Ruskou zavařeninu. Já jsem přišla z generálky a měla jsem v sobě pocit, že se tady spojily vlivy začínající někde u Višňového sadu Oxany Meleshkiny-Smilkové, někde vzadu se ozývá Klimszův Prorok Ilja a na konci je Ruská zavařenina. A v těch všech letech tady vždycky nebyl ani Krejčí, ani Vůjtek, ani Rajmont. Po dvaceti letech se to najednou spojí všechno dohromady. Nevím, z čeho všeho ta poetika hlavně vznikla, ale je tam.

Jeden z herců, Marek Cisovský, je možná dokladem toho vývoje poetiky po herecké stránce…

Ano. Marek za poslední tři čtyři sezóny prodělal obrovský vývoj. Ale myslím si, že v pozadí je umělecký šéf Ivan Krejčí, který mu zadával diametrálně odlišné herecké úkoly. Dříve Marek hrával samé „krásné prince“, ale našel se v komediálních a jiných rolích. A postupně šel od drobnějších stále k větším a větším rolím. V tuto chvíli je to jeden z nejlepších herců, jaké znám.

A nakonec otázka, kterou po posledním Ost-ra-varu nelze nepoložit. Jak se díváš na zmínky o možném zrušení tohoto festivalu?

Hlavně se o tom baví lidé, kteří nevědí, že termín na odevzdání grantů už proběhl a pokud Národní divadlo moravskoslezské už podalo žádost na příští ročník, tak asi nebude tak jednoduché se z tohoto konkursu o peníze vyvázat. A také není důvod. Vždyť kolikrát nám kritici umyli hlavu…

To by se muselo rozhodnout město, že Ost-ra-var nechce…

Ano, ano, je to tak.