Zbyněk Janáček parafrázuje Demartiniho, Jaroslav Koléšek zastavuje čas ve skle

Výstavu v MA’MA Gallery v Poděbradově ulici představuje  předseda výtvarného odboru Umělecké besedy Richard Drury. „Je to malý průřez z toho nejlepšího, co nabízí současné české umění,“ říká Drury. Angličan, který miluje tradice, jež sahají přes několik století. Doma na britských ostrovech napřed studoval v internátní škole založené v roce 1552 a posléze na univerzitní koleji založené v roce 1352. Snad proto se také stal jedním z předsedů Umělecké besedy, spolku založeného již v roce 1863 v Brožíkově síni Staroměstské radnice. V devatenáctém století byl u zrodu sdružení malíř Josef Mánes, narozený v roce 1820. Ve druhé dekádě jednadvacátého století se v Ostravě představuje třeba sochař Jaroslav Koléšek, jenž má v rodném listě letopočet 1974, narodil se tedy o 154 let později než Mánes. Koléšek je ovšem na výstavě s názvem „Z ateliérů členů a hostů Umělecké besedy“ jen čestným hostem. Skutečnými členy spolku z ostravské umělecké scény, jsou například Eduard Ovčáček a Eduard Halberštát.

Kurátorem výstavy je děkan Fakulty umění Ostravské univerzity Zbyněk Janáček. „A už skoro člen Umělecké besedy,“ představuje Janáčka předseda spolku Richard Drury. Na ostravské výstavě se prezentují především zasloužilí pedagogové z vysokých výtvarných škol. „Zvláště rád bych upozornil na umělce, kteří se po roce 1989 podíleli na konstituování nových uměleckých center na univerzitách, například v Ústí nad Labem, ve Zlíně či v Ostravě,“ říká Janáček a představuje díla Svatopluka Klimeše (Ústí nad Labem), Petra Stanického (Zlín) a dvou ostravských Eduardů (Ovčáčka a Halberštáta).

Stále platné heslo Umělecké besedy zní V umění volnost. Tomu odpovídá i jistý stylový chaos, který je představen v  MA’MA Gallery, přičemž dílům úplně nesedí ani samotný galerijní prostor v prostorách někdejší půdy, jenž je roztříštěn množstvím trámových vazeb na jakési kóje.

Nejlépe se asi s půdní galerií vyrovnal Zbyněk Janáček, který překvapil svébytnou instalací, která využívá jednotlivých trámů a parafrázuje slavné performance Huga Demartiniho z roku 1968, které prosluly jako takzvané Demonsrace v prostoru. Demartiniho Demonstrace totiž v reálném čase existovaly pouhých pár vteřin, umělec bral do rukou špejle, tyčky, konfety, kusy kartonu či trubky, vyhazoval je do vzduchu a sledoval, jak se mění kompozice geometrických tvarů za letu do výšky.

Instalací překvapil i Eduard Halberštát, který dal dílu název Hlava 22. Zato jeho o něco starší kolega Eduard Ovčáček, letos osmdesátiletý průkopník moderních uměleckých východisek v kraji uhlí a železa, představil svoje klasické prostorové instalace, které nostalgicky dýchají šedesátými léty.

Další z Ostraváků sochař Jaroslav Koléšek ukazuje působivé plastiky, které připomínají zvětšené jantary, v nichž se zachytily stopy minulosti, ovšem včetně letadel. „Kamarádka mi zase říkala, že ty sošky jí připomínají ledové kry v řece Bečvě, v níž do ledu zamrzá všelijaká špína, kamínky, klacky i drobný odpad,“ komentuje svoje práce Koléšek, vedoucí katedry sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity.

V MA’MA Gallery dále vystavují třeba Jan Hendrych, Jindřich Zeithamml, Jiří Kovařík nebo Marek Sibinský. Návštěvník vidí hodně rozmanitá díla, která se ovšem díky uměleckým kvalitám vzájemně tolerují. Tolerance navíc ke spolku tradičně patří. „Ješitnost či sobeckost nemají v Umělecké besedě vůbec co dělat,“ říká předseda Besedy Richard Drury.