Událost sezóny: Taneční inscenace Návraty domů nabízí balet světové úrovně

Návraty domů jsou setkáním tří choreografů vskutku světového renomé ­- Nataši Novotné, Pavla Šmoka a Jiřího Kyliána. Tanečníky během představení doprovází živá hudba v provedení tria Ivo Kahánek – klavír, Eva Krestová – housle a Markéta Kubínová – violoncello a  také komorní orchestr, který vede dirigent Ivo Žídek.

Bedřich Smetana: Trio g moll (choreografie Pavel Šmok)

Zahajovací část čtvrtečního premiérového programu patřila hudbě Bedřicha Smetany a choreografii Pavla Šmoka na Smetanovo Trio g moll. Jeden tanečník a dvě tanečnice v samém začátku vytvoří na scéně lyrický obraz motivu rozkvétající a vadnoucí květiny, aby následně roztančili celé trio v hudebně taneční metafoře života od jeho začátku až po konec. Choreografické mistrovství Pavla Šmoka pak doslova zazářilo zejména ve druhé větě, zobrazující svět dětských her a radosti, dospívání a lásky. Taneční obrazy plné lyriky a vášně, ale také humoru, rozechvěly duše diváků. Šmokova pohybová vynalézavost nezná mezí, o tom mistr tanečního řemesla vskutku světového formátu přesvědčuje publikum po celý svůj umělecký život. Choreografie Smetanova Tria g moll je toho skvělým důkazem.

Bohuslav Martinů: Škrtič (choreografie Nataša Novotná)

Hudbu k baletu napsal Bohuslav Martinů pro tanečnici a choreografku Marthu Graham a pro uvedení na festivalu v americkém New Londonu v roce 1948. Mytický příběh Oidipa a Sfingy z doby dávno před rokem nula, jak o tématu hovoří sama choreografka Novotná, byl v podání tří tanečníků, dvou herců a recitačního kvarteta ukázkou baletu 21. století.

Moderní hudba Bohuslava Martinů našla v choreografce Nataši Novotné vskutku kongeniální partnerku vycházející ze současného  pojetí tanečního umění, jak jej znají milovníci baletu z podání předních světových souborů a scén. Nataša Novotná v pohybových kreacích tanečníků, herců a dokonce i recitátorů hovoří k publiku takovými prostředky, jako jsou dokonce stret dance a electric boogie (tančí vicemistr světa a několikanásobný mistr České republiky Patrrick Ulman, člen baletu NDM). Výborně se svých úloh zhostili v tomto případě také členové činohry Lada Bělašková a František Strnad.

V pojetí Nataši Novotné je Škrtič velmi dramatickým pohybovým obrazem, vyjadřujícím vědomé i podvědomé procesy v mysli člověka při hledání vztahu k ostatním lidem a ke světu.

Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku (choreografie Jiří Kylián).

Janáčkův lyrický klavírní cyklus pojal choreograf Jiří Kylián jako předlohu k pohybovému vyjádření přicházení a odcházení člověka, příchodu a zániku lidských lásek a nekonečného toku života jako takového.

V systému opakujících se setkávání a odcházení tanečníků a tanečnic, jak sólistů, tak mužských a ženských skupin, se v hlubší pohybové drobnokresbě Kylián stejně jako Janáček prochází po vnitřních pěšinkách lidských duší v jejich radostech a strastech, ve štěstí i neštěstí, a i když v závěru nechává člověka odejít do nenávratna, následuje pak závěrečný obraz opakování dalších a dalších pokolení, která před sebou zase mají radosti i strasti života.

Závěrem

Členové ostravského baletu Národního divadla moravskoslezského nastudovali balet v alternacích všech tanečních rolí, a tak diváci postupně uvidí v reprízách spolu s hostujícími umělci celý ostravský balet. Již po první premiéře však lze říci, že Ostrava má nyní na repertoáru baletní představení, které díky obsahu i interpretační úrovní všech účinkujících patří ke skutečné světové umělecké špičce ve svém oboru.