Kapela Song of Satori chystá návrat. Před polským turné zahraje v Cooltouru

Jak byste se představili?

Satori: Můj pseudonym, pod kterým jsem vydával esoterickou hudbu, je Satori a kolega Honza si říká Yene, což jsou v řeči domorodců povodí Amazonie „tajemné zvuky, jakoby ne z tohoto světa, vycházející z hlubin pralesa“. Název našeho projektu je Song of Satori alias Cosmic Shamanic Psychodelic Project.

Co konkrétního chystáte do klubu Cooltour, kde se po delší pauze ukážete na veřejnosti?

Satori: Pro nás je důležité, že nebudeme hrát jenom tradiční koncert, ale vstupujeme do fáze unikátního multimediálního projektu. Satori propojuje prvky meditační hudby, minimalismu, šamanismu, ale také filmové hudby s punkovými kořeny.  Pro nezasvěcené: nabídneme jedinečné pódiové zpracování v UV dekoracích, UV kostýmy a extaticko šamanský performance tanec frontmana Yene.

Čím bude vaše vystoupení jedinečné?

Satori: Například máme skvělého houslistu, bude hodně houslí. Přijde také host Kuba Kupčík, který zahraje na perkuse.

Přece jen si zahrajete po delší pauze, čím to?

Satori: My jsme od posledního koncertu na Colours tak nějak usnuli. Naše prostředí mě demotivovalo, ta zdejší apatie vůči něčemu novému a zajímavému. Před půl rokem se nám ale ozvala polská firma Relax Records, že je velmi zajímáme a chtějí nás jako hvězdy večera. Budeme mít synchronní lasershow a ohňostrojem. Oslovili nás s konkrétní představou a rádi by přes léto udělali pět takovýchto koncertních večerů. Momentálně řešíme smlouvu a detaily. Na rozdíl od nás v Česku se tam nediskutuje nad financemi. Říkali, že v Polsku nic takového nemají, že jim to chybí. Viděli naše videoklipy a byli nadšení. Přijeli za námi, pět lidí i s překladatelkou. To nás překvapilo a nakoplo.

A na Colours jste nezískali nějaké nabídky?

Satori: Měli jsme sice velký ohlas, ale nic konkrétního z toho nebylo. V Cooltouru chceme udělat něco jako generálku na velký rozjezd, abychom zjistili, jestli nám ještě nezarezla kolečka.

Čím byste na vaše vystoupení ještě nalákali?

Satori: Budeme mít velkou performanci, Cooltour má ideální podmínky. Jeho dramaturgům se náš projekt velmi líbil, takže si to vzali pod vlastní křídla. Máme také nový materiál. Před rokem jsem si řekl, že se budu živit opět hudbou a vyšlo to. Dělám i meditační transcendentní hudbu, takže v tom mi Poláci taky chtějí vyjít vstříc. Mají zastoupení ve 145 zemích světa, což je pro mě motivující.

Kdy jste vlastně začali s kapelou vystupovat?

Satori: Poprvé jsme vystoupil v roce 1999 na Dolnolhotském bubnu.

Yene: Ale v tom hororovém pojetí s barvami s UV filtry, to bylo poprvé jen půl roku před vystoupením na Colours of Ostrava v roce 2009.

Co vas na hudbě, kterou děláte, nejvíce baví?

Satori, Yene: Jiný rozměr, jiný Vesmír, aby nebyla vidět ta dnešní realita. Spojení hudby s virtuálním, vesmírným světem. Zavřeš oči a ta druhá transcendentální rovina se začne vyjevovat. A to umožňuje takzvané černé světlo – UV. Naše dekorace připomínají i obrazy brazilských malířů a šamanů.

Jak jste se dostali k této šamanské poetice?

Satori, Yene: Na základě vizí a experimentování jsme si vytvořili vlastní kostýmy. Třeba plachtu 5×3 metry maloval Cyril Kučera, to byla jeho největší plachta, kterou namaloval dle naší vize létajícího talíře. To jsme ještě neměli zkušenosti s UV barvami, takže jsme jej požádali o pomoc.

Jak by se dal popsat styl vaší hudby?

Satori: V Song of Satori se vše propojuje, řada stylů a etap, meditační hudba, od dechovky, kde jsem začínal jako děcko, pak tvrdá, skoro metalová hudba, punk, založil jsem Marxovu tchýni. Hrál jsem taky rok na bubny v Priessnitz. Scénická a filmová hudba. Punk, rock metal, taneční, filmová hudba, astrální plochy, to vše se propojuje. Kromě toho mám teď kapelu pro různé příležitosti, kde hraju na bubny, to mě teď živí.

A čím se živí frontman kapely, zpěvák Yene?

Yene: Jsem nezaměstnaný bezdomovec. Každý to musí brát tak, jak to jde. Ve skladu nábytku jsem si oddělat páteř a lokty a nakonec jsem skončil s kýlou na operačním stole. Takže po těchto experimentech s prací doufám, že se začnu zase více věnovat samotné hudbě.

Jaká byla vaše první šamanská zkušenost s hudbou?

Satori: Pro mě už jako dítě, když jsem si vzal rádio, hodil na sebe deku a ladil mezi jednotlivými stanicemi. Potmě. A říkal jsem si u toho, že poslouchám Vesmír. A skutečně, jak jsem byl velký, tak mě překvapilo, že jsou to ty ruchy, které přicházejí z Vesmíru. Ještě za bolševika se mi dostala do ruky iniciační kniha Autogenní trénink. Vlastní zkušeností se bylo možno už tehdy dostat k poznání. Pak třeba od Mircea Eliadeho: Joga a nesmrtelnost vydaná v polštině. Jinak mě nejvíce ovlivnily knihy od Castanedy.

Yene: Ano, ty byly klíčové, ale vyšly až po revoluci.

Satori: Ale jediné poznání je to, ke kterému sám dospěješ a které se nedá odnikud vyčíst. Jsem samorost a nerad jdu vyšlapanou cestou. Nemám rád návody a recepty, chci objevovat, nechci očekávat. Být překvapován.