Vynikající debut ostravských Retro Jokers nabízí poctivý rock s vyzrálými aranžemi

Retro Jokers existují teprve od roku 2011, ale mají už za sebou velký úspěch v podobě loňského vítězství v soutěži RGM Mercedes Benz Live Space. Záměrem kapely původně bylo vytvořit koncepční rockovou operu. Z nápadu nakonec sešlo a zůstalo tak album, které je hudebně trochu monotematické. O tom, že to však nemusí být na škodu, se při poslechu lehce přesvědčíte. Název počinu Lonely Runner’s Soul je možné přeložit jako Duše osamělého běžce.

První tři songy – Intro, Killer Kid a Shake, Play, Spin & Win – jsou ve stejné tónině h – moll. Killer Kid a Shake na sebe navazují bez pauzy. Už první skladba – atmosférická instrumentálka bez názvu – na vás dýchne magickou hloubkou. Sestupný motiv piána, nad nímž se klene nádherná kytara, nemá daleko k atmosféře Pink Floyd.

Škoda, že intro je tak krátké. Druhý song Killer Kid už svým názvem potvrzuje druhou polohu, ve které Retro Jokers excelují: v rychlých přímočarých vypalovačkách s jednoduchou výraznou melodií, nekomplikovanou harmonií a invenční rytmikou.  Další píseň Shake, Play, Spin & Win ukazuje třetí stránku kapely: vynikající riffy osobitě čerpající z té nejlepší tradice blues rocku, rock´n ´rollu i jemnějších poloh hard rocku (zejména kytary a hammondky jsou parádní a dávají vzpomenout na kapely jako Led Zeppelin).

Čtvrtá píseň El Nino konečně utíká z mírně stereotypní h – moll. To přináší svěží vzduch. Navíc si ještě můžete vychutnat naprosto skvělé kytarové sólíčko v instrumentální mezihře. Titulní skladba alba Lonely Runner’s Soul pak evokuje atmosféru spaghetti westernů. To je však jen úvod, pak už se skladba rozjede a ještě překvapí pentatonickou kytarovou melodií a hammondkovým sólem, než vítr opět odvane song do věčných lovišť.

Bluesovou figurou začíná skladba I Want You. Parádní riff!!! Zprvu baladicky zaznívá jen lehounce nakreslená kytara se zpěvem, druhá kytara je pageovsky zakalená. Nálada písně nemá daleko k poetice Zeppelínů. Pomalu se valí kupředu. Retro Jokers si vlastně vystačí s jednoduchými harmoniemi, ale to co se v průběhu písně aranžérsky vyvrbí, stojí opravdu za to!¨

Skladba This Is A Robbery je nekomplikovaná vypalovačka s chytlavou „skákací“ slokou, která musí rozhýbat i vozíčkáře. Další song  Boo 50-55 má moc pěknou atmosféru, zní jako rockový Nohavica s heligonkou. Kytara ve stylu balalajky se dvojí do tercie a podtrhuje potácivý valčík. Uřvaný, ale od srdce, s pompou i beznadějí.

Wicked Man, předposlední song alba obsahuje nádherný riff, za která by se nemusela stydět žádná ze světových kapel. Zpěv je velmi silný právě ve ztišených pasážích, v těch vykřičených nemůže být tak osobní. Skvělé jsou tu pauzy, dramatické tiché doznívání, vynikající gradace, v druhé polovině opět zrychlení. The End of L.R.S. navazuje na titulní skladbu a na způsob outra album uzavírá.

Retro Jokers se povedlo výborné monolitní album. Zaujme poctivým rockem, skvělými chytlavými skladbami, jímavou nostalgií i vymakanými aranžemi. Nic na albu není povrchní a odfláknuté. S každým dalším poslechem se vám dostane jako pouštní prach hluboko pod kůži.