Pořadatel soutěže Boom Cup Igor Vašut: Jsem rád, když mne kapela umí překvapit

Letošní ročník soutěže kapel Boom Cup má před sebou poslední třetinu. Jaká byla dosavadní úroveň základních kol a máš už nějakého kandidáta do finále?

Zatím sice nemám úplně jasného favorita, ale musím říci, že téměř v každém kole se objeví nějaká kapela, která mne upoutá. Naposledy to byla třeba brněnská kapela Plum Dumplings, jejíž zpěvačka mne mile překvapila šansonovým feelingem a dobře zvládnutou francouzštinou. Šlo ale o velmi vyrovnané kolo, takže tato kapela bohužel nepostoupila.

Jak náročné je zorganizovat tak velkou soutěž, která od září až do konce ledna plní každé úterý klub Hudební bazar?

Já jsem v podstatě vytížen posledních dvanáct let v kuse, protože ta soutěž je nekonečný kolotoč. Sotva na konci ledna skončíme finálovým koncertem, začínáme vyhlašovat nový ročník, shánět partnery a obesílat kapely. V červnu to všechno graduje, v červenci vybírám z přihlášených kapel ty, které se budou účastnit koncertní části, v srpnu se dokončuje webová prezentace soutěžících, tisknou se plakáty a od září se zase každý týden koncertuje.

Co tě u té soutěže nejvíce drží?

Ten kontakt s muzikanty a s novými kapelami. Baví mne vybírat kapely z toho balíčku přihlášených a pak jimi překvapovat lidi v klubu. Občas se objeví něco opravdu zajímavého, čím překvapím porotu i pravidelné publikum Boom Cupu, které se za ta léta vyprofilovalo.  Baví mne to objevování a hledání kapely, ze které by si všichni sedli na prdel. Snad se nějaká taková kapela objeví i v letošním ročníku.

Jak vůbec soutěž Boom Cup vznikla a tušil jsi tehdy, že bude mít tak dlouhé trvání?

Vůbec jsem netušil, že to bude takhle dlouho trvat, to ani náhodou. Všechno začalo v již zaniklém klubu Boomerang, kde jsme se potkali se Zlatkou Holušovou na koncertu kapel ze ZUŠ E. Marhuly, kde vyučuji, a ona mi říkala: Proč pro ně neuděláš nějakou soutěž, aby si mohly zahrát častěji? V té době Zlatka potřebovala nové místní tváře pro festival Colours, který měl tehdy za sebou první ročník. Když jsme pak přemýšleli, jak by se soutěž mohla jmenovat, vedle u stolu seděl novinář Zdeněk Figura a Zlatka říkala: Já za ním zajdu, on mívá dobré nápady. A když jsme se ho zeptali, jak by se soutěž měla jmenovat, okamžitě řekl: To je přece jasné, ta soutěž se musí jmenovat Boom Cup.

Asi nebylo jednoduché zorganizovat první ročník. Co bylo nejtěžší?

Já myslím, že napoprvé bylo nejtěžší úplně všechno. Připravit to finančně, požádat si o grant, což jsem dříve nedělal, potom komunikace s muzikanty, s diváky a s lidmi, kteří hlasovali na internetu, protože v prvním ročníku ještě nebyla žádná porota. Hlasovalo se pouze v klubu a na internetu, což byla tak trochu anarchie a vznikaly třenice a dohadování s fanoušky. Když jsme po prvním ročníku zavedli hodnocení porotou, tyhle debaty odpadly.

Soutěž Boom Cup pomohla na výsluní řadě kapel, a to nejenom vítězům, ale třeba i těm, kteří se probojovali do finále. Na kterou kapelu za ta léta nejvíce vzpomínáš?

Nevím, jestli to není tím, že to byl právě první ročník, ale asi nejpříjemnější vzpomínky mám na kapelu Glayzy, která tehdy během finálového koncertu vytvořila neskutečnou atmosféru, přijela s ní celá vesnice a v klubu nebylo k hnutí. I kapela Downbelow, která tehdy skončila druhá, hrála výborně. Byl to tehdy opravdu nádherný večer. Finále v dalších ročnících byla také fajn, ale na Glayzy vzpomínám nejraději.

Co bývá největší slabinou začínajících kapel, které se hlásí do soutěže?

Myslím, že je to originalita. Málokdy si řeknu: To jsem ještě neslyšel, to mě fakt dostalo. Další slabinou bývají texty. Většinou se do soutěže hlásí rockové kapely, u kterých by očekával v textech nějaký postoj, a ten mnohdy nenacházím. Není mnoho kapel, které jsou opravdu originální a dokážou nadchnout.

Zmiňoval jsi klub Boomerang, který dal soutěži Boom Cup jméno. Od té doby se ale Boom Cup třikrát stěhoval, až loni zakotvil v Hudebním bazaru. Jak jsi spokojený s místem, kde soutěž našla své zatím poslední útočiště.

Já jsem spokojený velmi, protože jsou spokojeni fanoušci i kapely. V předchozích klubech to tak vždycky nebylo. Hudební bazar je takový rodinný klub, je to nejmenší místo, kde jsme s Boom Cupem byli, ale o to více se mohou posluchači odvázat a kapely můžou daleko lépe zkoušet, jak se dokážou postavit tváří v tvář lidem, kteří ji dříve neviděli, protože co si budeme podívat, na koncerty chodí lidé hlavně na to, co znají a na co se těší. Na úplně neznámou kapelu přijdou málokdy a právě to Boom Cup nabízí, že lidé mohou vidět a slyšet zadarmo interprety, na které by si jinak nezašli. A mám také zpětnou vazbu od kapel, které sjíždějí různé soutěže. Říkají, že se na Boom Cupu necítí jako na soutěži, ale spíš jako na normálním koncertu, kde lidé tleskají, baví se a užívají si. Někde soutěže probíhají tak, že kapela zahraje bez publika před porotou tři písničky a pak se sbalí a jede domů.

Jaké ceny letos čekají na vítěze? Je nějaká změna?

Kromě ceny Českého rozhlasu, který nabídne možnost profesionální zvukové nahrávky, čeká na vítěze vystoupení na Colours of Ostrava a druhý finalista vystoupí na festivale Štěrkovna Open Music v Hlučíně. Po dohodě s organizátory v tomto ročníku vybereme ještě další jednu nebo dvě kapely, které budou moci zahrát na festivalech Slezskoostravský Rockfest a Michalfest, což je letošní novinka.