Hnízdo, které bzučí, je lepší než prázdný kurník, říká nový šéf galerie v Gongu Marek Pokorný
13.11.2013 12:00 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Rozhovor
Vznik Galerie města Ostravy (GMO) ve vítkovickém Gongu byl ostře odmítnut umělci kolem performera Jiřího Surůvky a majitelky klubu Fiducia Ilony Rozehnalové. Od prosince bude uměleckým manažerem nové instituce Marek Pokorný, význačný výtvarný teoretik a kurátor, bývalý ředitel Moravské galerie v Brně. Pokorný nyní odvážně vstupuje do vosího hnízda a deník Ostravan se ptá, proč tak vlastně činí.
Umělecký manažer Galerie města Ostravy Marek Pokorný..
Foto: Archiv
Skupina aktivistů kolem Jiřího Surůvky zřízení Galerie města Ostravy pod patronací skupiny Dolní oblast Vítkovice, za kterou stojí ocelářský magnát Jan Světlík, a kurátora Ladislava Kesnera de facto odmítla. Zřizovatele, tedy i město Ostravu, nařkli z diletantství a projekt označili za promarněnou šanci. Věděl jste, že účastí v konkurzu vstupujete do vosího hnízda, ve kterém to pořádně bzučí?
Docela systematicky jsem sledoval postupné propracovávání se Ostravy k nové instituci zabývající se současným uměním. A samozřejmě jsem – hlavně prostřednictvím médií – zaznamenal i poslední fázi, kdy se organizační, a pak také koncepční podoba galerie stala předmětem ostré kritiky ze strany části zainteresovaných umělců a veřejnosti. Pro mě je podstatné, že ostravská scéna i město, potažmo Jan Světlík jako silná postava regionu intenzivně pociťují potřebu vytvořit funkční zázemí pro současné umění v Ostravě. Jestliže se tu navíc objevil zcela nový, a zdůrazňuji, že poměrně volný organizační rámec, že jsou tady peníze na aktivity a výstavy, pak není důvod, abychom se jej nepokusili naplnit daleko lépe, než jak to může popsat jakákoli koncepce. Já jsem už nějakou dobu dospělý a samostatný jedinec, který je zodpovědný za svá rozhodnutí, takže jednám po poradě s vlastním rozumem a přáteli. A hlavně nenaplňuji záměry druhých, nabízím vlastní řešení. Koneckonců jsem hned na počátku celý projekt přeformuloval. Vnímám ho jako platformu pro současné umění, která má daleko širší akční rádius, než jsou výstavy na předem určených místech. Chtěl bych průběžně mluvit o možných formátech takové instituce v Ostravě, její budoucnosti a identitě v perspektivě mnoha let. Hnízdo, které bzučí, je vždycky lepší, než prázdný kurník. Můžeme bzučet každý sám, spolu, proti sobě, ale hlavně, že to bude slyšet. Promarněná tahle šance bude teprve tehdy, když se nepokusíme ji využít.
A myslíte si, že s vaším jmenováním uměleckým manažerem galerie teď kritici svoje radikální postoje pozmění?
To netuším. Záleží na tom, oč doopravdy jde. A záleží na tom, zda kritiky přesvědčím o tom, že teprve teď nastává ta chvíle, kdy je možné všechno zpackat, anebo naopak udělat něco perspektivního.
Co uděláte pro klid zbraní?
Já prosím s nikým neválčím. A na vojně se mi podařilo nevystřelit.
Sledujete ostravskou výtvarnou scénu?
Upřímně řečeno jsem v posledních třech čtyřech letech sledoval současné umění více méně kondičně – zabýval jsem se tím, jak má fungovat muzeum umění a na mou vlastní specializaci mi zbývalo málo času. Takže v Ostravě znám hlavně své generační souputníky. Jsem dost zvědavý, jak ostravská scéna v reálu funguje.
Výrazných ostravských malířů není mnoho, několik osobností tu přesto žije. Nicméně třeba Daniel Balabán svým talentovaným studentům říká, že zůstávat jako aktivní malíř v Ostravě, to je umírání zaživa. Může zřízení tak velkolepého projektu, kterým Galerie města Ostrava bezesporu je, přinést nové nadechnutí i místním výtvarným umělcům? Anebo budete umění jen dovážet, a to bez aktivního kontaktu s místní scénou?
Předpokládám, že v Ostravě nejsou jen malíři a že Danielova metafora vyjadřuje zároveň určitý typ heroického postoje. Jestli je zřízení nové instituce velkolepým projektem, tím bych si nebyl jist. Myslím, že něco takového by mělo být zcela standardním krokem v každém větším městě – to že to Ostravě došlo dříve než jiným, je vlastně povzbuzující. Nevidím žádný důvod, proč bych měl umění jen dovážet. Řekněme, že ten projekt vnímám jako trychtýř, kterým se bude do Ostravy nalévat obsah odjinud, a zároveň jako vysílač, který by měl šířit zprávy o stavu scény dál. A někdy z něho bude i mixér.
Ostrava, to je pro zbytek republiky jen hrstka pojmů vytržených z kontextu. Já jich teď pár vyslovím, zkuste na ně jakkoliv zareagovat, počítám, že s nadsázkou. Banik pičo!
Kravál na Letné. Na fotbal moc nejsem. Rozumově to všechno chápu, ale neúčastním se. Jako heslo geniální.
Jarek Nohavica.
Někdy ano, někdy ne. Já jsem ale spíš na Johna Zorna, Grateful Dead a Xenakise.
Smog.
Zažil jsem Peking.
Petr Bezruč.
Geniální, s prominutím český, básník. Nějak se na něj v poslední době zapomíná a opavský památník to asi nespraví. Mám v hlavě jeden projekt, který by měl jmenovat jednoduše: Bezruč. Obsahem si nejsem jistý, ale to příjde.
Ocel, uhlí a teď i rozlobení havíři.
Mě spíš kdysi při první návštěvě dostal fakt, že Ostrava je nejen průmyslová aglomerace, ale také město.
Petr Hruška.
Těším se, že ho snad konečně poznám i osobně.
Romové a protiromské pochody, rasové násilí.
Z médií je těžké udělat si obrázek, to říkám jako někdejší insider, ale asi to bude v Ostravě vypjaté. Dokud víc nezažiju město, nenapadne mě, co konkrétně v tom může současné umění udělat.
Jan Balabán.
Autor, který mě trápí. Jeho úspornost i úpornost. V poslední době jsem se jeho knihám vyhýbal. Trochu moc si ho všichni začali přivlastňovat.
Nejvyšší míra kriminality v zemi.
Asi co se statistiky týče. Jsou ale druhy kriminality, které mě děsí víc než ty, které si my odjinud spojujeme s Ostravou.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.