Dým v Přívoze, Surůvkova glykémie a kruté sladkosti Jany Šárové

Studentka  AVU v ateliéru Tomáše Vaňka přivezla do Ostravy cyklus fixových kreseb, velkoformátovou perokresbu i hyperrealistický portrét, to vše pod shrnujícím názvem Cabaret Suavité. Sladkost (suavité) této výstavy je ovšem podobně dvojznačná jako samo francouzské slovíčko, jež je obecným pojmenováním pro sladké pokrmy a zároveň označuje líbeznost či rozkošnost, a to i ve smyslu erotickém. Kresby Jany Šárové jsou spontánně upřímnou, místy až umanutě pravdivou zprávou o vezdejších věcech člověka a jeho podvědomých potřebách po libostech všeho druhu: sexu, drogách, alkoholu, sladkostech…  „Je to hlavně výpověď o krutosti,“ lapidárně shrnuje poselství výstavy její kurátor Vladislav Holec.

Výstava Jany Šárové končí 13. listopadu (prohlídku je nutno telefonicky domluvit na čísle 724 115 004), ovšem ostravští umělci se s ní rozloučili už v pátek „slavnostní dernisáží“ nazvanou v duchu expozice: Kabaret Sladkost. Prostor před výstavní síní ve východním cípu přívozského náměstí Svatopluka Čecha patřil mladým ostravským básníkům i ostříleným performerům a například verše Petra Szyrokého (studenta v ateliéru sochařství Fakulty umění OU) s dílem Jany Šárové souzněly dokonale. Sladkost milostného vzplanutí totiž vždy a znova končí rozervaným nitrem.

Často mi říkají
Že prý nemám srdce
Já odvětím, že je to pravda
Že mám jenom játra

Však já ho mám
A to je zlé
Neb mne bolí
Je zlomené

Po písničkářském vstupu multimediálního barda Marka Pražáka a básnickém extempore Romana Polácha, který příští rok vydá sbírku v nakladatelství Protimluv, následovaly dvě vpravdě „sladké“ výpovědi performerů Jiřího Surůvky a Jana Šnébergera. Surůvka v přímém přenosu předvedl měření krevního cukru čili míru glukózy ve vlastní krvi. Umělec publiku sebemrskačsky prokázal, že jeho tělo bojuje s hyperglykémií, takže buchta připravená na stolečku musela být demonstrativně odmítnuta. Sochař Jan Šnéberger se posléze proměnil v lékaře, který předvedl nejnovější metody léčby přeslazeného žaludku, tedy bolesti břicha i pálení žáhy. Drastickou ukázku doprovázel dým i pekelný puch a transparentně předváděný obsah žaludku vyvolával u slabších povah skutečně nelibé pocity v krajině břišní.

Galerie Rubrum v Ostravě-Přívoze navázala v lednu 2012 na činnost výstavní síně Nová Jáma a zároveň je pokračovatelkou hlučínské Galerie Červený kostel. V Rubrumu se už mimo jiné představili Andrej Dúbravský (držitel slovenské ceny Malba roku 2012), Jakub Špaňhel, Daniel Balabán, Šárka Mikesková, Tomáš Vaněk, Pavel Šmíd a nyní Jana Šárová. Ve druhé půli listopadu a po celý  prosinec je v galerii na programu cyklus Nové práce, v němž výtvarní umělci každý pátek prezentují svoje nejnovější dílo či díla. V pátek 15. listopadu to budou práce slovenského multimediálního umělce Tomáše Beňadika, studenta v ateliéru Petra Lysáčka.

(Autor textu je provozovatelem galerie Rubrum)