Vladivojna na novém cédéčku Šraf zpívá pochmurně, ale nikoliv bez naděje

Když jsem si poprvé pustil Šraf, právě mi déšť chrstnul do okna smršť kapek a povadlého listí. Během prvních tónů mě napadlo, že někdy není špatné s recenzí počkat na podzim.

Spěchej pomalu

První skladbou je nostalgicky tklivá balada v rychlejším rytmu. Mollová tónina (celá písnička stojí na třech akordech) umocňuje náladu smutku a ztráty, kterou podbarvují dlouhé tóny violoncellistky Terezie Kovalové. Rapovaný text ve slokách, jenž evokuje zbytečný spěch a stres naší doby, dobře kontrastuje s poněkud morbidním táhlým refrénem (Vítr roznáší tvůj prach / po tebou milovaných krajinách). Skladba je sice monotónní, ale tato vlastnost jí sluší.

Milkshake

Elektronická vypalovačka pulzuje v rychlejším tempu. Energický breakbeat v refrénu vyústí v něžný melodický refrén. Zábavná je improvizace na saxofon v podání Američana Joe Cohena. Text má schopnost nacházet neotřelé významy, pojmenovat znepokojivé myšlenky (Houpám se dál, houpám se nad propastí…) nebo se jen tak zasnít.

Dancing  Heaven

Jemná, pavučinová instrumentálka. Trochu zamrzí podobné tempo jako u předchozí skladby, naštěstí má song zajímavou stavbu. Zvláštní nálada (akordy s přidanou septimou či nonou) vytváří prostor pro nádherné melodické linky violoncella Terezie Kovalové, které se při opakování vrství přes sebe. Druhá část skladby by potřebovala změnu. Je trochu jednotvárná.

Alchymista

Alchymista je jedna z největších pecek alba. Může za to souhra několika faktorů: skvělý basový riff, obsahující „ďábelskou“ zvětšenou kvartu, nestandartní tónina písně a nad tím vším skvělé vokály s mystickým nádechem. Alchymista mi ze startu trochu připomenul Clubbed to death z Matrixu. Pokračování písně je ale svébytné a originální. Navíc saxofonové sólo zní naprosto úchvatně.

Ohně

Pátý song začíná poctivým rockovým riffem. Vzhledem k četnosti repetic se v písni něco začíná dít až se začátkem zpěvu. V poetické zkratce vyjadřuje text překvapivě mnoho. Únavu z lidství, pocit zodpovědnosti a stesk. Všudypřítomný stesk, který však není steskem ustrašené. Škoda, že se Ohně rozzáří skoro až na samém konci.

Výstražná

Pěkný start v podobě pětitónového vtipného motivu, na který se nabalují další intervalové linky. Výborné jsou opět vokály vrstvené přes sebe i krásné barvy violoncella. Improvizace a hra se slovy jsou silnou stránkou Vladivojny, až jednoho mrzí, že těm „morgensternovským“ básním není rozumět.

Svítání

Má krásnou potemnělou atmosféru, plnou trápení i naděje. Kompozičně možná nejzajímavější píseň alba. Na první poslech se nezdá, ale opakovaně vás dostane!

Mission ram kraft

Elektronická navíječka. Vrstvení elektronických smyček je únosné a pestré, navzájem se nebijí, ale těžko říct, na co v této instrumentálce upřít pozornost. Saxofon pořád přehrává bluesovou stupnici, což je škoda. Slušela by mu výraznější melodie. Tato skladba se trochu hledá.

Red House

Zajímavá skladba. Má drive, skvělý rozjezd. V poloze chemical breaks music Vladivojna nesklouzává ke kýči díky invenčním aranžím a odvážným kombinacím durových a mollových melodií současně.

Deep Madudan

Už se album začalo melodicky vyčerpávat, když se na počátku této skladby zjeví pohádkově krásný motiv, který v druhé části vrcholí v překvapivé harmonicky silné basové lince. Skutečně hluboký song!

Zakázaná

Taková milostná i žalostná malá píseň ze snu… Není jen hebce zasněná, je žhavá, hmatatelně doteková. Má dobrý groove a překvapivé změny v harmonii. Vzácně se zde objevuje formová trojdílnost v jednoduchém kytarovém refrénu.

Molly Sweeney

Zajímavá píseň. Po všech stránkách dobrá. Vyčnívá. Hravost a invence si tady podává ruce s Alchymistou. Úvodní cellový motiv evokuje brněnskou alternativní scénu. Parádní kombinace různých stylů a vlivů.

Ďábel nosí pravdu

Podivné „rohaté“ zakončení alba. S otazníkem. Hledačské, rouhačské, otevřené.

Shrnutí: Pokud bylo záměrem Vladivojny natočit album do auta, nepovedlo se. Skladby jsou tak vycizelované, že neustále svádí pozornost všímat si detailů, vnímat změny v beatu, melodii, aranži. Pokud bylo záměrem natočit taneční album, opět se nepovedlo. BPM alba se nejvíc točí okolo 120 a kineticky směřuje spíš k downtempu a breakbeatu – pohrává si se synkopami a často se mění.

Ze dvou mínusů ale vzniklo malé plus. Vladivojně se povedlo pěkné album, které rozhodně stojí za opakovaný, soustředěný i nesoustavný poslech. Stylové přesahy jsou místy bizarní (od afrobeatu přes ambient k šansonu apod.), ale Vladivojna to vždy ustojí. Vděčí za to i výborným hostům alba. Ti vnášejí přirozený, muzikální a procítěný projev. V neposlední řadě to je Vladivojnin hlas. Hebce drsný samet na ledovém ostří. S neomylnou jistotou a intuicí mění intonaci, hlasovou polohu i barvu. Zpívá sice trochu pochmurně, ale nikdy ne bez naděje.