Organizátorka přehlídky Tanec Ostrava Eva Friedlová: Snažíme se o pestrost

Festival Tanec Ostrava má svůj třináctý ročník a dlouhou dobu byl spojen s aktivitou tanečnice a choreografky Lenky Dřímalové. Odkdy se mu věnujete vy?

Vlastně ještě do loňského roku festival administrativně zaštiťovala festival Lenka Dřímalová a naše občanské sdružení Taneční divadlo Zóna. Dramaturgicky a organizačně však již druhým rokem pracují samostatně. Hlavní myšlenka byla festival zachovat, protože jako jediný nabízí aktuální a progresívní taneční produkce v podstatě v celém Moravskoslezském kraji a za ty roky si vydobyl určité renomé a přízeň diváků.

Ale teď jste změnili působiště a většina představení se koná v Cooltouru. Jak je festival organizován?

Vzhledem k tomu, že je Multižánrové centrum Cooltour moderním a technicky dobře vybaveným prostorem s  nekukátkovým jevištěm, které se velmi dobře hodí právě pro současné taneční a divadelní umění, bylo v celku logické přenést festival právě sem. Oficiálně se tady koná druhý ročník, ale už před třemi roky v červnu se v těchto prostorách odehrály dvě produkce připravené ve spolupráci s festivalem Tanec Praha. V tomto sále se tak odehrálo představení Zločin a trest Jana Komárka, to tady ještě ani nebylo dnešní technické vybavení. Ráno se tady vybíjelo zdivo, pak se vytřelo a večer bylo představení.  Diváci mohli vidět i skvělé dílo Tao Te maďarského tanečníka a choreografa Ference Fehera, v tomto surovém prostoru a holých stěnách, což nádherně ladilo s jejich vystoupením.

Festival finišuje a ve středu, kdy vyjde náš rozhovor, nabídne filmovou projekci. Jak byste ji představila?

V rámci ozvěn Festivalu tanečních filmů je možné zhlédnout ve středu 6. listopadu od 17 hodin v Minikino kavárně dokument The Six Seasons o vzniku choreografie Desh světoznámého choreografa a tanečníka Akrama Khana. Patří mezi světovou špičku současné choreografie. Diváci jej mohli vidět na Tanci Praha. Je tam hodně záběrů z Bangládeše, z jeho domova. Diváci mohou sledovat jeho tanec, techniku i jeho kulturu, včetně nádherné hudby.

Už jste někdy podobou projekci organizovali?

Ano, v před dvěma lety jsme pořádala v Atlantiku pravidelné promítání tanečních filmů s průvodním slovem Elvíry Němečkové (vedoucí Kyliánovy nadace v Praze ) a loni v rámci festivalu a projektu balet v kině jsme zorganizovali přímý přenos vystoupení Nederland Dans Theater z Haagu v choreografii od Jiřího Kyliána a ještě dvou dalších renomovaných tvůrců, to bylo velmi pěkné.

Závěr festivalu 13. listopadu bude patřit slovenskému tanečnímu Divadlu Elledanse, které představí choreografii Lucie Holinové Fuga spolu s velice působivou jevištní dekorací, která postupně odhaluje dění na scéně. Jak toto vystoupení zapadá do festivalové dramaturgie?

Kromě toho, že se snažím dovézt špičky, usiluji o podporu současných umělců, třeba i ze sousedních zemí. Mnoho o nic nevíme, což je škoda. Tímto reprezentantem je právě zmíněné slovenské divadlo. Jeho tvorba je velmi pestrá, obsahuje promítání na scéně, různé taneční styly, třeba hip hop a rockovou hudbu. Snažíme se nabídnout pestrost a co nejširší spektrum současných tanečních produkcí.