Tanec Ostrava představil mladé pohybové divadlo. Bez hudby

Představení první: Breakdance Dance (Anna Prokopová a Petr Ochvat)

Kdo čekal breakdance, nedočkal se. Kdo čekal tanec, byl obdarován na naše domácí poměry nezvyklým, netradičním artefaktem, který odhalil samotné základy tance: uvědomování si prostoru, vlastního těla, svalů, nervů, smyslů, i nejniternějších záchvěvů duše vnímající ušima každý zvuk, každé setkání očí s vnějším světem, každou ozvěnu doteků těla se zemí.

Naprostá vnitřní soustředěnost tanečnice vytvořila dramatické napětí. Její seznamování se s možnostmi vlastního těla v prostoru přineslo obrazy lidské bytosti obsahující velkou estetickou hodnotu. A přitom v podstatě nešlo o nic jiného, než o samotné základy taneční výuky, spočívající právě v poznávání vlastního těla a jeho schopností.

Představení nemělo příběh obvyklého rámce, nemělo dějovou linku někde začínající, nějak pokračující a nějak uzavřenou, a na druhé straně se odehrával příběh tance jako takového, či spíše příběh jeho zrození.

Minimalismus, se kterým Petr Ochvat vytvořil konceptuální choreografii, vycházela z techniky breakdance. Vše však bylo zpomalené až na samu mez pomalosti, přecházející ve statické pozice. Dvacetiminutové představení tanečnice Anny Prokopové přineslo silný zážitek.

Představení druhé: Tešlon a Frkl (Lukáš Karásek a Florent Golfier)

Z prachu se zrodil člověk. Vykročil do času, do světa, do dějin. A nezůstal sám. Přišel další člověk. Co sebou přináší dvě lidské existence v jednom čase, v jednom prostoru?

Odpovědi hledají oba tanečníci skrze objevování možností těla, a v řeči dvou těl v pohybu, kontaktu, v sepětí technicky zvládnutém natolik, že občas se jejich dvě těla stávají tělem téměř jedním.

Vrcholná technika umožňuje fyzický dialog, při kterém se divákům tají dech. Těla obou tanečníků neznají gravitaci, svaly a klouby jakoby neměly omezení. A ke všemu vrcholnému technickému zvládnutí daného tématu setkávání dvou lidských bytostí je zde přidán humor: vtipný, vkusný, překvapující, vycházející opět z fyzických možností lidského těla, jeho svalového napětí i uvolnění.

Jestliže první představení přineslo základy tance, druhé ukázalo možnosti tance při zvládnutí řeči těla. Obě představení postrádala hudbu. Nebyl to tedy tanec tradiční, jak jej známe coby vyjádření hudby pohybem. A přesto to byl tanec ve vrcholné podobě.