Malamut začal ukládáním do hromadného hrobu za Domem umění

V parku Milady Horákové za vítkovickým kulturním domem se nachází neoznačený hromadný hrob, v němž leží 231 ubitých ostravských Němců, vesměs starců, žen a dětí. Ti všichni se stali poválečnými oběťmi českého hurá hrdinství z května až července roku 1945. „Přál bych si, abychom se uložili do hromadného hrobu,“ vyzval v úterý večer performer Martin Zet u velkého výkopu za Domem umění. Zhruba třicítka diváků si skutečně lehla do masového rovu, zvláštně utichla a v hlavách „pohřbených“ se v tu chvíli honilo ledacos. Někdo myslel na Katyň, jiný na oběti Březinky u Osvětimi a další právě na dosud pietně neoznačený a neexhumovaný hromadný hrob v parku Milady Horákové. Na ostudné bílé místo v historii města, o kterém se v Ostravě podivně mlčí. Pokud je jedním z cílů umění performance vyvádět lidi z neklidu, tak se Martin Zet touto akcí dotkl samé podstaty akčního umění.

První úterní vystoupení ale patřilo polské kapele, která před Domem umění zahrála na střeše speciálního Artbusu, který jezdí „přes Sodomu do Gomory“. V horním sále galerie nejprve vystoupil varšavský umělec Paweł Kwaśniewski a po něm čínský performer Han Xiao. „Předem nevíme, jakou konkrétní performanci si umělci připraví. Víme ale, jakou uměleckou cestou jdou, takže většinou nejsme překvapeni, co předvedou. Někdo má blíže k tichým konceptům, jiný to zase tlačí k happeningu, k rychlé akci,“ říká o dramaturgii letošního festivalu jeho spolupořadatelka Denisa Fialová. Nepřekvapil ji proto ani Kwaśniewski, ani Han Xiao. Mnohé diváky ovšem čínský umělec šokoval, neboť na místě předvedl plastickou operaci.

„Číňané věří, že kdo má důlek u kořene nosu, je nešťastným člověkem,“ říká Fialová. Han Xiao je povoláním plastický chirurg a nos s důlkem si před plným sálem Domu umění upravil tak, že zmiňovaná estetická vada zmizela. Umělcův výstup bylo možno chápat různě, injekční stříkačka zapíchnutá v nose ale působila hlavně jako apel proti zneužívání plastické chirurgie a stále snadnějším možnostem člověka proměňovat tělo pomocí náhradních dílů podobně jako omlazujeme svoje automobily.

Vnímáním těla se léta zabývá i Lenka Klodová, která v rámci festivalu Malamut zahájila výstavu v Galerii Jáma, přičemž hudební část vernisáže obstarala zpěvačka a skladatelka Vladivojna La Chia. Klodová se opět nekompromisně ptá mužské části světa: Co pro vás znamená žena? Můžete beztrestně pošlapávat její důstojnost či ji dokonce rovnou zašlapat do země? Divák si to konečně v galerii může i sám vyzkoušet a procházet se přímo po rozměrných plastikách žen.

Večer se Malamut přestěhoval do koupelen Dolu Hlubina, kde se mimo jiné představila význačná akční umělkyně a choreografka Halka Třešňáková, dcera písničkáře Vlastimila Třešňáka. S Janem Bártou představila další „vztahovou“ performanci prvního dne festivalu, který kupodivu přinesl více produkcí souvisejících s vnitřními stavy člověka než vystoupení politicko-společenských, jaké předvádí třeba Milan Kozelka. Třešňáková se s Bártou obraceli na diváky v působivé němohře, která kladla zásadní vztahové otázky. Umíme spolu ještě mluvit? Dokážeme si odpustit? Proč je neschopnost komunikace i zkázou partnerství?

Dnes festival Malamut pokračuje, bližší informace najde divák na otevřených facebookových stránkách Performance Festival Malamut.