Čerstvá držitelka Ceny Thálie Kateřina Kněžíková: Národní divadlo moravskoslezské je pro mne srdeční záležitostí

Ostrava se raduje z vašeho zisku Ceny Thálie a moc vás všichni na dálku zdravíme a gratulujeme! Jaké byly vaše první pocity, když z úst ministra kultury zaznělo jméno Kateřina Kněžíková?

Moc děkuji. Hlavou mi proletělo, že nesmím zapomenout poděkovat všem, díky kterým mohu převzít tak krásnou cenu. A taky, že nesmím spadnout na schodech. Národní divadlo moravskoslezské je pro mne srdeční záležitostí a jsem šťastná, že jsem mohla převzít cenu za inscenaci, která se zrodila právě tam s konkrétním inscenačním týmem. Je to cena pro každého jednotlivce, který tomu byl přítomen.

Cena Thálie je úspěchem též pro Národní divadlo moravskoslezské. Myslíte, že po včerejšku bude váš manžel Adam Plachetka považovat vaše výlety do našeho kraje stále za výstřední?

Pro něj je na prvním místě mé zdraví a pohoda. Když cestuji daleko a nakládám si na svá bedra víc, než by bylo zdrávo, tak se ošívá a taktně mě upozorňuje, že bych měla dělat méně. Vidí častokrát dál než já sama, a proto tady byla i varianta, že bych tuto inscenaci nakonec odmítla z rodinných důvodů. Vnitřně jsem však cítila, že je to ten správný „výstřední“ krok do neznáma, který mě posune dál a ukáže mé hlasové směřování k mladodramatičtějším partům.

Cenu jste získala za roli Julietty v opeře Julietta aneb snář Bohuslava Martinů. Těší vás, že úspěch jde přeneseně řečeno i na vrub tohoto geniálního skladatele?

Martinů se za poslední léta stal jedním z mých nejoblíbenějších skladatelů. Jeho hudbu pozná každý hudebník po pár taktech. Role Julietty byla výzvou především po stránce hereckého ztvárnění a to mě velice motivovalo. Když jsem pak pátrala, kdo bude dílo režírovat a dirigovat, byla jsem nejšťastnější na světě. Je skvělý pocit, když víte, že vám dirigent i režisér (zde dokonce dva režiséři) věří a těší se na společný tvůrčí proces. Byla to vzácná šestitýdenní symbióza bez ponorkových stavů a při poslední zkoušce mi bylo líto, že to všechno končí. Proto bych ještě jednou chtěla poděkovat dirigentu Jakubovi Kleckerovi, režisérskému duu SKUTR a především všem mým kolegům, bez kterých by Julietta nebyla taková.

Jak se vám líbila dramaturgie slavnostního ceremoniálu vyhlášení Cen Thálie?

Popravdě řečeno, nad dramaturgií ceremoniálu jsem nepřemýšlela. Toto je práce někoho jiného, ale jsem ráda, že jsou zde snahy přinést nové myšlenky a vytvářet kategorie například pro umělce, kteří nemají exaktní škatulku.

Co říkáte na novou cenu za divadelní přínos, kterou jako první dostal Zdeněk Svěrák?

Miluju Divadlo Járy Cimrmana a miluju pana Zdeňka Svěráka. Když někdo dělá divadlo s láskou, pokorou a zanícením, nemůže být přehlížen. Škoda jen, že Jára Cimrman je fenoménem určité generace, která jej stvořila, a že bohužel odcházejí umělci, kteří jsou nenahraditelní.

Co vás v následujících dnech čeká? Mix práce, oslav a odpočinku?

V následujících dnech mě čeká dvořákovský dýchánek v podobě finiše při přípravě nové inscenace Rusalky v Národním divadle moravskoslezském a oprašovací zkoušky Jakobína v Národním divadle v Praze. Oslavy a odpočinek vidím v horizontu 14 dní a už se nemohu dočkat na zasloužený relax.