Druhá premiéra muzikálu Pět let zpět: Manželská alchymie tentokrát fungovala s mírnými rozpaky

Vlastně je to příběh vyprávěný něžně a křehce. Prozrazuje mnohé o povaze svého autora, který chtěl žít svůj „americký sen“. Pět let zpět je konfrontací, pokud si ji ovšem připustíte. Hon za kariérou, hektičnost, nespoutanost, večírky, nebo skromnost, empatie, střídmost a umírněnost? Co z toho si vyberete? Muzikál Pět let zpět je vlastně určitým psychologickým testem a zrcadlem pro ty, kteří ho navštíví. Prožívat osudy tak diametrálně odlišných osobností jako jsou Cathy a Jamie je v mnoha ohledech přínosné a očistné. Teď záleží jen na tom, jaké zaujmete stanovisko. Proč se vztah nepovedl, když to byl tak silný a krásný? A měl vlastně šanci na přežití?

Muzikál Pět let zpět uvedl do českého prostředí Tomáš Novotný, který libreto převedl do češtiny. Charismatický herec se v Ostravě dosud nejvýrazněji uvedl jako Maxim de Winter v úspěšné inscenaci muzikálu Rebecca. Je novou posilou souboru operety/muzikálu. Jeho partnerku sehrála Klára Jelínková. Kapelu ve druhém premiérovém obsazení vytvořili Michaela Kadlecová (klavír), David Schreiber (klarinet), Ludvík Hrda a Tomáš Svozil (violoncella), Mario Šeparovič (kytara) a Antonín Jančář (baskytara).

Tomáš Novotný a Klára Jelínková. (Foto: Martin Popelář)

Divadelní alchymie je zvláštní věc. Znáte to možná sami, když vidíte jednu hru vícekrát s několika různými představiteli. Někdy na vás ta neviditelná, nehmatatelná a elektrizující energie přeskočí, jindy se můžete snažit, jak chcete, ale prostě to nefunguje. Ve druhém uvedení muzikálu Pět let zpět se sešla opět zajímavá sestava, absolutní nasazení a velká míra ztotožnění. Ne všechno však fungovalo v tak šťastné konstelaci jako poprvé, kdy hlavní role zpívali Martina Šnytová a Tomáš Savka.

Ohlédnutí začnu tentokrát kapelou, která sehrála svou roli dobře, ale jako celek nedržela dynamicky, timingově ani výrazově pohromadě. Podobný pocit nedostatečné souhry a hlavně ježaté dynamiky, která místy herce překrývala, jindy zase naopak postrádala patřičnou prokreslenost, jsem zaregistroval vícekrát. Vyložené lapsusy a výpadky v souhře bych oželel, nervy máme všichni jenom jedny a je jasné, že za nějaký čas se to usadí a bude to fungovat úplně jinak.

Hlavní role byly svěřeny dvojici Tomáš Novotný a Klára Jelínková. Potěšující je, že mezi nimi jiskřila téměř podobná synergie a napětí jako v případě Tomáše Savky a Martiny Šnytové. Zejména představitelsky se mi výrazný herecký projev Novotného velice zamlouval. Jeho výkon měl mnoho osobitých odstínů, výrazový rejstřík byl bohatý a slučoval v sobě intelektuální i intuitivní aspekt v dobrém poměru.

Tomáš Novotný v muzikálu Pět let zpět. (Foto: Martin Popelář)

Skvěle si Novotný vedl v stěžejním songu o Schmuelovi, kde náročnou vypravěčskou roli dokázal ztvárnit mimořádně přesvědčivě s vlastím osobitým pojetím a nuancováním rozličných detailů. Stejně tak mne v mnoha ohledech potěšila Klára Jelínková, kterou jsem v podobně obtížné roli viděl vlastně poprvé. I ona herecky vytvořila osobitou kreaci, byť se mi místy zdálo, že jejímu pojetí chybí jiskra a větší gradace: to zejména v případě opakování neúspěšného hereckého konkurzu.

Brownův muzikál klade extrémní nároky zejména na pěveckou stránku interpretace. Nerad bych porovnával, protože každý, kdo se na scéně během obou inscenací objevil, podal v rámci vlastních možností nejlepší možný výkon. Problém spočívá v tom, že ony možnosti a limity má každý nastaveny jinak a jinde a že jde o dílo, které opravdu není určeno pro každého.

Tomáš Novotný mne představitelsky očaroval, vytvořil typologicky odlišnou kreaci, která je mimořádně životná a okouzlující. Pěvecky však do této náročné role napoprvé nevstoupil nejlépe. Problémy měl s intonací, rytmem i výrazem. Také jeho partnerka Klára Jelínková se v některých momentech trápila intonačně (možná to bylo dáno hlasovou indispozicí, na což upozornilo její pokašlávání), oba protagonisty místy provázela nepřesvědčivá deklamace a nezřetelná artikulace.

Klára Jeliínková. (Foto: Martin Popelář)

Jsou to věci, které se dají určitě posunout a dořešit, pokud na to bude dostatečný klid a čas. Věřím, že to přijde, protože z hlediska kvality předlohy jde o titul, který si zaslouží transparentní a otevřený přístup a péči. Co mne vyloženě těší, je míra osobního interesu, kterou herci do svého projevu ve spolupráci s režisérkou a inscenačním týmem vložili: jednalo se o ztvárnění vyloženě kontrastní. Škoda, že zatím není možnost zhlédnout ještě jiné obsazení, tento muzikál si vyloženě říká o iniciativní přístup a flexibilitu v obsazení. Po dvou prvních uvedeních je zřejmé, že štěstěna přála více prvnímu premiérovému obsazení. Vzhledem k nasazení všech zúčastněných bych se však nedivil, kdyby tomu bylo třeba za měsíc úplně jinak.

Čtěte také: Recenze první premiéry (v hlavní rolích Martina Šnytová a Tomáš Savka)