Ostravský Měsíc autorského čtení se stěhuje do divadelní Dvanáctky. Letos přivítá Rumuny

Dvanáctka dostala název podle čísla popisného na neorenesančním Národním domě (dnes Divadlo Jiřího Myrona), v němž byl loni na podzim nový sál otevřen. „Od počátku bylo záměrem, aby scéna nesloužila jen divadlu, ale i pro jiné typy pořadů. Odehrál se tam třeba cyklus scénických čtení, ve kterém se mimo jiné představil dramatik Tomáš Vůjtek s autorskou hrou Zápas o generála,“ vysvětluje ředitel Jiří Nekvasil. Už když se nová scéna na sklonku roku 2016 začala připravovat, vstoupili do jednání s Nekvasilem i organizátoři Měsíce autorského čtení (MAČ). A letos od 2. července do 2. srpna se MAČ opravdu nastěhuje do Dvanáctky.

Moravské Brno, polská Vratislav, slovenské Košice a ukrajinský Lvov, to jsou zastavení účastníků každoročního mezinárodního festivalu MAČ. Před deseti lety se četlo poprvé i v Ostravě, konkrétně ve Staré aréně. Posléze se však festival přesunul do klubu Atlantik a poté do Absintového klubu Les, aby se loni vrátil do Staré arény. Všude měly autorské večery svůj půvab, všude to ale nějak drhlo. V Atlantiku vadil povýšený nezájem provozovatelů klubu, undergroundový Les byl zase nepřijatelný pro dámy, které přišly ve večerních šatech na Mistra Ivana Klímu nebo Michala Viewegha.

Jak ale ukázal čas, festivalu nejlépe svědčí prostředí divadel a knihoven. MAČ vznikl již před dvaceti lety v Brně na scéně divadla Husa na provázku, kde se čte dosud. V Košicích a ve Vratislavi dostal skvělé zázemí v městské knihovně a v ukrajinském Lvově se letos bude číst také v divadle. Nejméně hodinu trvající autorská čtení zkrátka potřebují jistou vážnost a trochu klidu, bibliotéky a tyátry jsou právě takovými úkryty.

„Intimita i noblesa, ale také bar otevřený podle potřeby diváků a spisovatelů,“ vyzdvihuje ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil kvality Dvanáctky. Tedy scény, na kterou se MAČ stěhuje. A mimochodem, pan direktor zatím každý rok patřil k nejpilnějším ostravským návštěvníkům festivalu. Literatura ho zajímá. Velmi. Však byl spolužákem Jana Balabána. A je až mystické, že právě Balabán měl být tváří prvního ostravského ročníku MAČ v roce 2010. Ještě v dubnu toho roku se zúčastnil tiskovky, na níž zasvěceným hlasem pohovořil o zvláštním kouzlu, jaké vzniká v sále, když spisovatel nahlas předčítá své výtvory. Jenže samotný první ostravský MAČ musel proběhnout bez Balabána, v devětačtyřiceti letech předčasně zesnul.

Zahraničními hosty letošního ročníku budou rumunští spisovatelé, v Ostravanu už jsme ale dříve psali, že to měli být vietnamští literáti. Jeden ze dvou ředitelů festivalu Petr Minařík vysvětluje: „Vietnam nevyšel. Třeba partneři v Polsku neměli pro tenhle náš záměr úplně pochopení. A logicky argumentovali, že střední Evropa by se v tak krizové době, jakou prožíváme, neměla rozptylovat exotickým Vietnamem.“ Volba tedy padla na rumunské spisovatele. A v roce 2020 přijedou Maďaři.

„Už loni, když na festivalu vystupovali turečtí spisovatelé, se ukázalo, že některé politické metody vládnutí, které prosazuje turecký premiér a autokrat Recep Tayyip Erdoğan, nejsou až tolik odlišné od představ Andreje Babiše, Viktora Orbána či Jarosława Kaczyńského,“ přemítá Minařík. Taktéž rumunská vládní politika není rozhodně příkladem vzorné demokracie.

Současná rumunská literatura přitom sklízí světové úspěchy, jen o nich Češi mnoho neví. Dílo básnířky a bojovnice za lidská práva Any Blandian bylo přeloženo do šestadvaceti jazyků. A pro tuhle literátku nebylo vůbec jednoduché, když v devadesátých letech organizovala přestavbu bývalého politického vězení Marmaţiei v rumunském Sighetu na památník obětí komunismu.

„Jsem hodně zvědav třeba na čtení Luciana Boia, který napsal výborné dějiny Rumunska, které čte celá Evropa. Kromě angličtiny či francouzštiny byla kniha přeložena i do slovenštiny,“ říká spoluředitel MAČ Petr Minařík. Kniha se dočkala mnoha kladných recenzí na Západě, v Česku zatím nevyšla a její slovenskou verzi si asi přečetl málokdo. Tedy kromě Minaříka.

Festival bude mít samozřejmě i tradiční českou sekci, kterou občas doplní autoři ze Slovenska, Polska a Ukrajiny čili pořadatelské země. Těšit se lze třeba na Petru Hůlovou, Lenku Procházkovou, Pavla Kolmačku, Marka Tomana, Viktorii Hanišovou a další.

Ostravská část přinese i několik „specialit“. Protože příští rok v únoru uplyne 100 let od připojení německého Hlučínska k Československu, jeden večer bude věnován současným spisovatelům z tohoto dějinami těžce zkoušeného regionu. Organizátoři ale především chtějí, aby se literáti, studenti literatury a čtenářská veřejnost pokusili potlačit averzi k rumunské literatuře, která v téhle zemi tak nějak panuje. Dá se tomu také říci: hluboký nezájem. Na Západě se ale Rumuni čtou. A vždycky četli. I Češi přece znají jména jako Eugène Ionesco, Mircea Eliade či Marcel Janco, ten poslední se narodil v Bukurešti a ve Švýcarsku v roce 1916 vymyslel název pro jeden slavný umělecký směr. Pro dadaismus.

*

Program festivalu Měsíc autorského čtení je postupně zveřejňován na: www.autorskecteni.cz