Kostýmní výtvarnice Simona Rybáková před premiérou Julietty: Každý nový titul považuji za výzvu

Juliettu psal Martinů ve 30. letech minulého století. V době, jejíž módu máte údajně ráda. Je tento vztah patrný i na vašich návrzích?

Dobová móda mne zajímá profesně a mám ji ráda, ale kostýmy pro naši Juliettu se ubírají více surreálním světem snů, symbolů a volných asociací.

Sám skladatel řekl o Juliettě, že nemá ve skutečnosti ani děj, ani iluzi. Jak se odráží zvláštní prostředí této opery ve vašich kostýmech a jakou jste zvolila koncepci?

Výtvarno a charakter kostýmů vždy reagují na režijní a prostorový koncept a vznikají s nimi ruku v ruce. Takže v tomto případě jdeme cestou snové imaginace a zvláštní kombinace „vážného humoru“, který v sobě hudba i text opery možná překvapivě obsahují.

Zajímalo by mne, jak vlastně probíhá proces vaší práce. Co stojí na počátku, než se začnou odvíjet vaše první výtvarné představy?

První je samozřejmě poslech hudby a přečtení libreta. V tomto případě jsme operu poslouchali několikrát společně s režiséry a scénografem a utvářeli si vlastní představu o budoucím pojetí.

Jak dlouhá je během vaší práce cesta od myšlenky ke konkrétnímu tvaru?

Někdy vznikne určitá postava na základě okamžitého nápadu, některé charaktery se rodí déle a finálně se dotvářejí až v celkové situaci na jevišti. Někdy až v nasvíceném prostoru a dramatické akci „secvakne“ výsledná podoba určitého kostýmu a líčení.

Jakou roli pro vás hraje během přípravy kostýmních návrhů hudba a konkrétní opera skladatele?

Jak jsem řekla, poslech konkrétního díla je prvotní a nejdůležitější informací. Ale pokud myslíte hudbu obecně, tak při vytváření koncepce, při hledání způsobu a uchopení daného tématu mám nejraději ticho.

Je pro vás důležité, vytvořit si k aktuálnímu dílu osobní, samostatný úsudek a postoj?

Ke každému dílu a tématu, na kterém pracuji, si musím vytvořit vztah a udělat si o něj svůj názor.

Jaké přívlastky má vztah vy a Bohuslav Martinů?

Ráda se potkávám s jeho hudbou na koncertech a ještě raději pracuji na jeho operách. Každý nový titul považuji za výzvu. Mám s ním spojené výjimečné osobnosti jako Vítka Kaprálová, Jiří Mucha, Rudolf Firkušný.

Jak se vám spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským? Patříte přece jen k těm, kteří se do Ostravy pravidelně vracejí.

NDM má skvělou operní dramaturgii a vstřícné a profesionální realizační zázemí. Proto nabídku práce v Ostravě vždy s radostí přijímám.

Je pro vás důležitá zpětná vazba? Sledujete i kritická a divácká hodnocení vaší práce?

Zpětná vazba je pro každého tvůrce velmi důležitá. Pokud nechcete ustrnout a zakrnět, je třeba se neustále posouvat, a tomu konstruktivní kritika může hodně napomoci. Nejvíce mi záleží na názoru mých blízkých a přátel, kteří jsou schopni mi dát třeba i laickou, ale upřímnou reflexi a kritiku. Mám radost, když se výsledek naší práce pozitivně potká s diváky. Pokud ne, neházím flintu do žita, každý má právo na svůj názor a pocit. Vím, že i když každé realizaci dáváme maximum, nemusí to vždy obecně rezonovat. A co se odborné kritické obce týče, bohužel jsem na svou práci nečetla nějakou fundovanou reflexi.

Co je podle vás na kostýmech k připravované Juliettě nejzajímavější?

Všechno. Přijďte se podívat (úsměv).

Děkuji za pozvání. Rád přijímám a přeji úspěšnou premiéru!