S režisérem Vojtěchem Štěpánkem o Zkrocení zlé ženy, které připravuje pro Letní shakespearovské slavnosti

V čem je pro režiséra jiná práce na inscenaci určené pro produkci v divadelním sále a na inscenaci, která bude uváděna na Slezskoostravském hradě?

Je to jiné v té základní dispozici. Nepracuje to s divadelním nivó (niveaux-základní úroveň, pozn. red.) velkého kamenného divadla, které umí udělat tmu a pracuje s jevištní a sálovou technikou a podobně.

Já se na to ptám proto, že režiséři pracující pro Shakespearovské slavnosti mi říkali: Já to udělám jen pro to léto a na hrad, přesadit do sálu to nepůjde. A měli pravdu, protože některé pokusy se udály a nedopadlo to dobře …

Rozumím. No nevím, co ze mne dostaneš, protože já dělám venku poprvé. Hodně jsem toho ale udělaného pro venek viděl. Dovedu si představit ta úskalí. Viděl jsem krásnou činoherní inscenaci udělanou venku a byly to precizní činoherní situace, které ale fungovaly tak na dva metry kolem herců. Já to sledoval ze vzdálenosti možná sta metrů a musel jsem to všechno odtušit. Pro venkovní produkci musíš použít úplně jiný způsob hraní. Je to úplně jiná technika. Myslím si, že Shakespeare je vhodně zvolený pro práci venku, protože on je hlavně slovo. U něj slovo určuje situaci. Dokud neřekneš ten text, tak se tam skoro nic neděje.

Zeptám se ještě na jednu specifiku inscenací na Slezskoostravském hradě – půjdeš se podívat, co nabízí ten prostor a jestli se jeho dispozic dá pro inscenaci využít?

Určitě. I když nevím, co se nabídne. To místo, kde se to má odehrávat, je dané. Ale nějaké možnosti tam jistě budou. Samozřejmě z toho nechci udělat nějakou Planetu opic, kde herci pracují každý jinde. Mám v úmyslu pracovat s poodhaleným zákulisím. S přiznanými převleky a nástupy. Zrod divadla, který tě přenese v čase a v prostoru, chci udělat jakoby v přímém přenosu. To znamená, že vidíš někoho v civilu, jak se souká do nějakých bot, a pak ho vidíš, jak kráčí v jiné době.

Teď už mluvíš o jazyku své inscenace. Ale pojďme ještě k tématu. Vybral sis Zkrocení zlé ženy sám, nebo ti byl předložen už vybraný titul?

Ano, tu hru vybrali kluci, kteří Shakespearovské slavnosti produkují. Myslím si, že to bylo vybráno šťastně. Přece jen je to fraška, je to velmi dobrá komedie, archetypální, která fungovala před pěti sty lety a bude fungovat po dalších pěti stech letech. Myslím si, že na hrad v létě tento lehčí titul patří. Já třeba miluju Shakespearova Césara. Moc rád bych ho dělal. Je to aktuální i pro dnešní dobu, kladou se tam otázky demokracie, morálky. Ale pro tohle se ten letní hrad publiku neotevírá.

Pojďme ještě více k tématu. V době svého vzniku byla tahle hra docela revoluční. Na ženu se nahlíželo převážně jako na sexuální objekt, dědičku bohatství, ale na poněkud méně hodnotného tvora, než byl tehdy nazírán muž. To už dnes neplatí. Jaké je tvoje téma?

Jak říká Einstein: Co nevysvětlíš šestiletému, tomu nerozumíš. Já to ale jednou větou říct neumím. V tom jednoduchém kódu té frašky čtu poměrně jednoduchou věc: Kateřina není zlá. Jestli se někdo v té hře chová zle, tak je to Petrucio. Zkazí jí svatbu, mučí ji hladem a válí ji v blátě, ale on také není zlý. Kateřina prostě žije ve světě mužských vzorů, ale takových, že žádného z těch nabízejících se chlapů prostě nechce, ani nemůže chtít.

To je tvůj výklad?

Ano. Ti fintilové, kteří se motají kolem její sestry Bianky, jsou jí jen pro smích. Kateřina by prostě takového chlapa nechtěla. Když nakonec ti fintilové získají ty svoje ženy a poprosí je, aby za nimi přišly, dozví se, že si můžou tak akorát políbit prdel. Ale Petrucio se ke Kateřině chová jako když – a teď bych nerad, aby to genderově vyznělo blbě – jako když vychováváte psa, kterého máte velice rádi, a musíte ho naučit žít tak, aby byl šťastný. Protože ten pes bude nešťastný, když nebude znát pravidla. Vy taky budete nešťastní. Rozumíš, co chci říct? Petrucio jen rozděluje role. Já jsem tady a ty jsi tady. A ona je v té roli nejženštější, emancipované, trpělivé ženy a moudré bytosti šťastná. Protože má jediného chlapa, který je v celé té hře. Možná jsem nepoužil úplně přesný výraz, když jsem řekl výchova. On ji nevychovává. On ví od začátku to, co bude na konci. Jen za tím jde.

Před mnoha lety udělal Pavel Cisovský pro Komorní scénu Aréna tuhle hru pod názvem Krocení ženy. Téma bylo jasné: krotit lze šelmy, zvířata, ale nelze krotit ženy. A já si myslím, že Shakespeare vepsal do téhle hry recept, který by měli mít na paměti všichni, co chtějí žít spolu v páru: Základem šťastného vztahu je vzájemná ochota naučit se spolu žít.  Je třeba učit se spolu žít tak, že člověk hledá a nakonec najde lidskou podstatu svého partnera, ukáže mu podstatu svoji a oba se spolu naučí žít tak, aby byli ve vztahu šťastni. Aby nenarazili na jinakost toho druhého, kterou oni sami nebudou schopni přijímat.

Tohle je, myslím, docela přesné. Jde o vymezení si pravidel, ve kterých budou spolu svobodní a šťastní. O tomhle to chci hrát.

Ještě k obsazení: měl jsi možnost vybrat si představitele jednotlivých rolí?

Na každou figuru bylo nějaké spektrum jmen. Jediné, na čem jsem striktně trval, bylo to, aby všichni byli Ostraváci. Když se zkouší po večerech a sebere to lidem půl léta, tak to musí být lidé, kteří spolu dělat chtějí. S návrhem, aby Kateřinu hrála Kristýna Leichtová, přišli kluci z produkčního týmu vzhledem k tomu, že už tady něco odehrála v místních divadlech a nebylo to špatné.  Neberu ta jako nějakou malou domů, když s tím přišli oni. Ale je to přece jen moje žena a přiznám se, že já sám bych ji nenavrhoval, i když si myslím, že jako herečka na tu roli má.

Chci se ještě zeptat na tvůj názor na Shakespearovy slavnosti jako takové. Mnozí je vnímají jen jako letní divadelní byznys …

A to si zrovna nemyslím. Ano, někteří se na ně dívají jako na nějakou jednorázovku svázanou tím plenérem a tím, že je to svým způsobem jakási show. My to budeme dělat v rytmu balkánské dechovky. Hudbu píše Nikos Engonidis. Ta hudba bude naživo a budou ji realizovat hudebníci i herci, mezi nimiž je mnoho velmi schopných muzikantů, namátkou zmíním Vláďu Georgieva a Jirku Sedláčka. A ještě jedna informace: budeme to inscenovat i s tím úvodem, který se obvykle škrtá, a včetně konce, který se vlastně nenašel, a je známá jen hra, podle které Shakespeare Zkrocení zlé ženy psal. Tomáš Vůjtek jako dramaturg ten konec do textu nakomponoval. Myslím si, že všechny inscenace Shakespearových děl tvoří kontext, ať už jsou uváděny kdekoliv. A jsou naprosto plnohodnotné. Konkrétně v našem případě lze dokonce mluvit o hodně konzervativním pojetí. Bude o těch slovech, které autor napsal. Netransponujeme to do nějaké doby.

Který překlad hrajete?

Jiřího Joska.

Ten je vnímán jako velmi současný …

Ale nebalíme to do nějakého módního současného hávu teď a tady. Dokonce si myslím, že právě po tomhle je teď poptávka. Vidět Shakespeara v jeho prostotě, protože v prostotě je genialita.