Děj se co děj, premiéra číslo 2: Šťastná plavba ostravského muzikálu pokračuje
7.4.2019 11:50 Milan Bátor Divadlo Recenze
Národní divadlo moravskoslezské v sobotu uvedlo podruhé muzikál Colea Portera Děj se co děj. A jak je v Ostravě zvykem, z větší části s jiným obsazením hlavních postav. Klasický americký titul nabízí pestrou škálu hudebního divadla včetně stepu, tance, písní a bláznivé dějové synopse. Výlet zaoceánským parníkem se může zvrtnout v bizarní sled situací, zvratů a překvapení. V sobotu se v titulních rolích představili Adam Živnůstka, Andrea Gabrišová, Veronika Forejtová, Eva Zbrožková, Lukáš Vlček, Marcel Školout, Peter Svetlík, Lukáš Moravec, Pavel Liška a Josef Novák-Wajda. I v sobotu se ale na jevišti v hlavních úlohách objevili Martina Šnytová a Tomáš Savka.
Lukáš Vlček a Martina Šnytová v muzikálu Děj se co děj.
Foto: Martin Popelář
Kdo se těšil na alternativní obsazení Reno Sweeney v podobě čerstvé laureátky Ceny Jantar Kateřiny Marie Fialové, která je navíc podepsaná pod choreografií stepařských čísel, musel být notně udiven Martinou Šnytovou, která vystoupila již při čtvrteční premiéře. Bohužel talentovaná brněnská zpěvačka ani v sobotu nemohla vystoupit z důvodu časové kolize s představením v Brně. Také Tomáš Savka, který zpíval už ve čtvrtek, musel zastoupit za Juraje Čiernika. Charismatický muzikálový zpěvák má za sebou vážný úraz a vypadá to, že na jevišti jej delší dobu neuvidíme.
Každopádně parník s názvem Děj se co děj vyrazil z přístavu a doplul i v sobotu šťastně. Titul je po všech stránkách připraven zajímavě, invenčně a všechny inscenační složky jsou dovedeny do nejjemnějších detailů. První polovina muzikálu je sice enormně dlouhá a unesla by v dlouhých činoherních jednáních krácení, režie Petera Oravce a promyšlená komunikace scény Ondřeje Zichy a tří choreografů (Ladislav Cmorej, Simona Machovičová a Kateřina Marie Fialová) je však dostatečně svěží a dokáže pobavit a zaujmout. K plnému prožití děje přispívá stylisticky nápaditý překlad Michaela Prostějovského.
Stepuje se hned v instrumentální předehře, to je ještě opona z větší části stažena a divák má možnost sledovat pouze nohy v akci. Samotný děj muzikálu se odvíjí dobově příznačně nejprve v baru. Adam Živnůstka si jako Billy Crocker počínal zpočátku bázlivě a vlastně trochu nelogicky vzhledem k onomu výčtu dívek, které mu jmenuje barman Josefa Wajdy-Nováka. Poruší příkaz svého šéfa Marcela Školouta (Elisha Whitney) a pronásleduje dívku svého srdce Andreu Gabrišovou (Hope), která je zasnoubena s bláznivým lordem Oakleighem, kterého ztělesnil Lukáš Vlček. Vše se chystá k vyplutí luxusního parníku, jehož cestující představují roztodivnou společnost (bláznivý pastor, barové tanečnice, gangsteři, zbohatlíci i lovkyně celebrit). Námořnická hymna o oceánu v pochodovém tempu vyzněla rázně a byla provázena pěknou choreografií, sehraně působilo i dámské kvarteto (s nejvýraznější Soňou Jungovou).
Následující vyprávění se odehrává na moři. Proto nemůže chybět ani klasická mořská nemoc, kterou trpí Vlček alias lord Oakleigh. Kouzelná je efektní levitace loďky, v níž si vyznávají lásku Hope s Billym. Patřičnou dynamiku mají i divácké průhledy do jednotlivých kajut, kde se odehrávají kuriózní scénky: v jedné telefonuje věčně namazaný Whitney, v další se ukládá se svým psem do postele matka mladé Hope, kterou ztvárnila Veronika Forejtová, atd.
Nezapomenutelná je obnažovací taneční revue party námořníků, kteří tu a tam trochu neobratně ukázali pod ručníkem plavky. Invenčně je vymyšlen plavecký bazének, ve kterém rejdí Lukáš Vlček, jenž potěšil velmi nápaditým plaveckým stylem. Osazenstvo parníku přečká i falešný poplach v podobě srážky s ledovcem.
Jeviště i v sobotu opanoval Tomáš Savka v dobře napsané figurce gangstera Moonface, který sází jednu hlášku za druhou. Jenže jedna věc je dobře napsaná figura a druhá věc je, umět ji po všech stránkách sladit a vystihnout. To se Savkovi podařilo nejen příjemnou porcí rozličných alotrií, nýbrž i sledem hereckých gagů, výstižnými gesty, skvělým pohybem i suverénním zpěvem. Jeho Moonface byl spolehlivou roznětkou, tím, kdo posouvá děj kupředu, když už trochu klopýtal a svým nasazením se stal i v sobotu jasným tahounem představení. Proti jeho čtvrteční partnerce se Eva Zbrožková profilovala v sobotu méně důrazně.
Scénografie v počátku chytře využila hmoty exteriéru parníku, které později nahradily zdařilé vizuální injektáže do jejích kajut prostřednictvím otáčivého jeviště, které tak bylo variabilní a dynamické. Vrcholnou scénkou prvního dějství muzikálu je léčka gangstera Moonface (Savky) na lorda Oakleigha (Vlčka), během níž se do sebe zamilují Reno (Šnytová) se snoubencem Hope (Gabrišová). Půvabné sbližování, přerušené Savkovým záměrným přistižením in flagranti, má styl a pořádný drajv. První dějství muzikálu je zakončeno hromadnou stepovací scénou s titulní písní (Děj se co děj), včetně bizarního zvratu: falešní gangsteři (jejich identita je odhalena až později) jsou přijati kapitánem (Peter Svetlík) jako vítané zpestření znuděné společnosti parníku, toužící po celebritách a senzacích.
Falešní gangsteři jsou v druhém dějství přizváni k hostině. Bílé ubrousky umocňují parodickou situaci, kterou koření Savka lechtivou scénkou, jejíž obsah si lze jen domýšlet, protože se odehrává pod stolem. Zdařilá je satira náboženských manter, jejichž posun do role „církevních slangismů“ má rošťácké kouzlo a esprit. Náboženské průpovídky a běžná pastorská hantýrka získává v improvizované zpovědi jednotlivých pasažérů (po potáhnutí si z doutníku!) téměř hipísáckou obraznost a svobodu. Sugestivní je zpomalovací scéna, to když všechno praskne, falešní gangsteři jsou odhaleni a paradoxně teprve nyní, když se vyjeví, že to nejsou „celebrity, jsou vsazeni do vězení. Vězeňské dialogy Savky, Lišky a Živnůstky také patří k nejlepším okamžikům v celém muzikálu.
Na scéně se stále něco děje, námořníci válejí sudy, na nich pluje Erma. Závěrečná svatba, z níž jsou nakonec svatby tři, má saturninovskou rozmarnost a grotesknost se vším všudy.
Výborná Porterova hudba je v nastudování Jakuba Žídka a orchestru NDM neobyčejně šťavnatá, stylová a dobře zahraná. I podruhé poskytla všem na pódiu spolehlivou oporu. Uzavřená čísla jednotlivých písní, duetů a meziher jsou swingově a jazzově zabarvená, mají však i své harmonické i melodické postupy, které na sebe upozorní až opakovaným poslechem.
Je zajímavé, jaké protikladné síly někdy působí na jevišti a v hledišti. Jak se obě totožná představení mohou, díky odlišnému obsazení a jiné skladbě publika, lišit. V sobotu se podařilo zopakovat čtvrteční úspěch s o vlásek menší přesvědčivostí. Pilíři sobotního nastudování byli opět Martina Šnytová a Tomáš Savka. Tato dvojice prostě na jevišti panovala a kralovala, ač na talentované muzikálové herečce byla místy únava ze čtvrtku trochu znát. Velmi dynamickým hereckým rejstříkem a skvělým tahem se k nim přiřadil Lukáš Vlček, který měl vedle obou zmíněných herců nejvyváženější muzikálový projev, překvapil propracovaným vývojem postavy a potěšil skvělým zpěvem.
Z vedlejších rolí zapůsobil opět doyen Josef Novák-Wajda, který má dar přesvědčivého gesta a přirozenosti i na minimu časové dotace. Příjemné byly i výkony Lukáše Moravce, pánského a dámského kvarteta a velmi precizní taneční družiny a company. Někteří protagonisté zaujali více či méně jen v některých ohledech: Andrea Gabrišová hlasovou barvou a pěveckou jistotou, ale méně už svým hereckým projevem. Adam Živnůstka si roli zpočátku odtrpěl a uvolnil se později, jeho výkon však naštěstí gradoval a pěvecky představil velmi zodpovědný výkon.
Eva Zbrožková tentokrát charisma Ermy nezúročila, podobně byl na tom Whitney Marcela Školouta, jehož postava také utrpěla nesourodou dvojicí s Veronikou Forejtovou. Některé momenty jsou trochu navíc: chechtání faráře v počátku je spíše trapné než humorné. Všechno se ale může změnit a není důvod opíjet se lítostí, jak se zpívá v jedné z písní muzikálu.
Premiéra je vždy emotivně vyostřená a pro všechny účinkující velmi náročná. Je zřejmé, že nikdo neodvedl poloviční práci a všichni opět nechali na pódiu srdce i duši. Určitě bude dobré sledovat, jak se jednotlivé výkony budou vyvíjet v dalších představeních. Muzikál Děj se co děj slibuje mnoho zábavy a určitě si zaslouží vidět všechny možné alternace a obsazení.
Čtěte také: Recenze první premiéry muzikálu Děj se co děj
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.