Opavská Babička drsňačka je velmi vydařenou rodinnou komedií pro všechny generace

Adaptace pro jeviště je dílem Neala Fostera, hraje se v překladu Veroniky Volhejnové, scénu navrhl Michal Syrový, kostýmy jsou dílem Aleny Schäferové. Hudbu vybral Peter Gábor, který je zároveň režisérem inscenace. Autorem rapové písničky, která v představení zazní, je jeho syn Peter Gábor mladší. Dramaturgyní je Alice Olmová.

Velmi jednoduchý příběh o jedenáctiletém chlapci Benovi, který žije s rodiči posedlými společenským tancem a televizním pořadem Stardance. Ben nesnáší svoji babičku a návštěvy u ní. Děj hry se začne dramaticky rozvíjet v okamžiku, kdy Benova babička zaslechne telefonát Bena rodičům, ve kterém její vnuk žadoní, aby už k babičce nemusel, že je to strašná nuda a navíc musí jíst jídlo, ze kterého se mu zvedá žaludek.  Babička se rozhodně jednat. Výsledkem je napínavý děj protkaný řadou komických situací.

Režisér Gábor je proslulý svou láskou k technickým vymoženostem jevištní, světelné a zvukové techniky. V Babičce drsňačce funkčně využívá světelného parku i velkoplošné projekce, velmi důležitou roli hraje hudba. Herce vede k mírné groteskní nadsázce. Jednotlivé situace dovádí k pointám, celek jako takový člení do krátkých epizod převážně s humorným vyzněním. Umně však pracuje i s vážnější rovinou – nechybí dojemné okamžiky upozorňující na osamění starších lidí, když na ně jejich děti a vnuci nemyslí. V ději je i vedlejší linie nepochopení zájmu dítěte ze strany jeho rodičů.

Tereza Bartošová a Michal Stalmach jako rodiče. (Foto: Radovan Šťastný)

Do titulní role Benovy babičky režisér obsadil Hanu Vaňkovou, Bena hraje student druhého ročníku Janáčkovy konzervatoře Ostrava Jiří Hába. Benovy rodiče hrají Michal Stalmach a Tereza Bartošová. Majitele pojízdného stánku se sladkostmi a novinami Rádže ztělesňuje Kostas Zerdaloglu, který má ještě další herecké úkoly v postavě porotce taneční soutěže ve trojici s Jakubem Stránským a Martinem Valouchem. Oba dva jmenovaní také hrají další postavy: Stránský účinkuje v roli slídila Parkera a strážce v Toweru, Valouch hraje také policistu, učitele a doktora v nemocnici.

Daniel Volný má vděčnou roli moderátora televizní taneční soutěže Flavia a hraje dalšího policistu. Ivana Lebedová dostala roli britské královny, Kamila Srubková hraje vrchní sestru v nemocnici, Sabina Muchová se objevuje na jevišti jako učitelka, policistka, a všechny tři posledně jmenované dámy také na jevišti zpívají jako vokalistky v televizní soutěži.

Z inscenace Babička drsňačka. (Foto: Radovan Šťastný)

Všichni jmenovaní hrají s velkou chutí a velkým nasazením. Většina herců překvapuje svými pohybovými schopnostmi v taneční složce inscenace, ve které exceluje Tereza Bartošová. Velmi dobrý je také Jakub Stránský v roli slídila Parkera, rádoby hlídače zákonnosti, který ovšem svoji péči o potlačování kriminality notně přehání. Velmi elegantní je Ivana Lebedová coby královna.

Nicméně dominantní výkony odevzdávají Jiří Hába v roli Bena a hlavně Hana Vaňková jako babička. Jejich vzájemný duet v rapové písni s odpovídajícím pohybem probouzí potlesk na otevřené scéně, přičemž takových reakcí je v průběhu představení více.

Z inscenace Babička drsňačka. (Foto: Radovan Šťastný)

Jak již bylo řečeno, pojetí Babičky drsňačky vychází vstříc vkusu zejména pubertální mládeže, a to jak výběrem titulu samotného, tak důrazem na rytmickou hudbu známou ze zábavných televizních pořadů, využitím světelných a projekčních efektů i kostýmy jako takovými. Režisér pracuje i s tělesnými zvuky provázejícími zažívání a trávení, nechybí tedy ani krkání a prdění – to vše děti v hledišti pochopitelně vítají. Děje se tak v míře sice vrchovaté, ale až na jediný pšouk, který přichází při děkovačce, jsou tyto zvuky na místě.

Opavská Babička drsňačka je zdařilou inscenací pro mládež a zároveň dobrou ukázkou žánru rodinné komedie jako takové, neboť dohromady nabízí efektní a vkusnou zábavu, ale i patřičný důraz na vzájemnou lásku mezi všemi generacemi. Mladým lidem, kteří teprve hledají svůj vztah k divadlu, ukazuje, že návštěva divadelního představení může být velice dobrou zábavou. Svým vyzněním přispívá i ke snaze měnit svět k lepšímu – a to je přece hlavní poslání divadla.