Proč bychom se netěšili, když Slezské divadlo přivedlo na svět znamenitou inscenaci Prodané nevěsty?

Komická zpěvohra o třech dějstvích na libreto Karla Sabiny zazněla poprvé 30. května roku 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Následující léta Smetana podrobil operu četným revizím, přidal i nové árie, sbory, balety i recitativy. Dirigent Vojtěch Spurný se rozhodl představit operu v původním znění z roku 1866, které je stručnější a méně výpravné. Současně Spurný zohlednil Smetanovy přesné instrukce k tempům, jakož i skladatelovy předpisy, týkající se vokální složky, včetně dobově oblíbeného messa di voce a pěveckého portamenta. Také orchestrální složka doznala značných úprav v podobě důsledného non vibrata, které bylo v Smetanově době běžným standardem.

Už samotný příchod do Slezského divadla v Opavě byl v den premiéry netradiční a svým způsobem jedinečný. Ve foyeru divadla čekal na diváky sbor, který zazpíval dobové písně v krojích, návštěvníky vítali herci v kostýmech. Také samotné zahájení opery bylo originální: orchestřiště totiž bylo v neděli zatažené a před začátkem nebylo těžké zaslechnout sykavé otázky diváků, kdeže bude orchestr hrát. Posléze na scénu vstoupili herci Slezského divadla a spustil se archaický záznam předehry k opeře z reproduktorů, následně se odvinula opona, která ukázala v zadní části jeviště prázdné židle, na něž se uhnízdil orchestr.

Potom přišel Bedřich Smetana. Maskérky si daly opravdu záležet a udělaly z dirigenta Vojtěcha Spurného skutečně hodnověrnou imitaci, která silně připomínala malého, agilního skladatele. Spurný přišel s portrétem Smetany, který zavěsil na hřebíček, vzápětí pod něj přibyl ještě portrét tatíčka republiky, prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Orchestr byl od přední části jeviště oddělen zeleným plotem, na kterém před dirigentovým pozadím visela cedule s nápisem Pozor zlý pes!

Orchestr opavského divadla v Prodané nevěstě. (Foto: T. Ruta)

Předehra k opeře bohužel nevyzněla zcela přesvědčivě. Rytmická ostinata, která se v bryskním tempu přelévají z nástroje do nástroje, byla místy nepřesná a bez patřičné synchronizace. Výkon orchestru Slezského divadla v Opavě však postupně gradoval. Scéna Ondřeje Bartoše a Lubora Cukra je sice simplifikovaná, ale současně i chytrá: na pódiu si po většinu času vystačili pouze se dvěma bednami a dvěma maketami kostelů s podloubími. Jeden kostel byl červený, druhý modrý. Také kostýmy členů orchestru byly laděny do podobných barev, symbolika to nenásilná a přiléhavá. Ve druhém dějství Bartoš s Cukrem razantně šlápli na plyn a přidali do protilehlého rohu obraz Zdeňka Nejedlého, pod něhož o něco později přistál velký zarámovaný otazník.

Režie Lubora Cukra je dynamická jak v charakteristice jednotlivých postav, tak v inovacích, které dokázaly elegantně pobavit. V momentě, kdy Mařenka říká, kolik dívek je kromě ní na vdávání, vstaly některé členky orchestru. Vynikající byla imitace Zdeňka Nejedlého, či překvapení, které spočívalo pod maskou medvěda, kterou sundal Vašek.

Cukr pojal Prodanou nevěstu jako hravé dobrodružství, z něhož vytěžil řadu zábavných míst. Verze s mluvenými dialogy byla srozumitelná a nastavila osobitý rytmus celého představení, kterému ani pomalejší tempa a časově rozsáhlé první dějství neubíralo na tempu a dynamice.

Juraj Nociar, Dalibor Hrda a Jana Sibera. (Foto: T. Ruta)

Mařenku při premiéře ztvárnila sopranistka Jana Sibera, která se může excelentním pěveckým výkonem plným právem zařadit k nejlepším představitelkám této role. Její srozumitelná artikulace a stříbřitá hlasová barva se snoubí se spolehlivou technikou a výrazem, který je temperamentní, sebevědomý a hravý. Její pohyb po scéně, to byla manifestace radosti, svůdného ženského půvabu a vitality. Sibera má dar přirozenosti, který je v českém kontextu dosti unikátní.

Jeník Juraje Nociara byl rovněž šťastnou volbou. Jeho barevně plný tenor byl jistý v celém hlasovém spektru, po herecké stránce Nociarův projev plně odpovídal zvolené operetní náladě, byl bezstarostný i jinde dostatečně důrazný. Kecal Jiřího Přibyla byl podle očekávání jednou z nejzábavnějších postav opery. Jeho spíše světlejší bas zvládl všechny repetitivně náročná úskalí partu, byl patřičně prohnaný, vychytralý, ale dokázal předvést i širší herecký rejstřík v náznaku své podřízenosti v manželství. Rád bych rovněž upozornil na vynikající pohybové ztvárnění jeho postavy.

Vít Šantora jako Vašek. (Foto: Tomáš Ruta)

Vašek Víta Šantory byl pojat klasickým způsobem jako prostý kluk, který po scéně tahá dřevěného koníčka. Tohle triviální, možná zbytečně křiklavé gesto, naštěstí mladý tenorista dokázal vyvážit výborným pěveckým i hereckým výkonem a projevil se jako značný komediální talent. Nejzdařilejší mužskou postavu v nedělní inscenaci vytvořil Václav Morys. Jeho imitace Zdeňka Nejedlého a mistrovská evokace typických vlastností cirkusového principála byla dokonalou ukázkou hereckého umění a perfektně sladěné pěvecké interpretace. Morys si svou roli doslova vychutnal a byl naprosto excelentní, rozšafný i rozpustilý.

Zdařilé výkony představili též Esmeralda Terezy Kavecké, Háta Lucie Hilscherové a Mícha Dalibora Hrdy, stejně jako Krušina Alexandra Vovka a Ludmila Kataríny Jordy. Hudebních vrcholem byl společný hlasový kvintet, který si přišel dopředu oddirigovat Spurný-Smetana, jenž vyvolal bouřlivý, dlouhý aplaus diváků.

V popředí Tereza Kavecká a Václav Morys. (Foto: T. Ruta)

Choreografie Martina Tomsy ukázala své přednosti v promyšleném pohybu, zajímavých tanečních sestavách a akrobatických prvcích, které byly adekvátní a přiléhavé. Tradičně silný sbor opavského divadla pod vedením Kremeny Pešakové opět nezklamal a potvrdil, že sborová tradice obou moravskoslezských hudebních divadel je v současnosti na špičkové úrovni. Orchestr pod vedením Vojtěcha Spurného se z počátečních trampot vymotal a potěšil souměrnou dynamikou, lehkostí a svěžestí, která umožnila výbornou srozumitelnost zpěvu. Nádherné výkony obstaral v prvním dějství především sólový klarinet, příjemnou intonací potěšily i lesní rohy a smyčce, z nichž tentokrát nádherně vyzněla violoncella.

Nová inscenace Smetanovy Prodané nevěsty v Opavě je trefou do černého. Dokazuje, že i v tisíckrát omílaném námětu se dá nalézt něco nového. Přesvědčuje, že sloučením tradice s inovací může za určitých okolností vzniknout nová platforma, která je životaschopná, progresivní a přitom nepostrádá cit a respekt. Navíc se organizačnímu týmu podařilo propojením všech divadelních složek a akcentací humoru, nadsázky a gagů vytvořit inscenaci, které se nemusí obávat všechny věkové kategorie diváků. Proč bychom se tedy z tak podařené inscenace Prodané nevěsty ve Slezském divadle v Opavě netěšili?