S pokorou přijímám vše, co život nabízí, říká tenorista Rudolf Medňanský před premiérou opavské Prodané nevěsty

Jako spolužáka z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě si tě pamatuji jako za každé situace usměvavého kluka. Kde bereš svou trvalou dobrou náladu a pozitivitu?

Snažím se vždy zachovávat optimistickou náladu, protože věřím, že když se k sobě lidi chovají hezky, usmívají se na sebe a tuto pozitivní energii dále předávají, tak je na světě hned o trochu veseleji. Mezi lidmi je už tak spousta stresu a nervozity, tak proč si ještě zhoršovat náladu zbytečnou negací? Zdrojem dobré nálady je mi například setkávání s přáteli, ale úsměv na tváři mi dokážou vykouzlit i takové maličkosti jako je slunečný den nebo procházka v přírodě.

Vzpomínáš i na svoje studia zpěvu na konzervatoři s úsměvem? Zopakoval by sis tu éru?

Na svá středoškolská léta vzpomínám – asi jako každý – jako na léta plná bezstarostnosti mládí, velkých ideálů, ale také budování pevných přátelství. I když bych z dnešního pohledu udělal některé věci jiným způsobem, tak ničeho nelituji, a věřím, že vše je tak, jak má být. Snažím se žít teď a tady a s pokorou přijímám vše, co mi život nabízí.

Vím, že jsi úspěšně vystudoval operní zpěv i na Fakultě umění. Jak cenná to byla zkušenost a kteří pedagogové ti nejvíc dali?

Studium na Katedře sólového zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity bylo pro můj profesní život zcela zásadní. Hlavně pod vedením paní profesorky Zlatice Chiwangy jsem měl možnost rozvíjet své pěvecké dovednosti především po technické stránce. V kombinaci s příležitostmi, které mi poskytla fakulta v rámci operního studia, jsem získával zkušenosti, ze kterých čerpám do dnešního dne. Operní zpěv je nejen běh na dlouhou trať, ale i celoživotní sebepoznávání, učení se a získávání zkušeností.

Posledních několik let jsi na divadle více vidět. Tvé nastudované postavy jsou charismatické, zaujal jsi jako Komár/Rechtor v Janáčkově Bystroušce, ale i v jiných rolích. Jsi od přírody komický typ?

Dvojrole Komára/Rechtora je mi velmi blízká také proto, že jsem ji nastudoval již v rámci výše zmíněného operního studia na vysoké škole. I na relativně malém prostoru je však v rámci těchto postav vyobrazeno mnoho charakterových rysů, čímž je tato role velmi pestrá. Pohyb na baletních špičkách v roli komára v rámci opavského nastudování pro mě sice ze začátku byl velmi tvrdý oříšek, ale snad se mi ho podařilo alespoň z části rozlousknout. Komické role jsou sice svou pozitivitou blízké mému charakteru, ale zároveň bývají velice choulostivé, neboť mezi komičností a podbízivostí je velmi tenká hranice. A to bohužel člověk ne vždy zcela rozezná. Musím se však přiznat, že například roli čistokrevného „záporáka“ Spoletty v Pucciniho Tosce jsem si ke svému vlastnímu překvapení také velmi užil a rád na ni vzpomínám.

Na Facebooku často sdílíš obrázky domácích mazlíčků. Máš doma taky nějaké?

Od dětství jsem spjat s přírodou a jsem velkým milovníkem zvířat. Domácí mazlíčci vždy byli součástí mého života. Při svém současném pracovním vytížení bych si však vlastní zvíře dovolit nemohl, protože vím, že takové rozhodnutí s sebou kromě nesmírného množství lásky nese i obrovskou zodpovědnost. Pejsků si dost užiju buď u otce nebo mezi nejlepšími přáteli.

Slezské divadlo v Opavě uvádí opět národní klasiku – Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany. Prototyp české komické opery z vesnického prostředí, čteme o ní v literatuře. Platí tahle charakteristika? Je stále čemu se smát? 

Vždycky je čemu se smát! (úsměv). Koneckonců Češi jsou mistry v dělání si legrace ze všeho – včetně sebe samých. A neutuchající zájem o Prodanou nevěstu s jejím leckdy dost kritickým pohledem na českou společnost je toho myslím jasným důkazem.

Smetana v Prodané nevěstě pod pláštíkem smíchu naznačil realitu: předjednaná svatba, intriky, výsměch člověku s postižením, obecní dohazovač. Jak blízko je od komedie k tragédii, kdyby věci nabraly jiný konec, že?

Myslím, že život je přesně takový. Někdy vypadá situace komicky, a přitom se řeší závažné téma, ale jindy naopak ze zjevně těžkých situací vznikají situace komické. Na Prodané nevěstě se mi líbí právě to, jakým způsobem si v ní Smetana se Sabinou hrají s „češstvím“ a podle mého názoru i všechny tebou výše vyjmenované motivy do naší charakteristiky patří. Je však dobré dívat se na okolní svět i na sebe sama s úsměvem, s tím se žije mnohem lépe. A to se oběma autorům povedlo.

S první verzí Prodané nevěsty nebyl skladatel vůbec spokojen. Definitivní tvar dostala opera až za čtyři roky, během kterých prokomponoval mluvené dialogy, rozdělil původní dvě dějství do tří a přidal sbory, tance a árie. Proč se podle tebe opavské nastudování vrací k původní verzi, kterou Smetana sám odmítl?

Prvotní podoba Prodané nevěsty byla v mnohém ještě lidovější, než ji známe dnes, měla téměř až operetní charakter. Původní nastudování s mluvenými recitativy a originálními tempy dle mého názoru dává více vyniknout libretu a s ním i psychologickým aspektům a plastičnosti jednotlivých postav. Pokud jsem správně čerpal z různých pramenů, nikdy svůj původní záměr neodmítl, pouze jej upravoval podle požadavků, které vznikaly v souvislosti s tím, kde se dílo mělo uvádět. Asi nejzásadnějšími změnami bylo přidání tanců, které vzniklo s možností uvést toto dílo v Paříži, a prokomponování recitativů, které zase bylo úpravou pro uvádění v Petrohradě. Není divu, že sám skladatel sáhl k těmto úpravám, protože v době vzniku Prodané nevěsty byl velmi nešťastný, že o jeho opery není zájem v zahraničí, a proto se snažil, aby se tak stalo. Domnívám se, že je zajímavé vidět toto možná nejznámější Smetanovo dílo v jeho původní lidové podobě, kterou autor tomuto opusu už na začátku vtiskl.

Jednou z postav, která vyvolávala veselí, je Vašek. Ten se má chovat jako srdečný, nekomplikovaný chasník s vadou řeči. Bude takový tvůj Vašek? Jak jsi vlastně jeho povahu pochopil?

Principiálně povaha Vaška zůstává samozřejmě stejná – je bezelstný, přátelský a bez charakteristického koktání by to snad ani nešlo. Ale v opavském nastudování se více soustředíme i na Vaška coby poslušného syna ve vleku ochranářské, leč mírně despotické matky, která do značné míry může za jeho naivitu, submisi, a nakonec snad i za ony vady řeči. Na druhou stranu je zajímavé, jak se charakter postavy vyvíjí v průběhu celé opery. Jeho rozměr sahá od čistého chlapce, který bez své matky ještě neudělal ani krok, přes zjištění, že na světě jsou i jiné ženy, až k řekněme prvnímu sexuálnímu uvědomění – to všechno jsou velmi odlišné polohy. Myslím, že Vaškova barvitost je právě v tomto ohledu velmi zajímavá. Za jeden den – ve kterém se příběh odehrává – projde opravdu velkou změnou.

Jak se ti zpívá ono známé Vaškovo koktání?  

Po technické stránce je koktavý zpěv samozřejmě dost specifický. Ale musím říci, že jsem k partu Vaška měl vždy hodně blízko, obě jeho árie jsem měl možnost si zazpívat mimo jiné i v rámci projektu operního studia Fakulty umění „Prodaná Rusalka“. Opavské nastudování je však zajímavé právě mluvenými recitativy, které nejsou vázány přesným notovým a rytmickým zápisem, takže mi dávají více prostoru pro osobitou interpretaci.

Připravujete tradiční inscenaci, nebo můžeme očekávat nějaké zásadnější posuny v režijním pojetí Lubora Cukra, dějové naraci a typologii postav?

Do režie představení se promítá 100. výročí vzniku Československé republiky. Základním stavebním kamenem je klasická inscenace, která by mohla cestovat časem. Opavské představení je navíc obohaceno o několik němých postav spjatých buď s historií Slezského divadla v Opavě, Československa nebo s operou samotnou. Ale více už neprozradím, přijďte se podívat.

Kdybys měl sestavit svůj osobní žebříček Smetanových oper, na kterém místě bude figurovat Prodaná nevěsta?

K Prodané nevěstě mám ze všech Smetanových oper nejvřelejší vztah. I když leckteré melodie v průběhu let téměř zlidověly, hudba této opery je díky Smetanově kompozici natolik bohatá, že u mě zůstane ještě nějakou dobu v popředí Smetanovy tvorby. Nejprůkaznější zárukou kvality tohoto díla je však pro mě neutuchající zájem nejen českého publika, ale i věrnost, se kterou se diváci na představení vždy vracejí.