Dirigent Václav Luks před Svatováclavským festivalem: Klíčem k přesvědčivé interpretaci je víra v umění tvůrce

Pane dirigente, Svatováclavský hudební festival navštěvujete pravidelně už od jeho počátků. Kromě toho, že se jeho dramaturgie potkává s vaším zaměřením, mám pocit, že existuje i nějaká neviditelná nit mezi vámi a tímto svátkem duchovní hudby, je to tak?

Ano, od roku 2007 jsme nevynechali jediný ročník a řekl bych, že s Igorem Františákem a jeho festivalem jsme spjati podobným příběhem. Collegium 1704 stejně jako Svatováclavský hudební festival vyrostlo na zelené louce, z nadšení a idealismu. Řekl bych, že společné sdílení těchto ideálů je onou neviditelnou nití, která nás spojuje.

Kdo je iniciátorem letošního dramaturgicky semknutého koncertu Zahrada barokních vzdechů a jak bude večer koncipován?

Společně s Magdalenou jsme vytvořili program, který není pouhým řazením krásných árií bez kontextu, ale snažili jsme se zprostředkovat dramatické příběhy ženských hrdinek v samostatných uzavřených scénách. Program je sestavený z italských barokních kantát, které jsou svojí formou jakési miniopery ideálním žánrem pro náš záměr. Pro Magdalenu takový program nabízí výzvu ztvárnit psychologicky velmi různorodé postavy – od pastorální Angeliky v Leově kantátě přes tragické osudy Armidy, Ariadny nebo nešťastné nymfy Ero až po dramatickou scénu vražedkyně vlastních dětí Atalie. Geograficky neopouštíme Itálii, ale pohybujeme se ve stylově velmi různorodém prostředí mezi Neapolí, Římem a Benátkami.

Vaše koncertní spolupráce s Magdalenou Koženou povede k nahrání CD. Je to ideální postup, nejdříve si všechny skladby pořádně obehrát a až poté přistoupit k nahrávání? 

Pro nahrávku je samozřejmě ideální, pokud máme příležitost nechat program projít nejdříve ohněm koncertních provedení a pak ho natočit. Během koncertních provedení program „uzraje“ a zkušenost z kontaktu s publikem se jistě odrazí i na nahrávce. Je ovšem pravdou, že v poslední době se stále častěji prosazuje praxe pořídit nahrávku a s tou pak vyrazit na turné, které slouží současně jako promo již existující nahrávky. Osobně však považuji první variantu za smysluplnější.

Collegium 1704 se specializuje na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Jak lze této praxe vlastně dosáhnout, když nahrávky z té doby neexistují? Vycházela dobová praxe opravdu z traktátů a hudebních metodik?

Dobová praxe jistě nevycházela v prvé řadě z traktátů a učených knih. Dobová literatura spíše retrospektivně popisuje živou praxi, hodnotí ji a objasňuje estetická kritéria, kterým je důležité porozumět, pokud chceme rozumět a být schopni tlumočit umění minulosti. Je jisté, že tištěné prameny byly důležitým zdrojem informací pro hudebníky té které doby. Nicméně rozhodující byla živá praxe, která je v těchto pramenech často velmi podrobně popisována.  Nám mohou tyto prameny sloužit jako důležitý zdroj informací a inspirace. To, že se nikdy zcela přesně nedozvíme, jak hudba minulosti zněla, je jisté. Navíc i v minulosti existovalo mnoho různých interpretací stejné hudby, jejíž podoba se proměňovala v souvislosti s osobním vkusem interpretů, místem a účelem provedení a řadou dalších okolností. Je však nesporné, že poznání dobových pramenů nám pomáhá porozumět umění minulosti a tlumočit jeho krásu dnešnímu publiku.

Hráči orchestru Collegium 1704 používají výlučně historické nástroje, nebo také nově vyrobené instrumenty, které splňují stejné konstrukční parametry?

Používáme originály historických nástrojů stejně jako jejich kopie. U některých dechových nástrojů, nebo například u cembala použití originálů v rámci běžného koncertu v podstatě nepřichází v úvahu. Tyto nástroje najdeme v muzeu, ale v koncertním provozu se používají zpravidla jejich kopie.

Kritika vás často chválí za to, že dokážete sdělit obsah toho, co interpretujete. Přitom je pověstný váš smysl pro detail i pro vystižení atmosféry díla. Jak se na provedení připravujete?

Pro mě je nejdůležitějším východiskem při studiu jakékoliv hudby důvěra a úcta ke skladateli. Nemám rád hierarchizaci v hudbě, kdy na nejvyšších stupních stojí jména jako Bach nebo Mozart a pak následuje ten „zbytek“. Existují samozřejmě rozdíly v kvalitě hudby, ale když už se rozhodnu nějakou hudbou zabývat, snažím se jí věnovat stejnou péči jako vrcholným dílům Bachovým. Myslím, že ona víra v umění tvůrce je klíčem k přesvědčivé interpretaci.

Co vás na provozování staré hudby naplňuje? Člověk, neznalý rozmanitostí a zákoutí staré hudby, by si řekl, že musí být únavné dirigovat stále „jen“ barokní či klasicistní hudbu…

Zabýváme se hudbou zhruba od poloviny 16. století do poloviny 19. století. V centru mého zájmu je samozřejmě baroko a klasicismus. Hudbě pozdní renesance či raného romantismu se věnujeme pouze příležitostně, ale i tak se dá říct, že náš repertoár pokrývá téměř 300 let dějin hudby. Běžný symfonický orchestr se zpravidla zabývá převážně hudbou od Beethovena po řekněme Stravinského – tedy nějakých 200 let dějin hudby. Navíc tradiční repertoár je poměrně omezený. Zeptal jste se však někdy dirigenta symfonického orchestru, jestli pro něj není únavné dirigovat takto omezený repertoár?

Nezeptal, ale mnohokrát mne to už napadlo také… Magdalena Kožená se angažuje také v projektu ZUŠ Open, který se snaží přiblížit základní umělecké školy širší veřejnosti. Jak se na tyto aktivity díváte? Neuvažujete o něčem podobném?

Je obdivuhodné, že Magdalena nachází sílu a čas věnovat se aktivitám jako je ZUŠ Open. Podobné projekty považuji za velmi prospěšné a o vzdělávacích projektech pro mladé hudebníky jsme také v Collegiu 1704 začali uvažovat. Uvidíme, jak se nám podaří naše úvahy přetavit v realitu…

V oblasti historicky poučené interpretace je váš soubor považován za naprostou českou, ale i evropskou špičku. Máte vy osobně nějaké vzory a učitele? Soubory, které jsou pro vás bernou mincí a jež vás inspirovaly k současné úrovni?

Důležitých hudebních inspirací jsem potkal celou řadu a kupodivu nejen z oblasti staré hudby. V mých hudebních počátcích byl pro mě důležitou autoritou flétnista, dirigent a muzikolog Milan Munclinger, později mě nadchl dnes již neexistující soubor Musica Antiqua Köln a velmi obdivuji dirigenta Carlose Kleibera nebo pianisty Arthura Schnabela a Dinu Lipatti.