Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Kapela Felix Teleke: Trochu punku v sobě máme, i když denně svádí boj s šedí běžného života

Kapela Felix Teleke: Trochu punku v sobě máme, i když denně svádí boj s šedí běžného života

17.8.2018 07:15 Hudba

Felix Teleke není jen postava z populární filmové komedie Tajemství hradu v Karpatech. Pod stejným jménem totiž vystupuje ostravská punkrocková kapela, jež má na svém kontě zdařilý debut, kde se mimo jiné zpívá: „Se svým všedním životem začínám být spokojen… Někdy to vyjde tak, že i celý den.“  Nejen o tom jsme si povídali s dobře naladěným Jaroslavem „Jarzekem“ Ohlídalem. Kytarista a zpěvák této formace také prozradil, že kapela nežije jen aktuálním počinem, ale myslí i na budoucnost.

Zvětšit obrázek

Ostraská kapela Felix Teleke.
Foto: archiv

Za jakých okolností kapela Felix Teleke vznikla a proč jste se nakonec uchýlili k punkrockové muzice?

Felix vznikl před pár lety a vlastně strašně přirozeně… Až se sami divíme, že se to nestalo už mnohem dříve.

Zkus vysvětlit…

My jsme se už v minulosti potkávali v různých kapelách a projektech, hráli různé styly, většinou spíše tvrdší, ale postupně jsme se všichni dopracovali ke zjištění, že chceme hrát hudbu, která bude bavit primárně lidi, nikoliv jen spřátelené muzikanty nebo hudební kritiky. Já pro ni často používám spojení „hezká česká písnička“. (smích)… Takže jsme si uvědomili, že chceme dělat jednodušší písničky s českými texty, které lidi baví a které je osloví.

A jestli je to punkrock, to já popravdě ani nevím. Nevyrostli jsme na punku, tedy částečně ano, ale určitě ne jen na něm. Takže těch vlivů tam bude více. Ale hrajeme melodickou a energickou kytarovou muziku a punkrocku je to asi nejblíže. Každopádně každý si může udělat obrázek sám při poslechu.

To je samozřejmě pravda. Už právě s ohledem na vaše předchozí hudební angažmá a taky vzhledem k tomu, že nejste žádní vyjukaní mladíci, se dá očekávat, že neprahnete po slávě, statisících prodaných alb a podobně. V čem tedy vidíte smysl vašeho hudebního snažení? 

Právě naopak, zrovna jsme začali prahnout! (smích)

Opravdu?

Ale vážně, zatím máme samé pozitivní ohlasy, takže si troufáme věřit, že ty písničky si zaslouží, aby je bylo aspoň trošku slyšet. Statisíce prodaných alb asi nebudou, ale to beztak naposledy zvládly Holky z naší školky. (smích) Na Óčko nebo do komerčních rádií se asi taky úplně nehodíme, takže na ty megahvězdy to zatím nebude… Ale rádi si zahrajeme na nějakých větších akcích, což se mimochodem začíná dařit, a ke spokojenosti nám stačí, když se baví dobře posluchači i my. A uvidíme, co přinese čas.

V závěru loňského roku jste vydali debutové album. S jakým záměrem jste desku nahráli? Máte pocit, že jste svůj cíl splnili?

Album jsme vydali nejen proto, abychom, jak už to tak bývá, udělali radost fanouškům i sobě, ale taky abychom ukázali světu, co se od nás dá čekat. Z tohohle pohledu si myslím, že cédéčko zafungovalo výborně – posluchačům se líbí a pořadatelům a lidem z médií pomáhá si nás zařadit, zhodnotit a rozhodnout se, jestli má smysl s námi něco podnikat. Na druhé straně skladby na albu i album samotné vznikaly docela dlouho, takže my už teď děláme na nových písničkách a myslím, že brzy vypustíme ven něco čerstvého.

Jelikož ve vašich písních najdeme výrazné punkové elementy, nabízí se otázka, jak konkrétně se punk odráží ve vašich životech?

Jak už jsem říkal, určitě nejsme žádní pravověrní pankáči. Já osobně mám z punkrocku nejraději německou skupinu Die Ärzte, všichni si rádi poslechneme třeba Green Day… Tyhle kapely jsou nám bližší než ten klasický sedmdesátkový punk. A podobně je to i s našimi běžnými životy, řekl bych. Ale obecně trošku punku v sobě určitě máme, i když musí denně svádět boj s šedí běžného života.

A nemůže chybět ještě jedna podobná otázka na dané téma. Jak vnímáš heslo: „Punk´s not dead“?

Jak říká Honza Haubert (zpěvák Visacího zámku – pozn. redakce), punk´s not dead, vy volové! (smích)

Myslíš si, že se něčím od jiných českých punkrockových kapel odlišujete?

Jestli se v něčem lišíme, tak jsou to určitě texty. Hudebně všichni vstřebáváme spoustu vlivů a myslím si, že i to je v naší hudbě trošku znát a je možné, že do budoucna se to projeví ještě více. Rozhodně chceme dělat hudbu tak, aby lidi poznali, že poslouchají Felixe… Takže doufám, že jsme jiní a budeme ještě více. (smích)

Jak jsme se shodli, vaše tvorba sice inklinuje k odlehčenému punku, nicméně v textech najdeme chytrá a trefná slovní spojení, která stojí za zapamatování… Uveďme například: „Ptala se, co je to, když to není láska, já jsem řek´: Ty už to nějak vymyslíš…“ Co konkrétně jste tímto sdělením chtěli říci? Je tento text ovlivněn nějakou skutečnost událostí? 

Tak v první řadě děkujeme. Skoro všechny naše texty jsou ovlivněné skutečnými událostmi. Z původního prožitku nebo situace se ale snažím utvořit příběh, který je do určité míry univerzální nebo má třeba více významů, a každý si v něm může najít něco svého. Takže nebudu prozrazovat úplně přesně, ale tenhle úryvek je z písničky Párek v rohlíku, která je celá o deziluzi a rezignaci ve vztahu.

Další povedený slovní obrat zní: „Život je rozdíl mezi chci to a mám to.“ Lze tento úryvek chápat i jako narážku na to, že spousta lidí tvrdí, že něco chtějí, ale nic pro to neudělají? 

Tak zrovna tenhle úryvek má dvě roviny. První jsi vystihnul správně – je to o akci, která může být extrémní, ale vede k vysněnému cíli. Na druhé straně je to taky o tom, jak člověk může v honbě za tím svým štěstím – ať už ho vidí v penězích, věcech nebo třeba zážitcích – zapomenout v životě na něco podstatného. A pak ten obrat vystihuje spíše naprosté selhání a špatnou cestu.

Zmíněný text pochází z jedné z nejvýraznějších písní na albu, a to Tengo algo en mi ano, přičemž v tomto songu kombinujete češtinu se španělskými výrazy. Co vás k tomu vedlo a jaký poznatek by si měl posluchač z tohoto songu vzít?  

Poznatek je jasný – má milá, nikdy si neber mexického pašeráka drog. (smích) Ne, vážně, je to příběh o blbé lásce k blbému klukovi, která blbě dopadne. Což je věčné téma, takže žádné konkrétní ponaučení tady asi neplyne. (smích) Ale ten text mám rád, jsem rád, že jsi ho vypíchnul.

Nelze přeslechnout ani fakt, že místy je výrazným inspiračním zdrojem kapela Vypsaná fiXa, mimo jiné v songu Je třeba zabít badboye… Je tato podobnost čistě náhodná, nebo tímto chcete vyjádřit určitou poctu této skupině?

Fixu máme rádi, je to fajn kapela s příjemnou hudbou a skvělými texty. Myslím si, že ta podobnost bude daná spíše tou textovou stránkou, hudebně zas tak moc ne. Ale je pravda, že na dvou, třech místech na albu se výraz zpěvu docela podobá Márdimu. Takže podobnost čistě náhodná, ale srovnání s Fixou nás rozhodně neuráží!

K písni Párek v rohlíku jste také natočili videoklip, kde mimo jiné vystupuje modelka Michaela Křížková. Co konkrétně jste tímto klipem chtěli sdělit? 

Myslím, že to tu už zaznělo – Párek v rohlíku je o vztahu, který už nefunguje. A já myslím, že zrovna tohle se nám s Míšou podařilo ukázat docela dobře.

Jaké jsou vaše plány pro nejbližší budoucnost?

Nejbližší plánovanou akcí je koncert 21. září v Ostravě-Porubě v klubu Chlív. A potom se pořádně pustíme do práce na rozdělaných písničkách, ať máme příští rok z čeho vybírat na festivaly. Ale určitě se do té doby ještě objevíme na nějakých klubových akcích. A na závěr ještě prozradím jedno malé tajemství – už děláme na dalším klipu, tentokrát na úplně novou písničku, takže doufám, že všechno dobře dopadne a brzy ho budeme moct vypustit do světa.

 

 

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.