Nový Protimluv: Obrazy Václava Buchtelíka, rozhovor s Markem Pokorným i „ostatková“ úvaha Radka Jursy

Hlavní kapitola nového Protimluvu je věnována sídlištím. „Panelová Nevěsto, až si mne vezmeš, budu ti říkat něžně,“ začíná báseň Martina Šenkypla, která je součástí literárního okénka sídlištního tématu. A mezi paneláky leccos zažije i básník Oskar Mainx: „Za rok tu půjdu / znova. / Odměřovat kroky. / Po sněhu mezi panelákama. // Kurva! / Fiknout si tak / fiknout si tak / po vráně kuličku!“

Bolestně jímavá je i povídka Ivo Kalety, která se vrací do časů výstavby osmého porubského obvodu: „Z vodní hladiny vyrůstaly stěny panelů a dalšího stavebního materiálu jako přízračné město plné tajemných meandrů a zákoutí, bran, zježených trsů oceli a komínů z navršených skruží.“ Literární vstupy jsou však jen jakousi třešničkou na dortu k zásadní stati památkáře a historika umění Martina Strakoše s názvem Sídliště dnes. „Je dobré vědět, co byla, jsou a mohou být sídliště zač,“ stojí na samém konci Strakošova textu. „Prostředí sídliště se potřebuje zbavit klišé a mýtů. Ne všechny paneláky jsou tristní,“ doplňuje Strakoše architekta Eva Špačková ve stati Barevná sídliště.

Co ale zůstane po panelových sídlištích, až lidskou civilizaci zničí nějaká apokalyptická událost? Ruiny železobetonu, tak jako v postapokalyptické zahradě v městské galerii PLATO, nad kterou se pozastavuje šéfredaktor Protimluvu Jiří Macháček. „Celková instalace je pak umocněna, když pohlédneme skrze obrovská okna galerie ven na bývalá, rostlinami, plísní a jinými věcmi zarůstající jatka,“ nahlédl Macháček i do reálných ruin za okny galerie, neboť Ostrava už nyní na mnoha místech připomíná onu postapokalyptickou zahradu. Stačí se podívat třeba do Hrušova, což je obvod jakoby téměř zcela sežehlý výbuchem vodíkové či jiné pumy.

Redaktorka Natálie Flajžíková se v rozhovoru s ředitelem PLATO Markem Pokorným zeptá i na hranice financování soudobého umění z veřejných peněz. „Jako člověk, který podpoře současného umění dlouhodobě věnoval a věnuje nejen vlastní síly, ale často i vlastní peníze, to vše ve zbytcích volného času, jsem na takovou zavádějící diskusi poměrně háklivý,“ odpoví Marek Pokorný a smutně dodá, že současné umění je v Ostravě stále podporováno „pod laťkou přiměřeného financování“.

A protože Protimluv je především literárním časopisem, je třeba upozornit na stěžejní beletristické příspěvky. K těm určitě patří esej Radovana Jursy s názvem Dárci a příjemci. Chirurg a zároveň básník Jursa totiž vidí tam, kam běžný člověk nedohlédne. Při transplantacích orgánů se dotýká smrti i nového života, což ho vede k originální úvaze, že dárcovské lidské orgány jsou něčím jako novodobými ostatky svatých: „Beru do dlaně dětskou ledvinu, je dokonalá. Stála na křižovatce, ale půjde dál. Další noc, ve které jsme propašovali kousek života za zády smrti.“

Obrazová příloha Protimluvu patří Václavu Buchtelíkovi. I jeho dílo stojí na hranici života a smrti, i on se prochází apokalyptickou zahradou. „Přes značnou skepsi jsou jeho práce prodchnuty vírou v malbu, rukodělnost, osobní fakturu autora i budoucnost malířského počínání,“ přemítá o Buchtelíkovi malíř Daniel Balabán.

Dalším literárním objevem je osmadvacetiletý básník Petr Ligocký, jehož poezie uzavírá letní číslo Protimluvu. I jeho verše zapadají do chmurné apokalyptické nálady, kterou je nové vydání revue napřímo zasaženo. Číslo utkané se žhavých slunečních paprsků i z bouřkových mraků, a to vše na hraně apokalypsy.

PETR LIGOCKÝ
HOROSKOP NA NOVÉ STOLETÍ

Toto století je jako stvořené pro další genocidu
už dost bylo vzájemného pošťuchování
dlouho jste odpočívali a nyní je nutné se výrazněji projevit
využijte situace a všudypřítomné lidské nenávisti
a nebojte se vyvolat globální konflikt
přinese vám to určitě spousty zisků
v oblasti boje se snažte být inovativní
vyzkoušejte nové typy zbraní
oběti váš výběr zcela jistě ocení
jakkoliv však práce šlechtí
nezapomeňte i odpočívat
jako inspiraci doporučujeme
návštěvu divadla či kina