MAČ 2018: Diskuse o Erdoganovi, bratři Hruškové na jednom pódiu, hromada koksu i slezské slunko

Hlavními hosty největšího letního středoevropského literárního festivalu MAČ 2018 jsou letos turečtí spisovatelé. Dotek tureckého jazyka s uchem ostravského diváka v divadelním sále Staré arény byl ovšem první den festivalu nezvyklým zážitkem. Nevím jak ostatní, ale autor tohoto textu byl napřed schopen vnímat jen melodii turečtiny, kdy mu jednotlivá slova splývala s jakýmsi exotickým nápěvem. Časem si ale české ucho přivyklo i na tuhle řeč z turkické jazykové větve (k té patří třeba ještě kazaština či turkmenština) a v orientální zvukomalbě hledalo záchytné body. Na poslech je to krásný jazyk, hlavně při čtení poezie, která má v zemi obrovskou tradici. „Každý pátý Turek píše nebo se alespoň pokoušel psát básně,“ dušoval se při návštěvě Ostravy turecký básník Gökçenur Çenge.

Turecký básník Gökçenur Çenge. (Foto: Ivan Mottýl)

Prvním tureckým spisovatelem, který přijel v rámci festivalu MAČ 2018 do Ostravy, byl Tuna Kiremitçi. Ve Staré aréně četl efektní ukázku z románu Uçan Halıların Ayrodinamik Sorunları (Aerodynamické problémy létajících koberců), což je dílo psané s patřičnou dávkou černého humoru, které ale pojednává i o jednom velkém traumatu tureckých spisovatelů. Až na nositele Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka se jim totiž nedaří proniknout na Západ, tedy do kontextu západoevropské literatury. A zmiňovaný román si bere na paškál právě tuto úpěnlivou snahu tureckých autorů, která se dosti často mění jen v „házení hrachu na stěnu“ .

„Bütün insanlar hür, haysiyet ve haklar bakımından eşit doğarlar,“ říká se ve Všeobecné deklaraci lidských práv v tureckém překladu. Český převod stejné věty zní takto: „Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv.“ V současném Turecku to úplně neplatí, což vyplývalo i z dlouhých diskusí s tureckými autory, které následovaly po autorských čteních. Tuna Kiremitçi třeba vyjádřil obavu, že prezident Erdogan zavleče zemi do občanské války s Kurdy, která se bude podobat „balkánskému peklu“ na území Jugoslávie z počátku devadesátých let. A zároveň vyčetl členským státům Evropské unie, že tak dlouho bránily vstupu Turecka do společného soustátí, až se proevropští Turci naštvali a upnuli se k nacionalistickému autokratickému vůdci, k dnešnímu prezidentu Erdoganovi.

Turecký básník Tuna Kiremitçi. (Foto: Ivan Mottýl)

Ve Staré aréně vystoupili v prvním týdnu festivalu i neturečtí autoři, kteří ale Turecku vášnivě propadli. K těm patřil i mistr polské literární reportáže a dlouholetý přispěvatel deníku Gazeta Wyborcza Witold Szabłowski. V Ostravě četl ukázku z knihy reportáží Vrah z města meruněk, což jsou pro Středoevropany ne úplně typické pohledy na současnou tureckou realitu.

Překvapivá byla například ukázka z reportáže, v níž Szabłowski líčil bezprostřední dojmy z demonstrací na  náměstí Taksim v Istanbulu, které byly Erdoganem brutálně rozehnány. O těchto protestech jsme ale v České republice měli jen informace, že počátek protestů odstartoval záměr vlády zlikvidovat u jmenovaného náměstí oblíbeným park Gezi. Witold Szabłowski však dramatické události popsal z pohledu až švejkovsky naladěného homosexuála, který je přesvědčen, že Erdogan chce park zničit jen proto, že je to oblíbené dostaveníčko queer komunity. Upovídaný homosexuál třeba nadšeně vypráví, že i když mladí policisté házeli proti demonstrantům slzotvorné granáty, byl to úžasný zážitek, jak mohl obdivovat „tolik krásných mladých prdelek“ v policejním šiku.

Polský reportér Witold Szabłowski. (Foto: Ivan Mottýl)

Witold Szabłowski v posledních letech do Turecka nejezdil v obavách, že může být za svůj pohled na Erdogana zatčen a uvězněn. Erdogan je ale nevyzpytatelný vůdce a nedávno při své návštěvě Polska (v říjnu 2017) pozval Szabłowského na státní večeři. „Je to zvláštní. Nicméně od té večeře opět jezdím do Turecka a zatím jsem tam neměl žádné problémy,“ vyprávěl spisovatel ve Staré aréně o turecké politice cukru a biče.

Demonstrací na náměstí Taksim se v Ostravě v jedné ze svých básní dotkl i turecký básník Gökçenur Çenge. Z diskuse s autorem vyplynulo, že současný režim v Ankaře už nechal zavřít redakce několika literárních či kulturních časopisů. A nikdo v zemi neví, jak se budou šrouby utahovat nadále. „Na druhé straně, v Turecku jsme na převraty a následné persekuce dost navyklí. Jen v posledních letech země zažila puč v roce 1960, 1971, 1980 a 1997,“ připomenul básník Gökçenur Çenge. Nyní v zemi zavádí totalitní praktiky prezident Erdogan, a to především po neúspěšnému puči části armády v roce 2016. Své o tom asi v Ostravě poví v pondělí 9. července spisovatel Murat Uyurkulak, který byl za své názory loni odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody s odkladem.

První týden ostravské části MAČ 2018 vyvrcholil vystoupením dvou literátů, kteří spolu stojí na jednom pódiu jen za mimořádných okolností. Petr Hruška pozval Pavla Hrušku. A na plátně se objevil snímek dvojčat z doby, kdy to ještě byla odrůstající batolata. Návštěvníci pořadu zažili něco, co se jen tak nebude opakovat, když oba autoři (a dnes také vážené celebrity literárního provozu) četli ze svých dětských románů. Petr Hruška například ze své dobrodružné prózy o karavaně kovbojů, která marně hledá vodu v údolí řeky Mississippi. Tedy z knihy založené na jednom kouzelném dětském paradoxu.

MAČ 2018 souvisel s ostravskými literáty hned od samého počátku. Ale protože tyto úvodní pořady v Brně a Ostravě (Slezské slunko a Ostravská sajtna: Koks, prach a oheň 3) spoluorganizoval i autor tohoto textu, necháváme na čtenářích, aby si i o obou programech udělali představu jen podle videozáznamů.

Ostravská sajtna: Koks, prach a oheň. Mimo jiné účinkují: Jan Gajdica,  Jiří Macháček, Dan Jedlička, Lukáš Kleberc, Václav Buchtelík, Irena Štastná, Jonáš Vrchovský, Petr Sedláček, Dominik Bárt, Filip Klega, David Bátor a mnoho dalších.

Slezské slunko. Účinkují: Vít Slíva, Petr Čichoň, Robert Fajkus, Petr Hruška, Bogdan Trojak, Jan Šnéberger a Petr Szyroki.

*

Další program ostravské části festivalu MAČ 2018 ZDE