Představení Řeči léčí je sondou do lidské duše zmítané nemocí, vášní i láskou

Christopher Hampton stejně jako Sabine Richebächer ve svém textu vychází ze skutečných událostí. Carl Gustav Jung ve své psychiatrické praxi vycházel z teorie o podvědomí a příčiny psychických poruch hledal „v hlubinách lidské duše“. Po seznámení s psychoanalýzou Sigmunda Freuda vedl se slavným zakladatelem psychoanalýzy vzájemnou vědeckou korespondenci, ve které oponoval Freudovu názoru, že psychické problémy člověka mají hlavně původ v lidské sexualitě. Paradoxně však vlastním životním příběhem Freudovy teorie potvrdil – a právě toto potvrzení je jádrem Hamptonovy hry.

Režisér Vojtěch Štěpánek uchopil text režijní metodou, která není v ostravských divadlech příliš známá: monology i dialogy ozvláštňuje režijními metaforami, ve kterých využívá symbolické řeči pohybu lidského těla. Tak například dialog mezi Freudem a Jungem začínají obě postavy tváří v tvář, ale Jung se postupně uklání, posléze pokleká a nakonec uléhá k nohám Freuda a hovoří se slavným kolegou v leže s tváří zabořenou do podlahy. Tento způsob scénování zajisté osloví vyznavače netradičního jevištního jazyka. Konzervativní divák a staromilský vyznavač čisté klasické psychologicko-realistické činohry však bude patrně poněkud zmaten.

Scénu vytvořil Milan David. Rozestavil v černém hracím prostoru železné nemocniční lůžko, bílý divan, a pružnou kancelářskou židli – vše v bílé barvě. Dále jednu převlékací kabinu a ve scénografické koncepci je využíváno i schodiště na zadní stěně hracího prostoru. Kostýmy Marty Rozskopfové mají dobový charakter ze začátku 20. století a zejména kostým Sabiny Spielreinové velmi silně podtrhuje charakter postavy.

Z inscenace Řeči léčí. (Foto: Radovan Šťastný)

Carla Gustava Junga hraje František Strnad. Kdo v jeho podání Junga  čeká suchopárného vědce, bude zklamán – Strnadův Jung sice zpočátku vytváří dojem lékaře hluboce ponořeného do své léčebné psychiatrické praxe, ale od samého počátku v jeho chování probleskuje živočišnost a horkokrevný temperament. Jungovu manželku a matku jeho čtyř dcer Emmu Jungovou hraje Pavlína Kafková. Herečka svůj výkon opírá o zdůraznění role ženy jako matky, což autorka kostýmů Marta Rozskopfová zdůrazňuje těhotenskými šaty, které Emma svléká až v závěru hry.

Kafková také velmi působivě vykresluje neštěstí Emmy Jungové ve chvíli, kdy se dozví a milostném vztahu svého manžela a jeho pacientky Sabiny Spielreinové. Tu hraje Petra Lorencová a její výkon patří k vrcholům inscenace. Situace, ve kterých Lorencová hraje psychicky nemocnou ženu podléhající nekontrolovatelným tělesným křečím, zvládá herečka bez jakéhokoliv přehrávání. Vše je dávkováno naprosto přesně a věrohodně. Lorencová si také užívá role Jungovy femme fatale, přitažlivé osudové ženy, v maximální míře zúročuje fyzické předpoklady a pohybové schopnosti a působí doslova uhrančivým dojmem. Výborně vykresluje celý oblouk postavy od psychicky nemocné trpící mladé dívky až po zralou zdravou ženu, vyléčenou a úspěšnou psychoanalytičku.

Z inscenace Řeči léčí. (Foto: Radovan Šťastný)

Robet Finta v epizodní roli Freudova pacienta Otto Grosse nemá mnoho prostoru pro uplatnění svých hereckých schopností. Přesto využívá všech možností, které mu role nabízí, a je také velmi výrazný.

Jan Fišar hraje Sigmunda Freuda. Uchopil postavu s cílem využít komického potenciálu, který mu autor v této postavě nabízí. Fišarův Freud je do sebe zahleděný bonviván, sarkasticky pohlížející na ostatní kolegy z branže včetně slavného Carla Gustava Junga. Fišarův herecký nadhled je kořením celé inscenace.

Řeči léčí jsou sondou do lidské duše. Hamptonův text nabízí velké herecké příležitosti i nejrůznější režijní uchopení. Inscenace zajisté osloví každého diváka, který od divadelního představení vyžaduje nejen dramatické situace, ale také nezapomenutelné jevištní obrazy. Zejména v těch je ostravská inscenace velmi silná.