S Ladou Bělaškovou o polarizaci společnosti, plastových obalech, divadle i setkání s Ivou Janžurovou

Jak se máte?

(úsměv)… Zdvořilostní otázka na začátek? Tedy zdvořile odpovídám, že se mám dobře, i když popravdě jsem teď momentálně trochu rozladěna…

Čím?

Je toho víc… Například z těch nenávistných komentářů a reakcí, které se šíří po sociálních sítích v reakcích na uplynulé prezidentské volby. Další věc, na kterou myslím, je vztah lidí k ekologii. Lidé si mnohdy myslí, že sami nic nezmůžou, ale právě ve vztahu k přírodě a ekologii, by měl každý začít sám u sebe.

Vy máte takovou odvahu, že jste na Facebooku zveřejnila svoji volbu? To ale musíte být připravena na podobné reakce. Mnozí mí přátelé a známí právě z toho důvodu, že si nechtějí kazit den, na sociálních sítích raději své názory nepublikují.

Zveřejnila. Proč ne? Je demokracie. Tak jsem zveřejnila svůj názor. Nestydím se za něj. A každý má na to právo. Ale některé výroky už nelze tolerovat. Přijde mi naprosto šílené, když někdo napíše kamarádovi: „Ty, co volili pana Drahoše, vy měli rovnou pověsit za vlastizradu”. To je hodně děsivé. Facebook je přece původně založený pro propojení přátel po celém světě, pro sdílení s přáteli, k udržování vztahů a k zábavě, kde se nemusím bát říct svůj názor nebo se o něj podělit. Ale dnes je to spíš o tom, že se tam šíří urážky, agrese, napadání, strach a nepravdivé zprávy! Strach je nejhorší nepřítel! Tak z toho je mi někdy zle a nestačím se divit, co někteří lidé dokážou ze sebe vyprodukovat.

To je výsledek polarizace společnosti. A ta je velmi nebezpečná, v mnoha zemích vedla k tragédiím, které tady ani nechci zmiňovat … Je zajímavé, že vy, herečka, se kterou jsem se sešel k rozhovoru o práci v divadle, otevíráte tato témata. Před chvílí jsem ukončil natáčení rozhovoru s vaším kolegou Ivanem Dejmalem. Půlku času jsme věnovali podobným otázkám.

Nedivte se, máme sice specifickou práci, ale to neznamená, že se nezajímáme o to, co se děje kolem nás. Tohle se přece musí dotknout každého normálního člověka. Já vím, že jsme si přišli povídat o divadle. Ale honí se mi v mysli tolik myšlenek, které mě nenechávají chladnou. Například před chvílí jsem byla v takovém jednom klasickém supermarketu. Hrůza! Vždyť člověk si už pomalu nemůže koupit ani salátovou okurku, aby nebyla zabalená v plastu. Lidé mají v nákupních košících více plastu než jídla!!! Je tak skvělé nakupovat u toho, komu záleží na tom, co prodává a jak to prodává… Jde to i jinak, mám pár tipů… Chcete? Například obchod Bez obalu. Nebo farmy, třeba farma Lička nedaleko Ostravy. Nebo Bio kosmetika Dr. Hauschka – je skvělá a jde naproti přírodě ve všech směrech. Výběr je. Stačí mít trochu zájem a udělat i zdánlivě malý krok! Krok za krokem. Snažit se třeba vyprodukovat co nejmíň odpadu… Byla bych velice ráda, kdyby se tohle téma více objevovalo na divadle, ale her s ekologickou tématikou zatím moc není…

Máte pravdu, autoři divadelních her píší dnes o existenciálních otázkách jedince, o historických milnících, o morálních hodnotách, o lásce a podobně. Nelze se divit. Lidé, kteří mají osobní starosti a problémy, většinou nemají moc prostoru myslet na ekologii.

Ale měli by. A jsou tu i jiná témata. Před několika dny jsem s kolegou z divadla navštívila pana Luďka Eliáše. Bude mu devadesát pět let, mimo jiné přežil věznění v koncentračních táborech. Je to pamětník, který má stále co vyprávět. Média by měla dávat prostor lidem, kteří mají skrze svou životní zkušenost co říct. Luděk vždy říká: „Nikdo nemůže za to, do jaké rodiny se narodil…”. To je potřeba si uvědomit, obzvlášť, když se v Česku objevuje nesnášenlivost vůči lidem jiné barvy pleti a někteří politici zasévají nenávist a strach mezi lidi vůči snad všem jiným národnostem. Stále víc a víc mne láká dělat divadlo nebo pořady i na tato témata.

Máte pravdu, ale divadlo jako je Národní moravskoslezské, musí uvádět i oddechové tituly …

Jasně, komedie. Jsou důležité, to v každém případě. Mám je ráda! Je skvělé, když dokážeme lidi v publiku rozesmát a oni si odpočinou od starostí. Jenže kritici se většinou na komedie dívají přes prsty. Hlavně na takzvané bulvární komedie. Přitom to není úplně lehké, rozesmát lidi…

Jak kteří kritici. Dobrá komedie je plnohodnotným divadlem stejně jako dobrá tragédie. I takzvané bulvární komedie mohou být skutečným uměním, když jsou vtipné, slušné, vkusné a zábavné. Řemeslně je práce na takových komediích velmi těžká. A hlavně tam nesmí chybět vynikající herci.

Právě proto ráda hraju v Divadle Mír u mého spolužáka Alberta Čuby, který divadlo založil a vybudoval. Hraju tam v komedii Mátový nebo citrón v režii Janusze Klimszy. Tam lidé ve druhé půlce po přestávce mnohdy pláčou, ale smíchy, a to je krása! Zbožňuju tu energii.

Říkal jsem si, kde na to berete čas. Hostujete v Praze v muzikálu, občas točíte něco pro televizi …

Kdyby toho bylo víc, tak by mi to nevadilo… (úsměv)

Já vím. Herecké platy nejsou nijak vysoké. Herci zakládající rodiny to tady mají těžké …

Máte určitě pravdu. Taky dělám spoustu věcí navíc, za které jsem ráda. Ať už je to hraní v Divadle Mír, ať je to hostování v muzikálech a operetě, zpívání v Heligonce v kabaretu Tři tygři nebo natáčení v Českém rozhlase, kde máme s Davidem Viktorou pořad Zamilovaná dvojka v režii Simony Nyitrayové. Ale není to jen o přivýdělcích, které mnohdy nejsou nijak závratné. Všechno mě to hodně baví, a to je hodně důležité! Mám ráda pestrost a to, když toho herec umí víc.

V muzikálu Kiss me, Kate! (Foto: Martin Popelář)

Zpíváte skvěle. V listopadu loňského roku jste na Masarykově náměstí při vzpomínce na rok 1989 zazpívala Modlitbu Marty Kubišové. Šel nám, co jsme tam byli, mráz po zádech. To byla modlitba Lady Bělaškové…

Jsem ráda, že to říkáte. Děkuju! Měla jsem velký respekt a trému …

Nepomýšlíte na pěveckou kariéru?

Ráda bych se zpěvu věnovala dál. Strašně moc mě to baví! A co na to řekne kariéra, to uvidíme… (úsměv)

Jsou herci, kteří opustili divadlo a vydali se na pěveckou dráhu. Třeba Richard Krajčo nebo Sidi Tobiasz, i když ta pořád hraje divadlo. Co byste chtěla zpívat? Šansony? Jazz?

Když zpívám s orchestrem, je to úžasné. Obrovská energie. Ale i když zpívám jen s klavíristou, je to taky skvělé. A když jsme zpívali ve dvojici s Jirkou Krhutem jeho autorskou píseň ŽE SI (pozn. autora: Jiří Krhut/Adam Parma), předpovídám tomu hitu velkou budoucnost. Jen za doprovodu jeho kytary, a byla to taky paráda a cítila jsem se krásně. Takže ničemu se nebráním!

Spolu s Davidem Viktorou hrajete v komedii Šťastní ve třech. A David Viktora tam předvádí věci, které jsme zatím od něho nikdy neviděli. Takové komediální pohybové a slovní kreace, že i v tomto představení se publikum popadá za břicho smíchy.

No vidite, tak to je dobré! Já se ale hlavně v této komedii na jevišti potkávám s Vladimírem Polákem a Robertem Fintou. To je ta moje šťastná trojka (smích)

Z inscenace Šťastni ve třech. (Foto: R. Šťastný)

Jaké to bylo při zkoušení této komedie?

Šťastné ve třech režíroval, stejně jako komedii Mátový nebo citrón v Divadle Mír, Janusz Klimsza. Měla jsem s ním takové takřka půlroční zkoušení. Janusz nám nastavil jasné mantinely. Věděl přesně, co chce, a vyžadoval to. Je to těžký žánr. Vyžadoval hlavně přesnost.

A jsme u toho, co už zaznělo. Komedie, zejména tohoto typu, jako jsou Labichovy frašky, staré dvě sta let, vyžadují dokonale zvládnuté divadelní řemeslo. A hereckou přesnost.

Já vám něco prozradím. Na veřejnou generálku přišla shodou různých náhod nečekaně paní Iva Janžurová. Herečka, které si nesmírně vážím. Hrála v ten den v Novém Jičíně a představte si, přivstala si už v půl páté, nasedla v Praze na vlak, aby přišla na naší generálku! Neuvěřitelné… Ona hrála v Labichově komedii Slaměný klobouk, známý to film. A já tady mám v telefonu její sms zprávu, ve které nám pak napsala: Velmi pěkné to bylo!!! Bylo to pro mne o jemném a nápaditém komediálním hraní, příkladné. Generálka mne naplnila osvěživou radostí. Komedie se vždycky chvíli usazuje. Moc se mi to líbilo v jemnosti a nepodbízivosti. Tak to mě potěšilo, vlastně už jen ten kontakt s touhle úžasnou dámou a velkou herečkou.

Co ještě vás v divadle čeká v této sezóně? A víte už něco o tom, v čem budete hrát na podzim?

Na začátku příští sezóny budu u nás zkoušet s naším novým šéfem činohry Vojtěchem Štěpánkem Rok na vsi, premiéra bude 25. října v Divadle Jiřího Myrona. A ještě předtím na konci aktuální sezóny si zahraju v Prachettově hře Maškaráda čili Fantom opery, premiéra bude 14. června v Divadle Antonína Dvořáka. A kromě toho mě čeká  v nejbližší době zajímavý úkol, kterým bude 15. dubna moderování kulturních Cen Jantar, společně s Lumírem Olšovským, v ostravském Gongu.