Peer Gynt v Divadle Jiřího Myrona přinesl zatím životní roli pro vynikajícího Ivana Dejmala

Scénografie Michala Syrového slouží výpovědi inscenace. Režijně-scénografická koncepce pracuje s rozlehlostí jeviště Divadla Jiřího Myrona a před očima diváka se tak rozprostírá scénografická metafora norské divoké horské přírody i lodě plující v rozbouřeném moři. Jednoduchým postupem shora spouštěných prostorových předělů a dřevěných latí se vytváří prostředí místnosti, ve které umírá Gyntova matka, nebo kajuta jeho luxusní jachty i horská chata, ve které na svého milého čeká Solveig. Mírně zamlžené jeviště i hlediště umožňuje práci se světelnými kužely, které zdůrazňují prostor i vzdálenosti.

Agnieszka Páta-Oblak se nejvýrazněji projevuje v návrzích kostýmů trollů, které jsou jednoduché, ale skutečně pohádkové. Velmi dobře napomáhají žádoucímu sdělení. Také obleky navržené pro protagonisty první scény po přestávce – obleky byznysmenů i župan požitkářského majitele luxusní jachty hovoří za vše.

Výborná je hudba Vladivojny La Chii. Místy cituje orchestrální suitu Edvarda Griega, ale činí tak vzdáleně, vlastně pouze přiznává tuto inspiraci. Skvěle podtrhuje jednotlivé situace i charaktery jednajících postav. Hudba je jednou z nejsilnějších složek této inscenace.

Z inscenace Peer Gynt. (Foto: Radovan Šťastný)

Režisér Pavel Khek spolu se scénografem Michalem Syrovým úspěšně vytvářejí ponurou atmosféru celého dramatu. Režie klade důraz na text a činí tak velmi dobře. Ibsenova dramatická báseň je totiž nejsilnější právě v hudbě slov. I když prostor jeviště a hlediště Divadla Jiřího Myrona nejsou zrovna přátelské k nutně ztišeným mluvním projevům v některých situacích, režie a pohybová spolupráce Jany Ryšlavé napomáhají celkovému vyznění využíváním prvků fyzického, pohybového a tanečního divadla a herci sami občas jen samotnou intonací a další prací s hlasem vystihují vzájemné vztahy jednajících postav, takže skutečnost, že některé repliky zanikají, není důvodem ke ztrátě diváckého zaujetí. To je pak skutečně velmi intenzívní, dění na jevišti diváky doslova vtahuje do děje.

Nejtěžší úkol ve všech inscenacích Peera Gynta má vždy představitel titulní postavy. Zde je to Ivan Dejmal. Ať už divák přicházející na představení postavu Peera Gynta zná, či nikoliv, v režijně-hereckém pojetí režiséra Kheka a Ivana Dejmala je ostravský Peer Gynt pro mnohé diváky hovorově řečeno sympaťák.

V tom je asi jediný problém celé inscenace. Ivan Dejmal hraje skutečně skvěle. Jeho činoherní přednes Ibsenových veršů nemá chybu. Postava Peera Gynta je v Dejmalově podání tím lehkovážným mluvkou, kterým má být. Ale je zde něco, co v každém okamžiku chování Peera Gynta jeho alibismus, floutkovství, lehkovážnost a další negativní vlastnosti mírně proměňuje v úsměvnou hravost, a ta je z vlastní podstaty vlastností sympatickou. Zásadní sdělení inscenace se tímto pojetím hlavní postavy mírně komplikuje.

Z inscenace Peer Gynt. (Foto: Radovan Šťastný)

Výborná je Anna Cónová v roli Gyntovy matky Ase. Matka v jejím podání je vlastně obětí svého syna. Způsob, jakým Anna Cónová sděluje svůj rozporuplný vztah k vlastnímu synovi, a její vskutku partnerské hraní v situaci je nejsilnější ve společné scéně Peera Gynta a Matky Ase v závěru prvního jednání, v okamžiku matčina umírání. Tato scéna patří k nejpůsobivějším a nejdojemnějším v celé inscenaci.

První části představení dominují scény z trollího království. Jan Fišar v roli trollího krále, Renáta Klemensová jako zeleně oděná trollka a matka Peerova dítěte, Jiří Sedláček v postavě odhalené nebezpečné tělesnosti i další představitelé trollů (Kateřina Vainarová, František Večeřa, Vít Roleček, Vít Hofmann j.h., Sára Erlebachová j. h., Bára Vidomská j. h.) společnou hereckou prací v dialozích s Peerem Gyntem vytvářejí žádoucí dojem z nebezpečí plynoucího z lehkovážného  zahrávání si s nadpřirozeným světem.

Ivan Dejmal a Renáta Klemensová. (Foto: Radovan Šťastný)

Dramaturgicky zajímavé, objevné a svým způsobem humorné je pojetí prvního obrazu po přestávce. Henrik Ibsen toto jednání nazval slovem Pýcha. Dramaturgyně Sylvie Rubenová spolu s režisérem Pavlem Khekem přivádějí na scénu do kajuty luxusní Peer Gyntovy jachty na pozadí titulní stránky časopisu Forbes, světového periodika o byznysu, podnikání, penězích a úspěchu, čtyři reprezentanty světa financí a některých evropských zemí: Schlymschysser v podání Jiřího Sedláčka sedí jako bankéř za švýcarskou vlajkou, master Cotton v podání Víta Hofmanna zastupuje Velkou Británii, monsieur Ballon v podání Víta Rolečka má před sebou francouzskou vlajku a František Večeřa v roli von Eberkopfa hraje německého finančníka. Scénický obraz jejich rozpravy s Peerem Gyntem si díky aktuálnímu propojení se současnou společensko-politickou situací v Evropě vysloužil potlesk na otevřené scéně.

Velmi dobře si režisér i scénograf poradili se scénou ztroskotání lodi, které vévodí dialog mezi Peer Gyntem a kuchařem (Jiří Sedláček) a která plynule přechází do posledního obrazu celé hry, souboje Peera Gynta a postavy Nicoty – Knoflíkáře (skvělý Vladimír Čapka), ve kterém Peer Gynt bojuje o vlastní spásu.

Závěr celé inscenace definuje lásku jako nejsilnější zbraň proti promarněnosti lidského života. Ostravský Peer Gynt prostřednictvím milující Solvejg (Lucie Končoková) jednoznačně říká: člověče, umožníš-li někomu, aby tě doopravdy miloval, nežil jsi zbytečně.

Mezi inscenacemi uváděnými v Divadle Jiřího Myrona v posledních několika letech patří Peer Gynt k tomu nejlepšímu, co zde bylo a je k vidění.