Paní Bovaryová v Národním divadle moravskoslezském je dokonalým obrazem své knižní předlohy

Možná i díky končící pětiletce šéfa ostravské činohry a režiséra Petera Gábora se představení nese v lehkém tempu bez nervozity a zaškobrtnutí, které by se daly u tak rozsáhlého díla předpokládat. Několikasetstránkovou knihu smrsknout na dvě hodiny hraného textu lze považovat za bláznovství, avšak v tomto případě za geniální bláznovství.

Po příchodu do hlediště se usazujete s pohledem na prázdnou scénu, které s velkou nadsázkou dominuje šicí stroj v levém rohu. Minimalistická scénografie Michala Syrového dodává představení zvláštní trojrozměrný pohled na celý příběh. Pár kusů nábytku by se spíše dalo očekávat na komorní scéně, ale kupodivu tak malý počet rekvizit dal vyniknout množství herců v dobových kostýmech Aleny Schäferové.

Příběh Emmy Bovaryové je ságou o prokletých ženách, které v životě neměly štěstí z různých důvodů. Jedna z postav, která ve Flaubertově knize svůj prostor dostává hlavně mezi řádky a bez možnosti vstoupit do textu plným rozsahem, dostává u Gábora svůj hlas a své místo na Slunci. Malá Berta, dcera Emmy Bovaryové celý příběh otevírá a uzavírá, aby šikovně ohraničila nebezpečný prostor rozplizlosti literární předlohy.

Lucie Končoková jako Bertha. (Foto: Radovan Šťastný)

Dramaturgicko-dramatizační duo (Veronika Vavroušková a Alice Olmová) vypreparovalo z Flaubertova pera základní kostru a vytvořilo z ní plynulé divadelní představení, které ze své předlohy neztrácí ani kapku inkoustu. Naopak, Vavroušková a Olmová románové postavy zhmotnily a daly jim Flaubertovy myšlenky do úst, aby se před publikem mohly nejen obhájit, ale svůj příběh autenticky vyprávět. Bez přidání zbytečností zachovaly autorův smysl pro vyprávění a inscenace se kromě dialogů obrací k publiku prostřednictvím promluv herců, adresovaných přímo divákům.

Emma Bovaryová má v inscenaci jasnou charakteristiku. I přesto, že není nijak přikrášlena a vše odpovídá knižnímu zrcadlu, vidíte před sebou proměnu dívenky ve zlomenou ženu. Křehká duše ženy se však dobou nemění, jen pracuje s jinými prostředky. To, co Flaubert začal, tvůrci divadelního představení dotáhli k dokonalosti.

Přesah některých postav má až pitoreskně úsměvný nádech, což ještě prohlubuje neštěstí Bovaryových. Nejednou diváky rozesměje lékarník Homais v podání Davida Viktory, který své postavě dodává správnou dávku sobeckého ega. V kombinaci se svou ženou (Renáta Klemensová) jde o odlehčenou kulturní vložku, která představení velmi sedí. V úlisnosti obchodníka Lheureuxe se vyžil Vladimír Polák a matka Bovaryová v těle Alexandry Gasnárkové už víc cynická být nemůže, její štiplavá slova jistě rezonují v uších mnoha vdaných žen v sále.

Vladimír Polák a Izabela Firlová. (Foto: Radovan Šťastný)

Vedlejší postavy mnohdy barvitější a komplikovanější, co se charakteru týče, mají důležitý úkol vytvořit celkový obraz objímající Emmu a Charlese Bovaryovy. Ti své povahy mají tak plytké, že je až div, kolik stránek jim Flaubert věnoval. Nudný a cílevědomost postrádající doktor je odstrašující příklad všech vdavekchtivých žen toužících po dobrodružství a náročná Emma, jež by chtěla být stále jen zamilovaná a štamgastem u prodavače s růžovým sortimentem, to je kombinace odsouzená k zániku už při prvním setkání.

I takto přímočaré postavy se ale dají zahrát s dokonalou přesností. Petr Houska se se svou doktorskou rolí vyrovnal a i přesto, že stoji v souboji s Rodolphem a Leonem, což není nejlepší pozice pro získání srdce Emmy, svou úlohu zhrzeného manžela s parožní ozdobou obstojně ustál  a předvedl přesvědčivou kombinaci naivity a důvěry v ženu svého srdce bez patetického nabádání k sebelítosti.

Rozmarný Rodolpho de Boulanger v podání Františka Strnada má v sobě charizmatické tajemno, ačkoliv proradnému milenci by klidně slušelo ještě více šarmu a dravosti v získávání nedobytné Emmy Bovaryové.

Z inscenace Paní Bovaryová. (Foto: Radovan Šťastný)

Trochu neadekvátní herecká kombinace hlavní hrdinky a Leona ztvárněného Vítem Rolečkem se promítla také do herecké dvouhry. Proměna neohrabaného mladého písaře v protřelého koncipienta Leona by mohla být daleko kontrastnější a herecky je zde prostor pro mnohem výraznější sebevědomí ze získání vdané ženy i rozhodného rozchodu s ní.

Nejvýraznější postavou celého příběhu i dominantním obrazem hry je bezesporu Emma Bovaryová. Mlaďounká herečka Izabela Firlová se s výraznou literární postavou poprala s úžasnou dokonalostí. Na jevišti nestála Izabela, ale Emma v celé své nedokonalosti. Nejen krásou se herečka mohla pochlubit publiku. Její přesné vykreslení všech duševních rozpoložení se vměstnalo na jedno jeviště a nestrhávalo na sebe více pozornosti, než bylo nutné. Izabela Firlová s hnědou parukou působila jak oživená panenka z dob našich praprababiček.

Představení Paní Bovaryová je klasikou, která se na repertoár Národního divadla moravskoslezského více než hodí, ale nečekejte zkostnatělou nudu. Paní Bovaryová jen dokazuje, že v jednoduchosti je krása a experimenty nejsou vždy potřeba, aby se projevil tvůrčí talent.